Kriminalistická jazyková expertiza

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kriminalistická jazyková expertiza je vedle fonoskopie nejdůležitější součástí forenzní lingvistiky v České republice. Jazyková expertiza napomáhá k dokazování trestné činnosti na základě analýzy psaných komunikátů.

Jedná se o znaleckou disciplínu zapsanou v seznamu znaleckých oborů pod odvětvím kriminalistika (obor jazyková expertiza). Znalecká činnost je nově upravena zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.[1]

Znalec vykonávající expertizní činnost v oblasti jazykové expertizy musí mít široké znalosti nejen z nejrůznějších oblastí lingvistiky (např. stylistika, lexikologie, syntax, gramatika, pravopis, dialektologie, teorie jazykové kultury, sociolingvistika apod.), ale i z kriminalistiky, práva nebo například psychologie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jazyková expertiza v ČR je praktickou aplikací lingvistiky pro forenzní účely s dlouholetou historií. Její počátky se u nás datují do 50. let 20. století, a to ve spojení s písmoznalectvím. V této době si písmoznalci při komparacích textů začali všímat i nápadnějších jazykových hledisek. Jako samostatný obor se jazyková expertiza konstituovala v 60. letech.[2] V současné době se jazykové expertize věnují jak soukromí znalci, tak pracovníci Kriminalistického ústavu Policie ČR.

Hlavní pojmy[editovat | editovat zdroj]

Idiolekt[3]: Soubor vyjadřovacích prostředků jednotlivce, které si vybírá napříč spektrem národního jazyka.

Jazykový znak: Pojem znak je v lingvistice všeobecně vnímán jako něco zastupující něco jiného (viz např. Čermák, 2007[4]). Pojetí jazykového znaku v jazykové expertize z této definice částečně vychází, neboť jazykové znaky zde označují takové prostředky národního jazyka, k nimž je v jazyce možné nalézt prostředek ekvivalentní (např. znaky tvaroslovné my přijdeme, přijdem, přídem; bychom/bysme/byjsme/by jsme; nebo znaky syntaktické pro vyjádření přípustky ačkoli(v)/i přesto, že/i když/třebaže mi končí zkušební doba…).

Teorie identifikace: Identifikace autora je založena na postulátu, že vnitřní diferenciace jazykového systému a jeho výběrové možnosti jsou dostatečným předpokladem pro uplatnění objektivně existujících individuálních zvláštností ve vyjadřování, které se v jazykovém projevu člověka projevují působením objektivních a subjektivních faktorů v takových kombinacích, jež jsou typické jen pro určitou osobu.

Sporný materiál: Text či texty od autora, jehož totožnost není známa nebo je jeho autorství zpochybňováno.

Srovnávací materiál: Text či texty od prokazatelně známého autora, tj. osoby podezřelé z napsání sporných komunikátů.

Závěry: Na základě vypracovaných analýz stanoví znalec závěr svého znaleckého zkoumání. Tento závěr o totožnosti autora sporných a srovnávacích materiálů nebo naopak o rozdílnosti autorů je stanoven buď kategoricky nebo v rovině pravděpodobnosti (3 stupně).

Znalecký posudek: Písemný výstup znalce (oboru jazyková expertiza), jehož náležitosti jsou stanoveny zákonnou úpravou.[5]

Znalec: Osoba, která je oprávněná podávat znalecké posudky na základě jmenování ministrem spravedlnosti po splnění kvalifikační předpokladů (vzdělání a praxe v oboru a složení znaleckých zkoušek). Při své činnosti je vázána mlčenlivostí.[6]

Zkoumané materiály[editovat | editovat zdroj]

V rámci jazykové expertizy lze zkoumat texty jakéhokoli funkčního stylu, typu vyhotovení i druhu.

Texty předkládané k expertize jsou texty soukromé i veřejné komunikace anonymního a neanonymního charakteru, které jdou napříč veškerými funkčními styly psaných textů (tzn. prostěsdělovacím, administrativním, odborným, publicistickým i uměleckým).[7]

Z druhů zkoumaných textů jmenujme například: dopisy/e-maily, online příspěvky (na sociálních sítích, v online médiích, osobní zprávy v chatovacích aplikacích, na soukromých stránkách, blozích), SMS; stížnosti, smlouvy, závěti, protokoly; články, kvalifikační práce apod.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro potřeby zkoumání není rozhodující forma vyhotovení předkládaných textů. Znalci zkoumají jak texty psané rukou, vzniklé na počítači nebo na psacím stroji.

