Králík japonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Králík japonský (plemeno).
Wikipedie:Jak číst taxoboxKrálík japonský
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád zajícovci (Lagomorpha)
Čeleď zajícovití (Leporida)
Rod králík (Pentalagus)
Binomické jméno
Pentalagus furnessi
W.Stone; 1900
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Králík japonský (Pentalagus furnessi, jap. アマミノクロウサギ 奄美野黒兔, doslovně "černý divoký amamský králík"), také známý jako králík amamský, amaninský či stromový,[2] je tmavosrstý králík, který se vyskytuje pouze na Amami Óšima a Tokunošima, dvou malých ostrovech mezi jižním Kjúšú a Okinawou v prefektuře Kagošima v Japonsku. Králík amamský je nazýván živoucí fosílií, protože obýval asijskou pevninu, na které vyhynul a zachoval se pouze na těchto dvou ostrovech, kde v současnosti žije.[3]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Strava[editovat | editovat zdroj]

Králík amamský se živí více než 29 druhy rostlin, mezi které patří 17 druhů keřů a 12 druhů bylin, ze kterých konzumuje výhonky a žaludy.[4] Také jí ořechy a kambium široké škály rostlinných druhů.[5] Králík amamský se rovněž živí kůrami stonků a větviček křovitých rostlin.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Králík amamský má krátké nohy, mohutné tělo a velké zakřivené drápy, které používá pro hrabání a lezení. Ve srovnání s jinými zajíci nebo králíky jsou uši králíka amamského výrazně menší.[6] Jeho srst je hustá a jakoby vlněná, nahoře hnědá a na bocích červeno-hnědá.[7] Má těžké, dlouhé a silné drápy, na předních tlapách jsou téměř rovné, na zadních tlapách zakřivené. Oči jsou malé ve srovnání s běžnějšími druhy králíků a zajíců. Průměrná hmotnost je 2,5 — 2,8 kg.[8]

Distribuce a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Ideální prostředí pro tyto králíky je v oblasti mezi dospělými a mladými lesy. Králíci amamští obývají dospělé husté lesy kvůli ochraně a přítomnosti stravy.[9] V různých obdobích roku se stravují hustými vytrvalými travinami a bylinami v mladých lesích.[10] Proto je pro jejich život nejlepší stanoviště, ze kterého mají snadný přístup do mladých i dospělých lesů bez překážek mezi těmito dvěma typy lesů.

Počet králíků amamských se na ostrově Amami odhaduje na 2 000 — 4 800 kusů a 120 — 300 kusů na ostrově Tokuno.[11]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Králík amamský je noční živočich, který se páří od března do května a od září do prosince, vrh mívá jedno nebo dvě mláďata. Během dne matka vyhrabává díru v zemi pro svá mláďata, aby je mohla skrýt. V noci otevře vchod do otvoru, aby ho střežila před predátory (jako jsou jedovatí hadi), a pak mláďata kojí. Potom uzavře otvor tak, že ho předními tlapami utěsní půdou a rostlinným materiálem.[12] Králíci amamští spí během dne na skrytých místech, jako jsou jeskyně.[13] Zvukovými projevy připomínají tito králíci čeleď pišťuchovitých.

Ohrožené druhy[editovat | editovat zdroj]

Hrozby[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1921 byl lov a odchyt příčinou poklesu populace. V roce 1921 Japonsko prohlásilo králíka amamského za přírodní památku, což znemožnilo jeho lov. V roce 1963 byla úroveň ochrany zpřísněna na speciální přírodní památku, čímž byl zakázán i jeho odchyt.[14]

Pro tyto králíky je nejnebezpečnější ničení životního prostředí jako mýcení lesů nebo komerční těžba dřeva.[15] Přesto však byly povoleny projekty na výstavbu golfových hřišť a letovisek, při nichž dojde k odstranění lesů obývaných těmito králíky, protože ochrana speciální přírodní památky zakazuje usmrcení králíka, ale nikoli změnu jeho přirozeného prostředí.[16]

Králík amamský také čelí velkým hrozbám ze strany predátorů, kteří jsou hlavní příčinou poklesu populace.[17] Na ostrově Amami byla vypuštěna promyka malá (Herpestes javanicus), aby omezila populaci jedovatých hadů, jejichž počty se dramaticky zvýšily.[18]

Zachování[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2008 vyfotografovali amamští ochránci přírody divokou kočku, jak nese mrtvolu králíka, což vyústilo v diskusi o lepších způsobech, jak kontrolovat domácí zvířata.[19] Byly provedeny pokusy obnovit stanoviště králíka amamského, ale ten vyžaduje, aby se v jejich těsné blízkosti nacházel jak dospělý, tak mladý les, a dojde-li k obnově mladého lesa, aniž by poblíž byl dospělý les, je nepravděpodobné, že jej tento králík osídlí. Návrh na zachování králíka zahrnuje obnovu přírodních stanovišť a kontrolu populace predátorů. Na jižním konci ostrova Amami jsou dospělé a mladé lesy v rovnováze, z čehož vyplývá, že by se měla chránit právě tato oblast.

