Kragujevský masakr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Němečtí vojáci odvádějí obyvatele města na popravu

Kragujevský masakr je označení pro vyvraždění můžů a chlapců v srbském městě Kragujevac, jež se odehrálo ve dnech 20. a 21. října 1941. Vojáci německého Wehrmachtu zavraždili všechny muže a chlapce z města ve věku od 16 do 60 let; v průběhu jednoho dne bylo popraveno přibližně 2 300 civilistů, včetně studentů místního gymnázia.[1]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1941 zahájily německé a italské jednotky útok na Jugoslávii, která tak byla vtažena do druhé světové války. Obsazovaní jejího území mělo za následek vytvoření a rozvoj jugoslávských odbojových hnutí.

Po vstupu země do války byla situace v Kragujevci v souvislosti s odbojovými akcemi a represemi spíše klidná; četnické hnutí se zde zformovalo až na konci května a místní partyzánský oddíl vznikl v červenci. Hnutí odporu začalo později růst a povstalci ovládli rozsáhlé území na západě Srbska, kde bylo vytvořeno osvobozené území, tzv. Užická republika.[2]

Dne 16. září 1941 vydal Hitler nařízení potlačit povstání za každou cenu; generál Wilhelm Keitel vydal současně nařízení, podle kterého mělo být za každého zabitého německého vojáka popraveno 100 osob, a za každého zraněného polovina.[3] Počátkem října komunisti společně s četníky zaútočili na německé jednotky v blízkosti obce Gornji Milanovac, kde se jím podařilo zabít a zranit několik německých vojáků (10 zabitých a 26 raněných). Posilněné řady německých vojáků následně zahájily úspěšnou ofenzívu. Masakr měl posloužit jako přímá odveta za ztráty německých vojáků v této bitvě.          

Masakr[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. října začalo na nařízení generála Franze Böhmeho hromadné zatýkaní všech komunistů a Židů. O dva dni později, 20. září, vtrhly německé jednotky do města, jež zcela uzavřeli a začalo zatýkání – v domácnostech, v dílnách, na ulici, ale i ve školách. Zatknutých bylo kolem 10 000 civilistů, převážně mužů ve věku 16-60 let.[4]

Dne 21. října vyvedli němečtí vojáci zatčené obyvatelstvo ven z baráků; následovala selekce, při níž byli odděleni mladí lidé od starých, a také lidé jiné národnosti než srbské. Milost dostali také lidé, kteří se prokázali legitimací některé z nacistických organizací. Někteří zatčení se do posledních chvil nevzdávali naděje na záchranu. Když už neměli co ztratit, skupina mužů se na signál jednoho z nich rozutekla na všechny strany, i když věděli, co je čeká. Stráže po nich okamžitě začali pálit. Ostatní Němci vodili ve skupinkách na různá místa, kde jim byl (někdy) přečten rozsudek smrti, pak se měli otočit a začala střelba. Střelba utichla až ve dvě hodiny odpoledne.[5]

Odvetou za 10 mrtvých a 26 zraněných německých vojáků při útoku na Gornji Milanovac bylo zabito přibližně 2 300 mužů (ohledně otázky počtu obětí se stále vedou diskuse). Mezi oběti masakru patřilo i 144 studentů místního gymnázia; umírali často ve skupinách, které tvořily celé třídy, včetně učitelů nebo ředitele školy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PELIKÁN, Jan; A, kol. Dějiny Srbska. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2005. 670 s. ISBN 80-7106-671-0. S. 415. 
  2. ŠTEFLOVÁ, Lenka. Sto za jednoho. II. světová (extra VÁLKA). Červenec-srpen 2012, čís. 07, s. 40-41. 
  3. ŠESTÁK, Miroslav; A, kol. Dějiny Jihoslovanských zemí. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1998. 756 s. ISBN 80-7106-266-9. S. 470. 
  4. GLENNY, Misha. The Balkans 1804-1999: Nationalism, War and the Great Powers. London: Granta Books, 2000. 726 s. ISBN [[Speciální:Zdroje knih/1-86207-073-3 ISBN 9781862070738|1-86207-073-3 ISBN 9781862070738]]. S. 492-493. 
  5. ŠTEFLOVÁ, Lenka. Sto za jednoho. II. světová (extra VÁLKA). Červenec-srpen, roč. 2012, čís. 07, s. 42-43. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GLENNY, Misha: The Balkans 1804-1999. Nationalism, War and the Great Powers. London: Granta Books, 2000. 726 s.1-86207-073-3 ISBN 9781862070738.
  • PELIKÁN, Jan a kol.: Dějiny Srbska. Praha: Lidové noviny, 2005. 670 s. ISBN 80-7106-671-0.
  • ŠESTÁK, Miroslav a kol.: Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha: Lidové noviny, 1998. 756 s. ISBN 80-7106-266-9.
  • ŠTEFLOVÁ, Lenka: Sto za jednoho. II. světová (extra VÁLKA), 2012. červenec-srpen, č. 07, s. 40-43.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]