Druhy jazykové expertizy[editovat | editovat zdroj]

Identifikace autora[editovat | editovat zdroj]

Identifikace autora slouží k určení autora sporných textů, a to na základě jejich komparace s texty srovnávacími. Základem identifikace autora je komplexní analýza idiolektu z hlediska všech jazykových rovin. Znalec na základě svých zkoumání stanoví závěr o totožnosti či netotožnosti autora. Specifickým druhem identifikace je analýza plagiátů. K odhalování plagiátů se v dnešní době využívají různé softwarové nástroje (např. Theses.cz, Odevzdej.cz, Turnitin.com), jejichž výsledky při sporech o plagiát často stačí. Avšak jsou i případy, kdy automatické systémy plagiát neodhalí či jej neodhalí v úplnosti, a proto je následně třeba zpracovat podrobnou jazykovou analýzu textu a vyhodnotit ji. V těchto případech se pak žadatel obrátí právě na znalce jazykové expertizy, který text analyzuje, a pokud vyhodnotí, že jde skutečně o plagiát, určí jeho typ a rozsah opsaných pasáží. Znalec je rovněž kompetentní k vyhotovení znaleckého posudku.

Profilování[editovat | editovat zdroj]

Profilování autora je metodou užívanou v případech, kdy jsou k dispozici pouze sporné texty. Cílem je zúžit okruh možných podezřelých jakožto autorů textu. Tohoto postupu se využívá zejména u anonymních komunikátů. Profil je sestavován ve dvou krocích: 1. stanovení sociolingvistických charakteristik (jako je např. věk, vzdělání, místní příslušnost, pohlaví, zájmy atd.) a 2. interpretace obsahových složek (věrohodnost obsahu, motivace k napsání textu, koherence textu, nebezpečnost a reálnost výhružek apod.).

Sémantická analýza[editovat | editovat zdroj]

Sémantika je lingvistická disciplína zabývající se významem jazykových jednotek. V rámci jazykové expertizy se řeší zejména otázky jednoznačnosti významu sporných formulací v textech. Jedná se zejména o texty administrativního a právního charakteru. Sémantickou analýzou textů se samozřejmě nezabývá jen jazyková expertiza, znalec této znalecké specializace je o sémantickou analýzu žádán tehdy, kdy je třeba na daný text vypracovat znalecký posudek pro potřeby soudního řízení například z důvodu údajně chybné interpretace žádosti, komplikací při dědickém řízení apod.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ 254/2019 Sb. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ HOTTMAROVÁ, Hana. Současné možnosti identifikace autora podle jazykového vyjadřování. Kriminalistický sborník. 1971, roč. 15, čís. 4, s. 243–249. 
  3. ↑ IDIOLEKT | Nový encyklopedický slovník češtiny. www.czechency.org [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Vyd. 3., doplněné. vyd. Praha: Karolinum 341 s. Dostupné online. ISBN 80-246-0154-0, ISBN 978-80-246-0154-0. OCLC 52852792 
  5. ↑ § 27 – 29 zákona č. 254/2019 Sb. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ § 5 - 14, § 18 - 24 zákona č. 254/2019 Sb. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ HOFFMANNOVÁ, Jana. Stylistika mluvené a psané češtiny = The stylistics of spoken and written Czech. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 510 pages, 16 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2566-1, ISBN 80-200-2566-9. OCLC 959539475 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MUSILOVÁ, Václava; NOVÁKOVÁ, Veronika. Výslech a jeho protokolace z pohledu forenzní lingvistiky. Státní zastupitelství. 2020, roč. XVII, čís. 2, s. 32–35. 
  • MUSILOVÁ, Václava; NOVÁKOVÁ, Veronika. Saturnin dvakrát jinak: Příspěvek k identifikaci autora. Naše řeč. 2019, roč. 102, čís. 3, s. 205–218. 
  • Dějiny a současnost. 2019, roč. 41, čís. 8, s. 8–23. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Forenzní lingvistika ve znalecké praxi – 1. část – anonymní komunikace. Kriminalistický sboník. 2018, roč. LXII, čís. 2, s. 60–63. 
  • NOVÁKOVÁ, Veronika. Identifikace autora ve forenzní lingvistice. Praha, 2014. 199 (včetně příloh) s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. .
  • MUSILOVÁ, Václava; VESELÁ, Jitka. Psycholingvistické profilování případu série výhružných anonymních dopisů. Bezpečnostní teorie a praxe. 2012, čís. zvláštní číslo, s. 77–88. 
  • NOVÁKOVÁ, Veronika. Anonymní dopisy prizmatem forenzní lingvistiky. České Budějovice, 2011. 99 s. bakalářská. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. .
  • POSNER, Richard. The little book of plagiarism. 1. vyd. [s.l.]: Pantheon, 2007. 116 s. Dostupné online. ISBN 9780375424755. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Co je forenzní lingvistika III. Čeština doma a ve světě. 2006, roč. 14, čís. 1–4, s. 137–140. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Co je forenzní lingvistika II. Čeština doma a ve světě. 2005, roč. 13, čís. 3–4, s. 97–102. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Co je forenzní lingvistika I. Čeština doma a ve světě. 2005, roč. 13, čís. 1–4, s. 65–70. 
  • MUSILOVÁ, Václava. Význam a možnosti lingvistických a psycholingvistických analýz při zjišťování autorství textů. Bulletin advokacie. 1994, čís. 5, s. 19–24. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kriminalistická_jazyková_expertiza&oldid=22453097“