Nejvyšší číšník
Nejvyšší číšník (latinsky summus pincerna, německy Oberst–Mundschenk, starým pravopisem Obrist-Mundschenk), zpočátku jen číšník (pincerna, pocillator, buticularius, scenco, schenk) patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), stolník (dapifer) a mečník (ensifer). Tradici úřadu lze vystopovat na merovejských a karolinských královských dvorech.
V Čechách je doložen v polovině 12. století. Ve Svaté říši římské měl hodnost arcičíšníka (německy Erz-Mundschenk, latinsky Archipincerna) český král.
České království[editovat | editovat zdroj]
V Českém knížectví se číšník připomíná od poloviny 12. století (1147) za vlády Vladislava II. (vládl 1140–1172, králem od roku 1158). Původně šlo o péči o vinné sklepy, dozor nad zásobováním dvora nápoji (vínem) a přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu, později o čestnou hodnost dvorského ceremoniálu. Úřad vykonávali příslušníci rodu Bavorů, Hroznatovců, Vítkovců, Divišoviců, Buziců, Markvarticů. U dvorských úřadů se projevovala tendence k dědičnosti, číšník byl od roku 1337 dědičný v rodě Vartemberků,[1] od 16. listopadu 1627 Slavatů z Chlumu a Košumberka a konečně po jejich vymření od 24. dubna 1716 Czerninů z Chudenic. Po Bílé hoře, pakliže král sídlil v Čechách, byly obvykle úřady královského českého dvora vykonávány už jen při korunovacích.
Nejvyššímu číšníkovi byl podřízen podčíšník neboli podčeší (subpincerna), který přímo obsluhoval při stolování. Během korunovačního obřadu v katedrále nejvyšší číšník nesl pozlacený soudek červeného vína jako připomínku eucharistické oběti, zatímco jeho příručí postříbřený soudek bílého vína.[2] Na korunovační hostině nejvyšší číšník podával králi číši, zatímco podčíšník mu víno naléval z konvice.
Seznam nejvyšších číšníků Českého království[editovat | editovat zdroj]
- 1147 Budislav
- 1160–1165 Vecel
- 1169–1170 Zdeslav
- 1175–1177 Dluhomil
- 1177 Štěpán
- 1180 Hroznata
- 1183 Mutina
- 1184 Konrád
- 1187 Sezima
- 1194 Arnošt
- 1207 Bohuta
- 1220–1225 Martin
- 1232–1238 Zbraslav
- 1238–1239 Bavor I. ze Strakonic († 1260)
- 1239–1248 Jaroš ze Slivna a Poděhus
- 1251 Bavor
- 1253 Čéč († 1270)
- 1256 Diviš
- 1262 Domaslav
- 1251–1267 Oldřich Zajíc
- 1268–1270 Havel II. z Lemberka
- 1270–1277 Volkmar z Třebonína
- 1283 Beneš z Vartenberka († asi 1294)
- 1284–1285 Jaroslav ze Šternberka
- 1285 Zdeslav III. ze Šternberka
- 1289 Jan z Michalovic (po 1260 – 1306)
- 1308–1310 (?) Jan z Vartenberka († 5. 1. 1316)
- 1318–1332 Beneš z Vartenberka († 1332)
Dědičně v rukou Vartenberků[editovat | editovat zdroj]
- 1337–1364 Vaněk z Vartenberka († asi 1364)[3][pozn. 1]
- 1365–1382 (?) Jan Děčínský z Vartenberka († asi 1383)[3]
- před 1404–1405 Jan Veselský z Vartenberka[3]
- 1408–1414 nebo 1425 Čeněk z Vartenberka († 17. 9. 1425 Veliš u Jičína)[3]
- 1425 (?) –1433 (?) Jan Chudoba z Ralska[3]
- 1433 (?) –1436 Zikmund Děčínský z Vartenberka[3]
- 1454 (?) –1463 Jan z Vartenberka[3]
- 1463–1487 (?) Beneš z Vartenberka a Zákup[3]
- 1487–1506 Zikmund z Vartenberka[3]
- 1518–1537 Kryštof Děčínský z Vartenberka[3]
- 1537–1541 Prokop z Vartenberka[3]
- 1589–1604 Jindřich mladší z Vartenberka[3]
- 1604–1608 Zikmund z Vartenberka[3]
- 1608–1617 Jan z Vartenberka[3] na Novém zámku a Kamenici, úřad zastával v roce 1611 v době korunovace Matyáše Habsburského na českého krále, kdy v průvodu přinášel zlatý soudek,[4] i v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu[5]
- 1617–1622 Jan Jiří z Vartenberka[3]
- 1625 Ota Jindřich z Vartenberka[3]
Dědičně v rukou Slavatů[editovat | editovat zdroj]
- 1627 (16. 12.) – 1652 (19. 1.) Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1. 12. 1572 Čestín – 19. 1. 1652 Vídeň)
- 1652 (19. 1.) – 1657 (2. 7.) Adam Pavel Slavata (13. 6. 1604 – 2. 7. 1657 Nová Bystřice)
- 1657 (2. 7.) – 1673 (2. 4.) Ferdinand Vilém Slavata (1. 9. 1630 – 2. 4. 1673)
- 1673 (2. 4.) – 1689 (1. 7.) Jan Jiří Jáchym Slavata (1638 – 1. 7. 1689 Velvary)
- 1689 (1. 7.) – 1691 (26. 1.) František Leopold Vilém Slavata (1639 – 26. 1. 1691 Jindřichův Hradec)
- (1691–1712 (?) Jan Karel Jáchym Slavata (1641 – 21. 7. 1712 Řím))
Dědičně v rukou Czerninů z Chudenic[editovat | editovat zdroj]
- (? Heřman Jakub Czernin z Chudenic (1659 – 28. 8. 1710 Praha)) ???