V roce 1990 navrhl specialista na zajícovce z Mezinárodního svazu ochrany přírody plán ochrany.[20] V roce 1999 bylo založeno na ostrově Amami Amamské Centrum ochrany přírody ministerstva životního prostředí, které v roce 2004 označilo králíka amamského za ohrožený druh.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amami rabbit na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. https://www.biolib.cz/cz/taxon/id37756/
  3. Robinson, T. (2002).  "Chromosome painting refines the history of genome evolution in hares and rabbits (order Lagomorpha)". Cytogenetic and Genome Research 96 (1–4): 223–227. doi:10.1159/000063034. PMID 12438803. 
  4. OHDACHI, Satoshi D.; ISHIBASHI, Yasuyuki; IWASA, Masahiro A. The Wild Mammals of Japan. [s.l.]: Shoukadoh Book Sellers Dostupné online. ISBN 9784879746269. (anglicky) 
  5. ALVES, Paulo C.; FERRAND, Nuno; HACKLÄNDER, Klaus. Lagomorph Biology: Evolution, Ecology, and Conservation. [s.l.]: Springer Science & Business Media Dostupné online. ISBN 9783540724469. (anglicky) 
  6. TAYLOR, Marianne. The Way of the Hare. [s.l.]: Bloomsbury Publishing Dostupné online. ISBN 9781472909909. (anglicky) 
  7. ALVES, Paulo C.; FERRAND, Nuno; HACKLÄNDER, Klaus. Lagomorph Biology: Evolution, Ecology, and Conservation. [s.l.]: Springer Science & Business Media Dostupné online. ISBN 9783540724469. (anglicky) 
  8.  "Pentalagus fernessi"(2005). Mammalian Species 782: 1–5. doi:10.1644/782.1. 
  9. NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. [s.l.]: Johns Hopkins University Press Dostupné online. ISBN 9780801857898. (anglicky) 
  10. Watari, Yuya (2013).  "Evaluating the "recovery level" of endangered species without prior information before alien invasion". Ecology and Evolution 3 (14): 4711–4721. doi:10.1002/ece3.863. ISSN 2045-7758. PMID 24363899. 
  11. Pentalagus furnessi (Amami rabbit) [online]. [cit. 2017-06-19]. Animal Diversity Web. (anglicky) 
  12. DIXON, Kristina. Rabbits, Pikas and Dwarf Rabbits. [s.l.]: Lulu.com Dostupné online. ISBN 9781105564963. (anglicky) 
  13. redOrbit."Amami Rabbit - Redorbit"(in en-US).Redorbit. Archived from the original. Šablona:Citation error. http://www.redorbit.com/reference/amami_rabbit/. 
  14.  "Distribution and abundance of the Amami rabbit Pentalagus furnessi in the Amami and Tokuno Islands, Japan"(2000). Oryx 34 (3): 198–206. doi:10.1046/j.1365-3008.2000.00119.x. 
  15. "Rabbits: Habits, Diet & Other Facts".Live Science. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.livescience.com/28162-rabbits.html. 
  16. Gielen, D. (2002).  "The Environmental Impacts of Japanese Tourism and Leisure". Journal of Environmental Assessment Policy & Management 4 (4): 397–424. doi:10.1142/S146433320200111X. 
  17. Pentalagus furnessi (Amami Rabbit, Ryukyu Rabbit) [online]. [cit. 2017-06-17]. www.iucnredlist.org. (anglicky) 
  18. Hays, W. (2007).  "Biology and Impacts of Pacific Island Invasive Species. 1. A Worldwide Review of Effects of the Small Indian Mongoose, Herpestes javanicus (Carnivora: Herpestidae)". Pacific Science 61: 3–16. doi:10.1353/psc.2007.0006. 
  19. SECRETARIAT, International Union for Conservation of Nature and Natural Resources; PARKS, International Commission on National. World directory of national parks and other protected areas. [s.l.]: IUCN Dostupné online. (anglicky) 
  20. Yamada, Fumio (2005-12-01).  "Pentalagus furnessi". Mammalian Species: 1–5. doi:10.1644/782.1. ISSN 0076-3519.