Krystyna Jandová

Krystyna Janda
Narození	18. prosince 1952 (73 let) Starachowice Polsko Polsko
Alma mater	Divadelní akademie Aleksandera Zelwerowicze ve Varšavě (do 1975) Zespół Państwowych Szkół Plastycznych im. Wojciecha Gersona w Warszawie
Povolání	scenáristka, divadelní herečka, filmová herečka, divadelní režisérka, filmová režisérka, herečka, divadelní ředitelka a spisovatelka
Choť	Andrzej Seweryn (1974–1979) Edward Kłosiński (1981–2008)
Děti	Maria Sewerynová
Oficiální web	www.krystynajanda.pl
Podpis
Umělecké ceny
Cena za nejlepší herečku na 43. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes (1990) Polský Orel za celoživotní dílo (2026)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krystyna Jolanta Janda (přechýleně Jandová) (* 18. prosinec 1952 Starachowice) je polská filmová a divadelní herečka, režisérka, spisovatelka, publicistka a zpěvačka.

Krystyna Janda se zapsala do dějin polské kinematografie spoluprací s režisérem Andrzejem Wajdou a filmy Muž z mramoru (1977) a Muž ze železa (1981), ve kterých ztvárnila postavu režisérky Agnieszky. Hrála v osmdesáti polských i zahraničních filmech a ztvárnila přes šedesát divadelních rolí.

Od roku 2005 se věnuje nezávislému divadlu ve Varšavě. Je spoluzakladatelkou divadel Polonia a Och-Teatr a prezidentkou „Nadace Krystyny Jandy pro kulturu“, která obě divadla provozuje.

Rodina a studium

Narodila se a vyrůstala v městě Starachowice ve Svatokřížském vojvodství. Je dcerou Zdzisławy rozené Janické a Ryszarda Jandy, inženýra českého původu. Vystudovala Státní uměleckou střední školu ve Varšavě a varšavskou divadelní akademii. Již během studií na sebe upozornila televizními rolemi v seriálu Czarne chmury (Černé mraky, 1973) a v televizní inscenaci Tří sester, v níž ztvárnila Mášu.

Tvorba

Herečka

Zlomem v její herecké kariéře byla hlavní role novinářky Agnieszky ve filmu Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru, postavu Agnieszky ztvárnila i v jeho pokračování Člověk ze železa (1981). Smysl pro psychologické herectví uplatnila i v roli Barbary v oscarovém filmu Istvána Szabóa Mefisto.

Hrála ve filmu Ryszarda Bugajského Výslech, který byl natočen v roce 1982 a pro otevřené zobrazení praktik používaných polskou tajnou policií v padesátých letech byl uvolněn do distribuce až v roce 1989; poté byl uveden na festivalu v Cannes, kde Jandová získala cenu pro nejlepší herečku.

Představila se také v seriálu Krzysztofa Kieślowského Dekalog, Inventáři Krzysztofa Zanussiho a ve filmu Radosława Piwowarského Milenci mojí matky.

V letech 1976 až 1987 působila jako herečka v divadle Ateneum. Od roku 1987 do roku 2005 účinkovala v Teatru Powszechnym.

V roce 2000 se s hrou „Sto tváří“ Krystyny Jandy vydala na jedno z největších divadelních turné v historii polského divadla – během dvou měsíců odehrála 48 představení v osmi polských městech.

V roce 2005 založila ve Varšavě divadlo „Polonia“, první soukromé divadlo v Polsku. V roce 2010 otevřela ve Varšavě divadlo „Och-Teatr“. V těchto divadlech hraje, režíruje a spoluvytváří repertoár. Vystupuje v nich v několika monodramatech – Shirley Valentine, Danuta W. v roli manželky Lecha Wałęsy Danuty, Biała bluzka (Bílá blůzka) podle povídky Agniesky Osiecké o lásce k opozičnímu aktivistovi, Zapiski z wygnania (Zápisky z vyhnanství) podle vzpomínek Sabiny Baral, která musela opustit Polsko v době protižidovské kampaně na jaře 1968, a My Way (Moje cesta), ve kterém vypráví svůj osobní příběh.