- 1716–1733 František Josef Czernin z Chudenic (5. 3. 1696 – 6. 3. 1733 Vídeň)[6]
- při korunovaci Alžběty Kristýny v roce 1723 ho zastupoval Děpolt Czernin z Chudenic[7]
- 1733–1777 Prokop Vojtěch Czernin z Chudenic (23. 2. nebo 23. 3. 1726/1729 Praha – 30. 1. 1777 Praha)
- úřad zastával při korunovaci Marie Terezie v roce 1743
- 1777–1845 Jan Rudolf Czernin z Chudenic (9. 6. 1757 Vídeň – 23. 4. 1845 Vídeň)
- v roce 1791 při korunovaci Leopolda II.
- v letech 1824–1843 zastával úřad nejvyššího císařského komorníka, proto ho při korunovaci Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836 zastupoval při nesení pozlaceného soudku v katedrále dědičný pokladník kníže Lobkowicz.[2] Na korunovační hostině císaři naléval jako zástupce Jana Rudolfa Evžen hrabě Czernin (1796–1868).[8][9]
- 1845–1868 Evžen I. Karel Czernin z Chudenic (4. 11. 1796 Vídeň – 11. 7. 1868 zámek Petrohrad), v roce 1836 při korunovaci Ferdinanda I. Dobrotivého zastupoval otce
- 1868–1908 Jaromír Czernin z Chudenic (13. 3. 1818 Vídeň – 26. 11. 1908 Petrohrad)
- 1908–1918 Evžen II. Jaromír Czernin z Chudenic (13. 2. 1851 Vídeň-Josefstadt – 5. 11. 1925 Petrohrad)
Seznam podčíšníků Českého království[editovat | editovat zdroj]
- 1185 Diviš
- 1194–1195 Jaroš
- 1211 Paulík
- 1222 Holach
- 1227 Albert
- 1232 Beneda
- 1232–1234 Jiljí čili Idík
- 1233–1234 Sezima
- 1251 Bedřich
- 1251–1252 Oldřich Zajíc
- 1232–1238 Zbraslav z Miletína
- 1251–1267 Oldřich Zajíc z Valdeka
- 1261–1277 Oneš z Onšova
- 1264 Bedřich
- 1268 Protiven
- 1308 Albera
- –
- 1483 Jindřich z Tandorfa[10]
Seznam nejvyšších číšníků Moravského markrabství[editovat | editovat zdroj]
- 1203–1213 Sulislav
- 1226 Vilém
- 1228 Miroslav
- 1233–1237 Lupold
- 1239–1245 Vilém
- 1240–1249 Lupold
- 1253 Volfram
- 1256 Diviš
- 1262–1267 Oneš
- 1268–1272 Nezamysl
- 1284 Jaroslav ze Šternberka
- 1303 Protiva z Dúbravice
- 1327 Oldřich z Kesinku
- 1334 Oldřich z Kesinku
- 1381–1382 Čeněk z Rovečné
- 1384–1385 Heník z Valdštejna
- 1481 Václav z Boskovic
Seznam podčíšníků Moravského markrabství[editovat | editovat zdroj]
- 1203 Petr
- 1222–1224 Svatoslav
- 1226 Milič
- 1232 Idík I. ze Švábenic († 1268)
- 1233–1234 Sezima
- 1234 Idík
Seznam dědičných číšníků ve Svaté říši římské[editovat | editovat zdroj]
Český král jako arcičíšník propůjčil úřad dědičného říšského číšníka hrabatům Schenkům z Limpurgu (Schenken von Limpurg) a od roku 1714 hrabatům z Althannu.
