Kozlovský hřbet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kozlovský hřbet
Semanínský hřbet z rozhledny Kozlovský kopec

Nejvyšší bod 692 m n. m. (Baldský vrch)
Rozloha 324 km²

Nadřazená jednotka Českotřebovská vrchovina
Sousední
jednotky
Ústecká brázda
Litomyšlský úval
Poličská tabule
Orlická tabule
Hornosvratecká vrchovina
Podřazené
jednotky
Potštejnský hřbet
Řetovský hřbet
Brandýský hřbet
Semanínský hřbet
Mikulečský hřbet
Stašovský hřbet

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Horniny slínovec, jílovec, prachovec, pískovec, granodiorit, štěrk, písek
Povodí Tichá Orlice, Divoká Orlice, Svitava, Loučná
Souřadnice

Kozlovský hřbet je geomorfologický okrsek v západní části Českotřebovské vrchoviny, ležící v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji a v okresech Ústí nad Orlicí a Svitavy v Pardubickém kraji.

Poloha a sídla[editovat | editovat zdroj]

Tichá Orlice u osady Klopoty, vrch Roveň
Letecký pohled na obec, kopec a hrad Potštejn na okraji Kozlovského hřbetu

Území okrsku se nachází zhruba mezi sídly Kostelec nad Orlicí (na severu), Choceň, Litomyšl a Polička (na západě), Ústí nad Orlicí, Česká Třebová a Svitavy (na východě) a Olešnice (na jihu). Uvnitř okrsku leží z větších sídel město Brandýs nad Orlicí, větší obce Radiměř, Vendolí, Řetová, Rohozná, částečně obec Sloupnice.[1]

Charakter území[editovat | editovat zdroj]

Je to plochá vrchovina v povodí Divoké a Tiché Orlice, Loučné a Svitavy. Leží na slínovcích, prachovcích, jílovcích a pískovcích cenomanu, spodního, středního a svrchního turonu, s ojedinělými granodiority. Je zde silně rozčleněný erozně denudační povrch v oblasti asymetrické potštejnské antiklinály (místo vyklenutí) s pásmem nejvyšších elevací na SVV, s výraznými strukturně podmíněnými tvary odkrytého granodioritového jádra potštejnské antiklinály na severu, charakterizovaný řadou kuest (s čely většinou na SV–V, na J na J–JZ), se zbytky neogenních říčních štěrků a písků a pliocenními terasami Tiché Orlice, proťatý hluboce zaříznutým antecedentním údolím Tiché Orlice. Hřbet je zalesněný zejména smrkem, méně často je zde borovice, jedle, buk, na jihu jsou hojnější borové porosty. Jsou zde chráněná území PR Modlivý důl, PR Psí kuchyně, PP Na Hadovně, PPk Orlice (část).[2]

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Okrsek Kozlovský hřbet (dle značení Jaromíra Demka VIC–3A–3) geomorfologicky náleží do celku Svitavská pahorkatina a podcelku Českotřebovská vrchovina.[2]

Podle alternativního členění Balatky a Kalvody[3] se Kozlovský hřbet dále člení na podokrsky (směrem ze severu na jih): Potštejnský hřbet, Brandýský hřbet, Řetovský hřbet, Semanínský hřbet, Mikulečský hřbet a Stašovský hřbet.

Hřbet sousedí s dalšími okrsky Svitavské pahorkatiny: Ústecká brázda na východě, Litomyšlský úval a Poličská tabule na západě. Dále sousedí s celky Orlická tabule na severu a severozápadě a Hornosvratecká vrchovina na jihu.[2]

Významné vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Obec Řetůvka a Řetovský hřbet z rozhledny Andrlův chlum

Nejvyšším bodem Kozlovského hřbetu, potažmo celé Svitavské pahorkatiny, je Baldský vrch (692 m n. m.).

název vrcholu výška (m n. m.) podřazená jednotka
Baldský vrch 692 Stašovský hřbet
Drašarov 686 Stašovský hřbet
Rohozná 685 Stašovský hřbet
Poličský vrch 672 Stašovský hřbet
Na Drahách 649 Stašovský hřbet
Nad Zlatou studánkou 603 Semanínský hřbet
Kozlovský kopec 601 Semanínský hřbet
Na Stráni 586 Mikulečský hřbet
Sněžník 569 Mikulečský hřbet
Javorník 562 Řetovský hřbet
Andrlův chlum 559 Řetovský hřbet
Řetová 557 Brandýský hřbet
Kozlovec 553 Řetovský hřbet
Kapraď 529 Potštejnský hřbet
Podhoří 528 Řetovský hřbet
Velešov 509 Potštejnský hřbet
Vilamovský kopec 508 Brandýský hřbet
Lysina 506 Brandýský hřbet
Zátvor 496 Řetovský hřbet
Kastel 444 Potštejnský hřbet
Potštejn 443 Potštejnský hřbet
Hůra 427 Řetovský hřbet
Homolka 401 Potštejnský hřbet
Homole 390 Brandýský hřbet
Roveň 378 Řetovský hřbet
Chlum 366 Brandýský hřbet

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kozlovský hřbet na Mapy.cz
  2. a b c DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. 
  3. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]