Zpěvačka

Jako zpěvačka debutovala v roce 1977 s písní „Guma do żucia“ (Žvýkačka), kterou pro ni napsal písničkář Mareka Grechuta a za níž získala cenu novinářů na 15. Národním festivalu polské písně v Opolí. Proslavila píseň „Ballada o Janku Wisniewskim“ o smrti mladého dělníka zastřeleného při protestech v Gdyni v prosinci 1970, kterou zazpívala ve filmu Adrzeje Wajdy Muž ze železa (1981).

Natočila pět dlouhohrajících desek včetně „W malinowym chruśniaku“ (V maliní, 1984) s Markem Grechutou. Přátelila se s básnířkou a spisovatelkou Agnieszkou Osieckou, která pro ni napsala několik písní včetně „Na zakręcie“ (Na křižovatce).

Režisérka

V roce 1995 režírovala celovečerní film Pestka, který je adaptací stejnojmenné knihy Anky Kowalské. Režíruje divadelní hry ve svých divadlech Polonia a Och-Teatr (například Mąż i żona, Wiśniowy sad, Jak wam się podoba, Hrabina, Lekcje stepowania).

Další tvorba

Píše novinové fejetony, které vydala i knižně. Je autorkou několika knih – Moja droga B. a Deníků.

V září 2015 byla uvedena na trh kosmetika nesoucí její jméno.

Nadace Krystyny Jandy pro kulturu

V roce 2005 založila se svým manželem, kameramanem Edwardem Kłosińskim a dcerou Mariou Seweryn nadaci „Fundacji Krystyny Jandy na rzecz Kultury“ (Nadace Krystyny Jandy pro kulturu), která se zaměřuje zpřístupnění kultury a divadla široké veřejnosti. Nadace spolupracuje s dětskými domovy, nemocnicemi, pečovatelskými domy, univerzitami třetího věku, domovy důchodců a dalšími. Věnuje se také charitativním aktivitám a podpoře mladých umělců.

Ocenění

Získala řadu ocenění jako nejoblíbenější a nejuznávanější herečka v Polsku. V roce 1998 byla v anketě „Koniec wieku“ (Konec století) pořádané týdeníkem „Polityka“ vybrána jako jedna z nejvýznamnějších hereček 20. století.

V květnu 2006 obdržela Medaille Charlemagne pour des Medias Européens (Medaille Karla Velikého, Evropskou mediální cenu) za své vynikající herecké výkony a přínos k evropskému porozumění mezi Východem a Západem a boji za rovnost žen. Ve stejném roce získala prestižní varšavskou cenu Feliks Award za roli Tonky Babićové ve hře „ Ucho, gardło, nóż“ (Ucho, hrdlo, nůž), kterou sama režírovala.

Získala cenu Złota Kaczka pro nejlepší herečku v historii polské kinematografie. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 1990 cenu pro nejlepší herečku za svůj mimořádný výkon ve filmu Przesłuchanie (Výslech). Je také nositelkou Řádu umění a literatury, Řádu znovuzrozeného Polska a medaile Gloria Artis. V březnu 2026 převzala polskou filmovou cenu Orel za celoživotní dílo.

Osobní život

Má tři děti, dceru Marii, která je rovněž herečkou (jejím otcem je herec Andrzej Seweryn), a dva syny z manželství s kameramanem Edwardem Kłosińskim.

Je stoupenkyní Výboru na obranu demokracie.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Krystyna Jandová na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky

Autoritní data

AbARTP: 37633 NKC: js20050808010 BIBSYS: 11017844 BNE: XX1554369 BNF: cb13953360k (data) CANTIC: 981058508434906706 GND: 119120968 ISNI: 0000 0001 1045 2084 LCCN: no93004856 MBA: 880c7db4-d3a2-41a3-8f23-fd7127041b68 NLA: 59380359 NLI: 987007441219005171 NLK: KAC2020N3445 NLP: a0000001179607 NTA: 315968559 PLWABN: 9810610425805606 SUDOC: 078038170 Trove: 1819210 VIAF: 22944306 WorldCat Entities: E39PBJtH4dvFYt8dRWtd4YJv73

Portály: Film | Polsko | Lidé