Kritika čistého rozumu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titulní list prvního vydání

Kritika čistého rozumu (KČR; německy Kritik der reinen Vernunft) je hlavní dílo německého filosofa Immanuela Kanta a jedno z nejvlivnějších filosofických děl vůbec. Kant v něm předkládá svoji teorii poznání (viz transcendentální filosofie) a řešení problému, jak mohou mít subjektivní podmínky myšlení objektivní platnost. KČR je první ze tří jeho „kritik“; následovala ji Kritika praktického rozumu a Kritika soudnosti. Zjednodušený a zkrácený výklad myšlenek KČR podal Kant ve svazku Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát vědou (1783).

Vydání[editovat | editovat zdroj]

První vydání Kritiky čistého rozumu (označované „A“) přišlo na svět v Královci roku 1781. Druhé vydání (B), pro něž Kant přepracoval a rozšířil některé pasáže, vyšlo roku 1787. V 90. letech se potom objevila další vydání, která se ale od druhého příliš nelišila. Ve filosofickém diskursu následně probíhala a dosud probíhá polemika ve věci jednotlivých vydání; zatímco obecně je překládáno, citováno a vykládáno spíše vydání druhé, např. Schopenhauer a Heidegger považovali za jádro kantovské nauky vydání první.

Přehled členění „Kritiky čistého rozumu“[editovat | editovat zdroj]

členění Kritiky čistého rozumu
Věnování
Předmluva k druhému vydání
Úvod I. O rozdílu mezi čistým a empirickým poznáním
II. Máme určité apriorní poznatky a samo obyčejné rozvažování nikdy bez takových poznatků není
III. Filosofie vyžaduje vědu, která určuje možnost, principy a rozsah všech apriorních poznatků
IV. O rozdílu mezi analytickými a syntetickými soudy
V. Syntetické soudy a priori jsou obsaženy jako principy ve všech teoretických vědách rozumu
VI. Obecná úloha čistého rozumu
VII. Idea a rozvržení zvláštní vědy, která je nazvána kritikou čistého rozumu
I. Transcendentální nauka o elementech Díl první Transcendentální estetika 1. kapitola: O prostoru
2. kapitola: O čase
Obecné poznámky k transcendentální estetice
Závěr transcendentální estetiky
Díl druhý: Transcendentální logika Úvod. Idea transcendentální logiky
Oddíl první: Transcendentální analytika Kniha první. Analytika pojmů 1. část. O vodítku k odhalení všech čistých rozvažovacích pojmů
2. O dedukci čistých rozvažovacích pojmů
Kniha druhá. Analytika zásad Úvod. O transcendentální soudnosti vůbec.
1. část. O schematismu čistých rozvažovacích pojmů.
2. část. Systém všech zásad čistého rozvažování
3. O důvodu rozlišení všech předmětů vůbec na phaenomena a noumena
Dodatek. O amfibolii reflexivních pojmů v důsledku záměny empirického používání rozvažování za používání transcendentální
Oddíl druhý. Transcendentální dialektika
Úvod I. O transcendentálním zdání
II. O čistém rozumu jako sídle transcendentálního zdání
Kniha první. O pojmech čistého rozumu
Kniha druhá. O dialektických úsudcích čistého rozumu. 1. část. O paralogismech čistého rozumu
Obecná poznámka o přechodu od racionální psychologie k racionální kosmologii
2. část. Antinomie čistého rozumu.
3. část. Ideál čistého rozumu
Dodatek k transcendentální dialektice O regulativním používání idejí čistého rozumu
O konečném cíli přirozené dialektiky čistého rozumu
II. Transcendentální nauka o metodě Úvod
1. část. Disciplína čistého rozumu
2. část. Kánon čistého rozumu
3. část. Architektonika čistého rozumu
4. část. Dějiny čistého rozumu

Literatura v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Immanuel KANT: Kritika čistého rozumu, Praha: OIKOYMENH, 2001.
  • J. KARÁSEK, J. CHOTAŠ (eds.): Dedukce, kategorie, sebevědomí. Praha: OIKOYMENH, 2002.
  • Jan KUNEŠ: Kantova Kritika čistého rozumu. In: Reflexe, 26/2004.
  • Günther PATZIG: Jak jsou možné syntetické soudy a priori? Praha: Filosofia, 2003.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]