Kryštof Želinský ze Sebuzína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kryštof Želinský ze Sebuzína
na Břežanech
Erb Želinských ze Sebuzína
Erb Želinských ze Sebuzína
Nejvyšší mincmistr Českého království
Ve funkci:
4. ledna 1601 – 1606
PanovníkRudolf II.
NástupceHanibal z Valdštejna na Hostinném
Místokancléř Českého království
Ve funkci:
duben 1590 – září 1599
PanovníkRudolf II.
PředchůdceOsvald ze Šenfeldu
Nástupcev letech 1599–1601 neobsazen, poté Jindřich Domináček z Písnice
Místopísař Českého království
Ve funkci:
1586 – 1590
PanovníkRudolf II. Českého království
PředchůdceVilém Vostrovec z Karlovic na Radonicích
NástupceBohuslav z Michalovic na Rvenicích
Stranická příslušnost
Členstvínekatolická strana

Úmrtílistopad 1606
Místo pohřbeníKostel svatého Mikuláše na Malé Straně
Titulrytíř, od 1597 Hodnostní korunka náležící titulu svobodný pán panský stav
ChoťI. Markéta Sadovská ze Sloupna († 1583)
II. (1585) Magdalena Voděradská z Hrušova
DětiJiří, Maxmilián, Gabriel Kryštof, Václav († 1626)
Sídlo(Dolní) Břežany
Profesepísař, mincmistr, politik a státní úředník
Náboženstvíutrakvismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Želinský ze Sebuzína na Břežanech, také Želenský ze Sebuzína[1][2] († listopad 1606[2][3][4][5] Břežany[2][4] nebo 1608[6][7]) byl český šlechtic z rytířského rodu Želinských ze Sebuzína. Na konci 16. století téměř deset let zastával vlivný úřad místokancléře Českého království. Byl posledním nekatolíkem, který měl v zemské správě předbělohorského období mezi nejvyššími zemskými úředníky rozhodující vliv.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Kryštof Želinský ze Sebuzína pocházel z rytířského rodu, který v polovině 16. století (1557) vlastnil jen drobný majetek v Litoměřickém kraji.[6] Jeho otcem byl snad Zdeněk Želinský ze Sebuzína.[2] Kryštof byl vzdělaný a ovládal několik jazyků.[2] Díky přímluvě a protekci Vratislava II. z Pernštejna (1530–1582) získal mladý Želinský úřednické místo v české komoře.[8]

Svými schopnostmi a znalostí řečí postoupil v kariéře a v letech 1586–1590 zastával úřad místopísaře.[9][10] V letech 1590–1599 byl místokancléřem Českého království. Měl značnou moc, protože v letech 1593–1597 a 1598–1599 nebyl obsazen post nejvyššího kancléře, tudíž Želinský de facto vedl českou kancelář. Hlavním spolupracovníkem v kanceláři byl Jan Milner (Mylner) z Milhausu (Milhauzu) jako první zemský sekretář.[11] Želinský vystupoval jako rozhodný politik protestantského vyznání (novoutraktvista radikálního směru; k téže konfesi se ostatně hlásil i Milner). Získal si naprostou důvěru císaře Rudolfa II. Na druhou stranu proti Želinskému intrikovala katolická strana, především apoštolský nuncius u císařského dvora Cesare Speciano (Speziano); cremonský biskup; v Praze v letech 1592–1597)[12] a úspěšnější Filippo Spinelli (arcibiskup v Kolossách/na Rhodu; do Prahy dorazil v roce 1599, v úřadě však už od 1598).[13] Podporovatelem katolické strany v Čechách byl také španělský vyslanec Don Guillén de San Clemente.[14] V roce 1597 byl Želinský povýšen do panského stavu a byl mu polepšen erb.[1] Po jmenování Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz (1568–1628) nejvyšším kancléřem v roce 1599 požádal Želinský o uvolnění z úřadu a katolická strana v Čechách zcela ovládla nejvyšší zemské úřady.

