Královské paláce v Abomey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Královské paláce v Abomey
Světové dědictví UNESCO
Abomey-Königspalast3.jpg
Smluvní státBeninBenin Benin
Královské paláce v Abomey
Královské paláce v Abomey
Souřadnice
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, iv
Zařazení do seznamu
Zařazení(neznámé zasedání)

Královské paláce v Abomey je komplex dvanácti paláců rozkládajících se na ploše 40 hektarů v samém srdci města Abomey v Beninu. Abomey bývalo hlavním městem Dahomejského království.[1][2] Království bylo založeno roku 1625 Fony, kteří zde vytvořili mocnou vojenskou i obchodní říši. Až do konce 19. století zde byl dominantní obchod s otroky, kdy Fonové prodávali své válečné zajatce evropským obchodníkům s otroky.[3] Na svém vrcholu mohlo v palácích žít až 8000 lidí.[4]

UNESCO zapsalo paláce na Seznam světového dědictví v Africe. Po tornádu, které památku zasáhlo 15. března 1984, byly poškozeny některé z budov. Následně byla památka zapsána na Seznam světového dědictví v ohrožení. Komplex se však s pomocí několika mezinárodních agentur podařilo zrestaurovat. Po dokončení prací se UNESCO v červenci 2007 rozhodlo o vyřazení této památky ze Seznamu světového dědictví v ohrožení.

V současnosti již nejsou paláce obydleny, ale v paláci krále Ghéza a krále Glélého se nachází Historické muzeum v Abomey, které se věnuje dějinám Dahomejského království.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Socha krále Béhanzina v Abomey

Honosné paláce vystavělo dvanáct panovníků vládnoucích Dahomejskému království. Paláce svou funkci plnily v letech 1695 až 1900 a sloužily jako tradiční kulturní centrum říše. Prvním panovníkem, který zahájil jejich výstavbu, byl král Houegbadja, jenž město založil.[5] Podle místní legendy byli králové z Abomey potomky princezny Aligbonon z Tada a pantera. Jejich království se rozkládalo v jižní části dnešního Beninu. Podle dochovaných historických záznamů zakladatel říše král Houegbadja stanovil základní právní normy v království včetně své politické role a pravidel nástupnictví.[6]

Král Agaja v roce 1724 porazil království Allada a v roce 1727 království Whydah. Následně bylo několik válečných zajatců zabito a mnozí další byli prodáni jako otroci v Gléwé (dnešní Ouidah). Tím započala dominance Dahomejského království v obchodu s otroky.[6] V 19. století s rozmáhajícím se hnutím ve Velké Británii proti otroctví započal král Guézo se zemědělským rozvojem, který zemi přinesl další ekonomickou prosperitu díky vývozu zemědělských produktů, například obilí a palmového oleje.[6]

V letech 1892 až 1894 probíhaly boje mezi Francií a Dahomejským královstvím. Zpočátku se království podařilo vyhrát mnoho bitev, kdy byl zabit i velitel francouzské armády. Král Béhanzin, poslední nezávislý král, však byl zrazen svým bratrem, který usiloval o jeho trůn. Králův bratr vyzradil Francouzům dahomejská tajemství a král Béhanzin rozkázal zapálit Abomey. Francouzi jej poté deportovali na Martinik. Jeho nástupce, král Agooli Agbo, mohl vládnout pouze do své deportace do Gabonu v roce 1900.

Oficiální historie království byla zaznamenána na řadě polychromovaných hliněných reliéfů.

Tradiční architektura[editovat | editovat zdroj]

Město, ve kterém byly paláce postaveny, bylo obklopeno zdí, jejíž délka je odhadována na 10 km. Zeď přerušeno šesti branami chránil příkop hluboký 1,5 m, plný pichlavých akácií, které se tradičně používaly k obraně západoafrických pevností. Uvnitř ohrazeného prostoru byly vesnice od sebe oddělené poli, několik královských paláců, tržiště a velké náměstí s kasárnami. Průměrná tloušťka zdí budov činila 50 cm, což umožňovalo udržovat v interiérech paláce nízkou teplotu. Každý palác se architektonicky lišil a odpovídal potřebám jednotlivých králů. Základy budov, podlahy a vyvýšené konstrukce byly hliněné. Dále bylo ke stavbě použito dřevo. Střecha byla z plechu a slámy.[7]

Basreliéfy[editovat | editovat zdroj]

Basreliéfy sloužily jako kronika (při absenci písemných dokumentů) a zaznamenávaly významné události v dějinách Fonů a jejich říše, vojenská vítězství a činy králů a dokumentovaly mýty, zvyky a rituály. V roce 1892 král Béhanzin před hrozící francouzskou okupací rozkázal spálit město i královské paláce. Většina památek však požár přežila.[8]

Basreliéfy se nacházely na zdech i na sloupech. Byly vyráběny ze zeminy z mravenišť smíchané s palmovým olejem a obarvené rostlinnými a minerálními pigmenty. V současnosti jsou originály reliéfů vystaveny v muzeu a v areálu byly nahrazeny kopiemi.[7]

Zapsání do seznamu UNESCO[editovat | editovat zdroj]

Jako uznání jedinečného kulturního významu tohoto komplexu zapsalo UNESCO v roce 1985 Královské paláce v Abomey na Seznam světového dědictví UNESCO jako kulturní památku podle kritéria iv.[1]

Poškození požárem[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. ledna 2009 bylo mnoho budov královských paláců zničeno lesním požárem, ačkoliv se nezjistilo, kde požár vznikl. Důsledkem větru harmatán se požár rychle rozšířil a zničil slaměnou střechu a konstrukce několika okolních budov. Plameny zničily také královské hrobky králů Agongla a Ghéza a jejich manželek.[9]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Royal Palaces of Abomey na anglické Wikipedii.

  1. a b CENTRE, UNESCO World Heritage. Royal Palaces of Abomey. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Masterworks of man & nature : preserving our world heritage. Patonga, Australia: Harper-MacRae, 1992. 447 s. Dostupné online. ISBN 0-646-05376-0, ISBN 978-0-646-05376-9. OCLC 27135238 
  3. Royal Palaces of Abomey, Benin Save Our History The History Channel. Accessed 14 January 2008
  4. BAKER, Jonathan. Rural-urban dynamics in francophone Africa. Uppsala: Nordiska Afrikainstitutet, 1997. 194 s. Dostupné online. ISBN 91-7106-401-X, ISBN 978-91-7106-401-1. OCLC 37716184 S. 85. 
  5. PIQUÉ, Francesca. Palace sculptures of Abomey : history told on walls. Los Angeles: Getty Conservation Institute and the J. Paul Getty Museum, 1999. 116 s. Dostupné online. ISBN 0-89236-569-2, ISBN 978-0-89236-569-2. OCLC 41256437 S. 33. 
  6. a b c History. www.epa-prema.net [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  7. a b Visit. www.epa-prema.net [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. 
  8. COQUET, Michèle. African royal court art. Chicago, Ill.: University of Chicago Press, 1998. 181 s. Dostupné online. ISBN 0-226-11575-5, ISBN 978-0-226-11575-7. OCLC 38295141 S. 70. 
  9. CENTRE, UNESCO World Heritage. Devastating fire at the Royal Palaces of Abomey (Benin). UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]