Kroužkové brnění
Kroužkové brnění, brň[1] nebo brně je historická zbroj, pasivní ochranu bojovníka, vytvořená z husté sítě malých kovových kroužků.[2]
Kroužková zbroj[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší zbytky kroužkových zbrojí se nalezly v keltských a skytských hrobech ze 4. stol. př. n. l. Velkého rozšíření se dočkaly v římských legiích jako lorica hamata, velmi bohatí Římané používali lorica hamata squamataque, kde byly do kroužkového pletiva ještě zapleteny malé kovové šupiny.
Kroužková zbroj se vyráběla kovářsky, výrobci zbroje se v Čechách nazývali brníři. Samotné kroužky se provlékly a následně snýtovaly a to dvěma způsoby. Při použití prvního způsobu brníř oba konce kroužku na kovadlině roztepal, prorazil, osadil nýtem a následně roznýtoval. Druhým způsobem se konec jednoho kroužku ohnul do pravého úhlu a druhý konec roztepal a prorazil. Ohnutý konec se provlékl proraženým otvorem a roznýtoval. Samotné zavření, jako například u moderních řeznických zástěr, nestačilo, jelikož by se při razantním úderu kroužky otevřely a vypadávaly. Kroužková zbroj je velmi odolná proti řezu a seku, proti bodu a proti průniku šípu má však mizivou účinnost. Velmi často se kroužky také vysekávaly z plechu a někdy byly též kovářsky svařovány. Vysekávané a svařované kroužky byly splétány pomocí nýtovaných kroužků. Příkladem kroužkové zbroje je tzv. svatováclavská zbroj. Kroužková zbroj se v době své největší slávy skládala z kroužkové košile a nohavic.
Kroužková košile[editovat | editovat zdroj]
Kroužková nebo drátěná košile neboli osníř[3] byla základní částí brnění. Raně středověká kroužková košile z našich zemí byla značně dlouhá (sahala většinou pod kolena) a zpočátku měla krátký rukáv. Ve 12. století se rukáv prodloužil a koncem 12. století se jeho součástí staly i palcové rukavice. Zato celková délka košile se díky lepší ochraně nohou zkracovala, až se počátkem 13. století ustálila na délce zhruba do půli stehen. S nástupem celoplátové zbroje se kroužková košile jako taková přestala u těžkooděné jízdy používat a našívaly se pouze malé části kroužkového pletiva na prošívanici v místech, která nechránila plátová zbroj. Během 15. století osníř vymizel.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Petr Klučina, Richard Marsina, Andrej Romaňák Vojenské dějiny Československa I. díl Praha: Naše vojsko
- Ottův slovník naučný, heslo Brň. Sv. 4, str. 720
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Brň.
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Brň.
- ↑ http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=391710&title=osn%ED%F8&s_lang=2
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kroužkové brnění ve Wikimedia Commons
Slovníkové heslo brnění ve Wikislovníku