Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katedrála sv. Petra a Pavla, sídlo kapituly
Znak brněnské kapituly
Gotická pečeť na listině probošta brněnské kapituly z roku 1438 se štítem s atributy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla, zkříženým klíčem a mečem. Tento heraldický znak je oficiálním symbolem kapituly od středověku až dosud

Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně byla založena původně jako kolegiátní kapitula čili sbor kanovníků dne 7. března 1296 olomouckým biskupem Dětřichem z Hradce. Od 25. listopadu 1331 bylo do názvu kapituly doplněno slovo „královská“ a po vzniku brněnského biskupství povýšil papež Pius VI. kapitulu na stoliční (tj. katedrální). Heraldickým znakem kapituly je středověku až dosud zkřížený klíč a meč čili atributy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla.

Skladba kapituly[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam proboštů a děkanů brněnské kapituly.

Kolegiátní kapitula kanovníků měla od svého založení v čele probošta (praepositus), jehož měla právo prezentovat biskupovi ke jmenování abatyše kláštera cisterciaček v Předklášteří u Tišnova. Od roku 1331 byli kapitulní preláti dva, probošt a děkan. Roku 1609 byli probošti papežem Pavlem V. obdařeni právem pontifikálií čili používání biskupských insignií.

Situace se změnila roku 1777, kdy bylo založeno brněnské biskupství a kapitula přeměněna na katedrální. Prvním prelátem kapituly se stal děkan, od roku 1843 infulovaný, druhý prelát měl titul arcijáhna.

Od roku 2023 je nejvyšším představitelem kapituly opět probošt a dalším hodnostářem děkan.[1]

Zemřelí kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Hrobka kanovníků brněnské kapituly na Ústředním hřbitově v Brně

Kromě proboštů a děkanů to jsou například:

... a řada dalších

Současní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stanovy - Biskupství brněnské. www.biskupstvi.cz [online]. [cit. 2024-04-08]. Dostupné online. 
  2. CDM VI, 1854, s.288
  3. RBM IV, s.666

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]