Kuej Jou-kuang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kuej Jou-kuang
Pseudonym Siang-ťi šeng, Čen-čchuan
Jiná jména Kuej Si-fu, Kuej Kchaj-fu
Narození 1506
Úmrtí 1571
Tituly a úřady
zástupce správce císařských stájí (tchaj-pchu-s’ čcheng, 太僕寺丞) v Nankingu
Období 1570–1571
Panovník Ťia-ťing
Umělecká činnost
Znám jako esejista
Významná díla Čen-čchuan sien-šeng ťi (震川先生集), San-wu šuej-li lu (三吳水利錄), I-ťing jüan-č’ 易經淵旨
Ovlivněn tchangští a sungští prozaici, zejm. Ou Jang-siou a Ceng Kung
Ovlivnil autoři tchungčchengské školy

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Kchun-šan, Su-čou
Vzdělání ťin-š’ (1565)
Povolání úředník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kuej Jou-kuang je čínské jméno, v němž Kuej je příjmení.

Kuej Jou-kuang (čínsky pchin-jinem Guī Yǒuguāng, znaky zjednodušené 归有光, tradiční 歸有光, 15061571) byl čínský spisovatel působící v říši Ming, známý především jako autor esejů a příležitostných textů, kritikou považovaný za nejlepšího prozaika mingského období.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Kuej Jou-kuang používal zdvořilostní jména Si-fu (čínsky pchin-jinem Xīfǔ, znaky 熙甫) a Kchaj-fu (čínsky pchin-jinem Kāifǔ, znaky zjednodušené 开甫, tradiční 開甫) a literární pseudonymy Siang-ťi šeng (čínsky pchin-jinem Xiàngjǐ​ shēng, znaky zjednodušené 项脊生, tradiční 項脊生, mistr Siang-ťi) a Čen-čchuan (čínsky pchin-jinem Zhènchuān, znaky 震川).[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Kuej Jou-kuang pocházel z Kchun-šanu v oblasti Nan č’-li (moderní městský okres Kchun-šan ve východočínské provincii Ťiang-su), narodil se roku 1506.[1] Rod Kuej byl významný, jeho rodina však byla jen okrajovou větví rodu, a ani jeho otec ani děd nezastávali žádnou úřední funkci.[2] Věnoval se studiu konfuciánského učení, přihlásil k úřednickým zkouškám a roku 1540 složil provinční zkoušky. Poté přihlásil se k metropolitním zkouškám v hlavním městě, ale neuspěl. V následujících letech přednášel na soukromých akademiích, stal se uznávaným esejistou a prozaikem a zkoušel štěstí u zkoušek.[2] Metropolitní (a po nich palácové) zkoušky probíhaly každé tři roky, hlásil se na ně znovu a znovu, ale uspěl až na devátý pokus, roku 1565. Poté dostal místo okresního přednosty ve Čchang-singu v provincii Če-ťiang, po třech letech byl přeložen do Šun-te na post asistenta prefekta (tchung-pchan, 通判), kde měl na starosti chov koní[1] pro poštovní službu.[2] Roku 1570 přešel do Nankingu do funkce zástupce správce císařských stájí (tchaj-pchu-s’ čcheng, 太僕寺丞). Podílel se na sestavení Pravdivých záznamů císaře Ťia-ťinga.[1]

Proslavil se svými eseji na nejrůznější témata. Patřil ke kritikům mínění Wang Š’-čena a dalších sedmi pozdějších mingských mistrů, že následováníhodným vzorem je literatura chanská a starší; proti nim prosazoval studium tchangských a sungských autorů. Mínil, že napodobování chanského stylu nakonec ústí v obyčejnou imitaci a průměrnost.[1]

Jeho próza je ovlivněna způsobem psaní sungských Ou Jang-sioua (1007–1072)a Ceng Kunga (1019–1083), hodně si bral i z literárního stylu „čistých rozprav“ autorů 3. a 4. století. Jeho eseje a postřehy ke každodennímu životu byly charakteristické bohatým jazykem a živým podáním s pozorností k detailům.[1] Kromě esejů psal i komentáře ke klasickým autorům, předmluvy a doslovy, pojednání, gratulace, epitafy, nápisy na stélách a nejrůznější příležitostné texty, zachovalo se také více než sto jeho básní.[1] Publikoval i sbírky zkouškových esejů nejúspěšnějších kandidátů.[3]

Vysoce ho oceňovali kritici soudobí, včetně Wang Š’-čena, a ještě více pozdější, např. Chuang Cung-si (1610–1695) ho měl za „největšího spisovatele mingské doby“.[1] I další kritici ho vyzdvihovali jako nejlepšího prozaika od dob osmi tchangských a sungských mistrů.[2] Ovlivnil autory tchungčchengské školy (17.–18. století), např. Fang Paoa, Liou Ta-kchueje, Jao Naje a Ceng Kuo-fana.[1]

Sebrané Kuej Jou-kuangovy spisy vyšly pod názvem Čen-čchuan sien-šeng ťi (震川先生集). Jeho významnější práce jsou San-wu šuej-li lu (三吳水利錄) o vodních dílech v oblasti jezera Tchaj-chu a komentář I-ťing jüan-č’ (易經淵旨).[1] Mezi jeho díla je počítán též soubor Ču-c’ chuej-chan (諸子匯函, Sbírka různých škol myšlení),[1] kterou mu v éře Tchien-čchi (1621–1627) připsal její vydavatel z komerčních důvodů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2015-12-11 [cit. 2016-09-09]. Kapitola Persons in Chinese History - Gui Youguang 歸有光. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d POLLARD, David E. The Chinese Essay. London: C. Hurst & Co., 2000. 372 s. ISBN 1850655375, 9781850655374. S. 71. (anglicky) 
  3. CHOW, Kai-wing. Publishing, Culture, and Power in Early Modern China. Stanford: Stanford University Press, 2004. 397 s. ISBN 0804733686, 9780804733687. S. 210. (anglicky) 
  4. SIM, Chuin Peng. A Study of the Deceiving Tricks Employed by the Civil Service Examination Aids Publishers in the Late-Ming Period. In: ALLEN, Susan Macall, a kol. The History and Cultural Heritage of Chinese Calligraphy, Printing and Library Work. Berlin: Walter de Gruyter, 2010. ISBN 3598220464, 9783598220463. S. 215–226, na s. 217. (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POLLARD, David E. The Chinese Essay. London: C. Hurst & Co., 2000. Kapitola Gui Youguang 歸有光 (1506–1571), s. 71–78. (anglicky)