Kozorožec iberský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKozorožec iberský
alternativní popis obrázku chybí
Samec kozorožce iberského
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď turovití (Bovidae)
Podčeleď kozy a ovce (Caprinae)
Rod kozorožec (Capra)
Binomické jméno
Capra pyrenaica
(Schinz, 1838)
Červeně vyznačené rozšíření kozorožců iberských
Červeně vyznačené rozšíření kozorožců iberských
Poddruhy
Synonyma

Kozorožec španělský
Tur pyrenejský

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kozorožec iberský (Capra pyrenaica) je druh kozorožce se čtyřmi poddruhy. Z nich dva lze stále nalézt na Pyrenejském poloostrově, ale zbývající dva jsou nyní vyhynulé. Poddruh kozorožec portugalský vyhynul kolem roku 1892 a kozorožec pyrenejský poměrně nedávno, v roce 2000.[2] Tento poddruh byl ale znovu klonován a v lednu 2009 se narodil první živý exemplář.[2] Ten sice zemřel několik minut po porodu na defekt plic, přesto se tím kozorožec pyrenejský stal prvním taxonem, který získal status un-extinct.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samice kozorožce Cabrerova
Mládě

Kozorožec iberský je silné, typické horské zvíře. Známý je svými měkkými kopýtky, která mu pomáhají pohybovat se po těžko schůdných cestách, a také krátkými nohami. Obě tyto charakteristiky pomáhají kozorožcům iberským provádět vysoké skoky na skalách a strmých svazích.[3] To jim dává výhodu oproti velkému množství dravců a predátorů, kteří se k nim nedokážou dostat.

U kozorožců iberských je výrazný pohlavní dimorfismus, přičemž samci jsou větší a těžší než samice, navíc mají i mohutné rohy. Samotné rohy se liší v závislosti na poddruhu, ale oproti jiným druhům koz se kozorožci iberští liší linií svých rohů. Samice jsou sice menší i lehčí, ale rychleji u nich probíhá proces kostnatění a tím se vývoj jejich kostí zastavuje mnohem dříve než u samců, u kterých to běžně trvá o dva roky déle.[3]

Kozorožec iberský obývá Pyrenejský poloostrov a původně měl celkem čtyři uznané poddruhy. Nicméně, s vymřením dvou poddruhů se populace mírně snížila a v současné době existují pouze dva poddruhy.[3] Tyto dva poddruhy, kozorožec granadský (Capra pyrenaica hispanica) a kozorožec Cabrerův (Capra pyrenaica victoriae), obývají převážně východní pobřeží Pyrenejského poloostrova, avšak menší populace žije i ve vnitrozemí Portugalska.[3]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Kozorožci iberští mají jedinečný způsob signalizace při spatření potenciálního predátora. Dospělý kozorožec se nejdříve napřímí a nasměruje uši i hlavu směrem k dravci, pak spustí poplachové volání, který způsobí, že ostatní kozorožci uprchnou do míst, kde je jednak lepší rozhled a často taktéž strmý svah, kam se predátoři nedostanou.[4] Zvláštní na tomto způsobu signalizace je, že při útěku se stádo chová velmi koordinovaně a ve většině případů jej vede dospělá samice (v případě stáda složeného ze samic a mladých) nebo dospělý samec (v případě stád složených jen ze samců).[4]

Kozorožec iberský je býložravec, který složení své stravy mění v základě na sezóně, výskytu i ročním období.[3] Všechny druhy kozorožců mají také speciální mechanismus v ledvinách; umožňuje jim ukládat tuk, který v zimě nebo chladném počasí dodává nezbytné živiny a tím i energii.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Obvykle vytvářejí dva typy sociálních skupin; buďto stádo, ve kterém se nachází pouze samci, nebo stádo se samicemi a mladými jedinci. Během říje, které probíhá od listopadu do prosince, samci vyhledávají samice a tvoří s nimi velká stáda. Ta většinou přetrvávají po celou zimu, ale při narození mláďat samci opět samice opustí.[5]

Populace[editovat | editovat zdroj]

Populace kozorožců iberských se v průběhu posledních staletí výrazně snížila, důsledkem kombinace hned několika faktorů; lov a pytláctví, rozvoj zemědělství i zhoršení podmínek v přírodě. Kozorožci iberští též mohou trpět na mnoho různých chorob a často se u nich vyskytuje i svrab. V roce 1890 oficiálně vyhynul poddruh kozorožec portugalský (Capra pyrenaica lusitanica), který žil v portugalských pohořích Sierra de Geres a Galicie. Další poddruh, kozorožec pyrenejský, oficiálně vymřel v nedávné době, v roce 2000. Posledním známým exemplářem byla samice z národního parku Ordesa.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spanish ibex na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c FOLCH, J.; COCERO, M.J.; CHESNÉ, P. First birth of an animal from an extinct subspecies (Capra pyrenaica pyrenaica) by cloning. Theriogenology. Roč. 71, čís. 6, s. 1026–1034. Dostupné online. DOI:10.1016/j.theriogenology.2008.11.005. 
  3. a b c d e ACEVEDO, Pelayo; CASSINELLO, Jorge. Biology, ecology and status of Iberian ibex Capra pyrenaica: a critical review and research prospectus. Mammal Review. 2009-01-01, roč. 39, čís. 1, s. 17–32. Dostupné online [cit. 2016-03-24]. ISSN 1365-2907. DOI:10.1111/j.1365-2907.2008.00138.x. (anglicky) 
  4. a b ALADOS, C. L.; ESCOS, J. Alarm calls and flight behaviour in Spanish ibex [online]. Biology od Behaviour [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  5. FANDOS, Paulino. La cabra montés (Capra pyrenaica) en el Parque Natural de Cazorla, Segura y Las Villas [online]. ResearchGate [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. 
  6. PÉREZ, Jesús M.; GRANADOS, José E.; SORIGUER, RamóN C. Distribution, status and conservation problems of the Spanish Ibex, Capra pyrenaica (Mammalia: Artiodactyla)†. Mammal Review. 2002-03-01, roč. 32, čís. 1, s. 26–39. Dostupné online [cit. 2016-03-24]. ISSN 1365-2907. DOI:10.1046/j.1365-2907.2002.00097.x. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]