Od roku 1600[1] nebo 1601[3][5] byl českým nejvyšším mincmistrem, úřad představoval vysokou hodnost, ale měl zanedbatelný politický význam. V listopadu 1606 Kryštof Želinský zemřel a 18. března 1607 byl pohřben u kostela sv. Mikuláše na Malé Straně.[2][4]

[1606] Okolo času památky sv. Martina [11. listopadu] umřel na Břežanech, sídle svém, pan Kryštof Želinský z Sebuzína, jsa nejvyšším mincmejstrem Království českého, jenž jse nemnoho s tím ouřadem zaneprázdňoval. Manželka jeho s dítkami pozůstalá, paní Mandalena, dcera nebožtíka pana Jiříka Voděradského z Hrušova na Dobřeni. Tělo jeho do Prahy přivezeno a potom léta 1607 dominica Oculi [18. března] v kostele farním sv. Mikuláše v Menším Městě pražském jest pohřbeno; nebo evanjelitského religionu byl a zůstával.
—  Mikuláš Daczický z Heslowa[15]

Mecenáš literátů[editovat | editovat zdroj]

Byl uznávaný i v kruzích literárních, stal jedním z největších rytířských mecenášů předbělohorské knižní produkce. V roce 1591 mu dedikoval M. Václav Dasipodyus věčný kalendář, v roce 1593 Chaerinus Dialogus de Bethlemiticis, v roce 1595 Saphirides Carmen in laudem resurrectionis J. Christi, v roce 1600 Jan Campanus Vodňanský Charites a v roce 1604 (nebo 1605)[2] Nathanael Vodňanský z Uračova Theatrum mundi minoris, široký plac neb zrcadlo světa.[11]

Rodina a majetek[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Dolních Břežanech

Poprvé se oženil s Markétou Sadovskou ze Sloupna († 1583).[2] Podruhé se v roce 1585 oženil s Magdalenou Voděradskou z Hrušova, která přinesla do manželství statek Břežany u Prahy a v roce 1597 přikoupila Chotouň.[2] Břežany se staly Kryštofovým sídlem. Svou základnu v 90. letech 16. století rozmnožil koupí vesnic v okolí Prahy. V roce 1594 koupil Vestec (Vesce), Zdiměřice, Jirčany (Jerčany) a Štědřík. O tři roky později ještě Cholupice a Novou Libeň.[2]

V roce 1608, kdy Kryštof zemřel, jeho majetek tvořily tři tvrze (Břežany, Libeň a Chotouň), asi 25 vesnic, dvory a tři domy v Jílovém u Prahy.[6][7] Kryštofovým synům byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován a rod se vysídlil z Čech.[1]

Z druhého manželství měl syny Maxmiliána (zemřel mlád), Gabriela Kryštofa a Václava († 1626).[2] Syn Jiří a Maxmilián studovali v letech 1602–1604 ve Zhořelci, Maxmilián byl navíc v roce 1606 zapsán ve Wittenbergu.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník I. Praha: Horizont, 1993. ISBN 80-7012-070-3. S. 100. 
  2. a b c d e f g h i j k Ottův slovník naučný, XXVII. díl (Vůz–Źyźkowski). Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1908. Dostupné online. S. 774. 
  3. a b PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 373. Dále jen Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků. 
  4. a b c Pád Želinského, s. 304
  5. a b BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 791. 
  6. a b c BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav, 1996. 240 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 110. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. 
  7. a b BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 84. Dále jen Rytíři renesančních Čech. 
  8. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 102
  9. Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 375
  10. BOROVIČKA, Josef. Pád Želinského. Obsazení nejvyšších zemských úřadů v Čechách v letech 1597–1599. Český časopis historický. Historický klub, 1922, roč. 28, čís. 3–4, s. 282. Dále jen Pád Želinského. Dostupné online. 
  11. a b c Pád Želinského, s. 283
  12. Pád Želinského, s. 280
  13. Pád Želinského, s. 295–296
  14. Pád Želinského, s. 294
  15. DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Prostopravda. Paměti. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. 581 s. (Stará česká literatura). Dostupné online. S. 457. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOROVIČKA, Josef. Pád Želinského. Obsazení nejvyšších zemských úřadů v Čechách v letech 1597–1599. Český časopis historický. Historický klub, 1922, roč. 28, čís. 3–4, s. 277–304. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • COJECO.CZ. Kryštof Želenský ze Sebuzína - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2021-06-18]. Dostupné online.