Kritická micelární koncentrace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kritická micelární koncentrace (anglicky critical micelle concentration – CMC) je v koloidní a povrchové chemii definována jako koncentrace povrchově aktivních látek (tenzidů, surfaktantů), při jejímž překročení se vytvoří micely a také všechny další tenzidy přidané do systému (micelárního roztoku) vytvoří micely.[1]

CMC je důležitou charakteristikou tenzidů. Před dosažením CMC se povrchové napětí silně mění s koncentrací tenzidu. Po dosažení CMC zůstává povrchové napětí relativně konstantní nebo se mění s menším sklonem. Hodnota CMC pro danou disperzní látku v daném prostředí závisí na teplotě, tlaku a (někdy silně) na přítomnosti a koncentraci dalších tenzidů a elektrolytů. Micely se tvoří pouze nad kritickou micelární teplotou.

Pro příklad – dodecylsíran sodný ve vodě (bez dalších přísad nebo solí) má při 25 °C a atmosférickém tlaku hodnotu CMC 8x10-3 mol/l.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Critical micelle concentration na anglické Wikipedii.

  1. IUPAC - critical micelle concentration (C01395). goldbook.iupac.org [online]. The International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) [cit. 2022-11-05]. DOI: 10.1351/goldbook.C01395. Dostupné online. 
  2. Ana Domínguez, Aurora Fernández, Noemí González, Emilia Iglesias, and Luis Montenegro "Determination of Critical Micelle Concentration of Some Surfactants by Three Techniques", Journal of Chemical Education, Vol. 74 No. 10 October 1997, pp. 1227–1231 (pdf)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]