- 1714 (19. 6.)[11] – 1722 Michael Jan III. z Althannu (8. 10. 1679 Jaroslavice – 26. 3. 1722 Vídeň)
Rakouské země[editovat | editovat zdroj]
Horní Rakousy[editovat | editovat zdroj]
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Barthů z Barthenheimu.[12]
Dolní Rakousy[editovat | editovat zdroj]
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Hardeggu.[12]
Štýrsko[editovat | editovat zdroj]
V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Stubenbergu.[12]
?–? Rudolf ze Stubenbergu (1588–1620), úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu[5]
Korutany[editovat | editovat zdroj]
Úřad dědičných číšníků (Oberst-Erblandmundschenk in Kärnten) v Korutanském vévodství zastával šlechtický rod Dietrichsteinů. Jako dědičné léno ho drželi i v roce 1848.[12]
- ?–1698 Ferdinand Josef z Ditrichštejna (25. 9. 1636 – 28. 11. 1698 Vídeň)
- 1698–1708 Leopold Ignác z Ditrichštejna (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)
- 1708–1738 Walter Xaver z Ditrichštejna (18. 9. 1664 Brno – 3. 11. 1738 Mikulov)
- 1738–1784 Karel Maxmilián z Ditrichštejna (28. 4. 1702 Brno – 24. 10. 1784 Mikulov)
- ?
- ?–1825 Josef Karel z Ditrichštejna (19. 10. 1763 Vídeň – 17. 9. 1825 Vídeň)
Kraňsko[editovat | editovat zdroj]
V roce 1622 získali úřad nejvyššího číšníka v Kraňsku Eggenbergové.[13] Po rodině Eggenbergů v roce 1719 převzali dědičnou hodnost Cobenzlové.[zdroj?] V roce 1848 zastával úřad rod hrabat Coronini z Cronbergu.[12]
- 1622–1634 Jan Oldřich z Eggenbergu[13] (1568 Štýrský Hradec – 18. 10. 1634 Lublaň)
- 1634–1649 Jan Antonín I. z Eggenbergu (5. 2. 1610 Vídeň – 12. 2. 1649 Lublaň)
- ...
- –1713 Jan Seyfried z Eggenbergu (13. 8. 1644 – 5. 11. 1713 Štýrský Hradec)
- 1713–1716 Jan Antonín II. z Eggenbergu (1669–1716)
- 1716–1717 Jan Kristián II. z Eggenbergu (1704–1717)
- ...
- 1719–1742 (30. 4.) Jan Kašpar II. Cobenzl (30. 5. 1664, Wippach, dnes Vipava, Slovinsko – 30. 4. 1742, Vídeň)
Gorice a Gradiška[editovat | editovat zdroj]
V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.[12]
Tyrolsko[editovat | editovat zdroj]
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat ze Spauru.[12]
Salcbursko[editovat | editovat zdroj]
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Küenburgu.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Palacký uvádí Vaňka či Václava z Vartenberka pro roky 1337 a pak 1352–1357, v roce 1343 Zbyňka Zajíce z Hazmburka. Dle Kasíka jde o omyl/záměnu, Zbyněk Zajíc v té době zastával úřad nejvyššího stolníka.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.
- ↑ a b SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. Dostupné online. S. 58–71.
- ↑ PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89. Dostupné online.
- ↑ a b KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 99. Dostupné online.
- ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 731.
- ↑ KOVÁŘ, Matěj. Korunovace císařovny Alžběty, chotí Karla VI., na královnu českou dne 8. září 1723 (dokončení). S. 129–139, zde 133. Sborník historického kroužku [online]. Družstvo Vlasť. Roč. (1904) V., čís. 3, s. 129–139, zde 133. Dostupné online.
- ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 99
- ↑ Ottův slovník naučný. 6. díl. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546.
- ↑ MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326.
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1836. Neunter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1836. Dostupné online. S. 54–55. (německy)
- ↑ a b c d e f g h FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. (DE)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2001. 344 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 81 a 83.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online.
- ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. ISBN 80-7204-081-2. S. 76.
- HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 47, 48.
- KASÍK, Stanislav. Nejvyšší číšník Království českého v rodě pánů z Vartenberka. In: Heraldická ročenka 1999–2000. Praha: Heraldická společnost v Praze, 2000. S. 58–71.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
