Kounický palác (Nové Město)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Kounický palác v Mostecké ulici na Malé Straně.
Kounický palác
na Novém Městě
Kounický palác na Novém Městě
Kounický palác
na Novém Městě
Základní informace
Sloh Vrcholné baroko
Architekti František Maxmilián Kaňka, Giovanni Battista Alliprandi
Výstavba 1725
Přestavba 1995
Materiál Zdivo
Stavebník Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch
Další majitelé Schaffgotschové, Střelové z Rokyc, Gerštorfové z Gerštorfu, Kinští, Salmové, Kounicové
Současný majitel Hl. město Praha (Muzeum Alfonse Muchy)
Poloha
Adresa Panská 890/7
Praha 1, Nové Město
110 00  Praha 1, ČeskoČesko Česko
Ulice Panská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 39995/1-1153 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kounický nebo také Kaunický palác v ulici Panská 890/7 na Novém MěstěPraze byl postaven v barokním slohu. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Palác je dílem barokních stavitelů Františka Maxmiliána KaňkyGiovanni Alliprandiho, kteří stavbu realizovali kolem roku 1725. Malířská výzdoba vnitřních prostor, především slavnostního sálu, je z období romantismu první poloviny 19. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kounický palác

Palác nese jméno posledních soukromých majitelů hrabat Kouniců, ale předtím se v jeho vlastnictví vystřídala řada měšťanských a šlechtických rodin včetně několika známých historických osobností. Základem pozdějšího paláce byl měšťanský dům, který byl již ve středověku v prostoru Panské ulice poměrně velkou stavbou. První zprávy o majitelích pocházejí z roku 1437, kdy dům koupil mydlář Vaněk. V následujících staletích dům často střídal majitele z řad pražských měšťanů, ale i příslušníků nižší šlechty (Míčanové z Klinštejna, Zapští ze Zap, Střelové z Rokyc). V letech 1564–1591 vlastnil dům královský rada Štěpán Střela z Rokyc, který jej pravděpodobně stavebně upravoval. Dalšími majiteli byli Gerštorfové z Gerštorfu, kteří jej po pobělohorských konfiskacích ve finanční tísni museli prodat Vítům ze Rzavého.

Přestavbu domu do podoby barokního paláce podnikli Schaffgotschové, jimž patřil od roku 1663. Jan Arnošt Antonín Schaffgotsch zastával řadu let vysoké zemské funkce a potřeboval v Praze reprezentační sídlo. Proto přikoupil několik nemovitostí a pozemků v okolí a v letech 1716–1720 nechal domy přestavět na palác. Díky komisi pro ubytování účastníků korunovace Karla VI. v roce 1723 se dochoval podrobný popis paláce těsně po přestavbě. V paláci se tehdy nacházelo 25 pokojů, kaple, knihovna, 4 sklepy a stáje pro dvacet koní. Jan Arnošt Schaffgotsch nedokončil přestavbu paláce v plně plánovaném rozsahu a koncem života byl silně zadlužen. Po jeho smrti propadl palác věřitelům a v roce 1754 jej koupila novoměstská obec. V době pruského obléhání Prahy v roce 1757 několik okolních domů vyhořelo, samotný palác ale přečkal dělostřelbu bez úhony. Ještě v roce 1757 jej velmi levně koupil baron Ignác Umwerth, který později získal prakticky zadarmo i okolní spáleniště. Pokračoval v dostavbě paláce, což se promítlo do vysoké ceny 22 000 zlatých, za kterou jej v roce 1782 koupil hrabě Filip Kinský. Kinský pravděpodobně dokončil barokní stavbu a v roce 1798 prodal palác za 80 000 zlatých. Novým majitelem se na více než dvacet let stal vévoda Albert Kazimír Sasko-Těšínský. Ten do podoby paláce již nezasahoval, jeho rozsah v roce 1814 zaznamenala berní komise. Palác měl v té době již 52 pokojů, velký knihovní sál, kapli a stáje pro třicet koní. V roce 1823 koupil palác Heinrich Weithner, dvorní rada knížete Windischgrätze, který palác po částech pronajímal. V letech 1843–1861 vlastnil palác kníže Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz, který z výnosu svých moravských velkostatků a železáren financoval nákladné úpravy interiérů.

V roce 1861 koupil palác za 200 000 zlatých hrabě Albrecht z Kounic. Jeho matka, velká mecenáška umění, Eleonora Kounicová, podporovala například i Boženu Němcovou, v paláci můžeme vidět sošku od Karla Pokorného, jako model k velkému památníku Boženy Němcové. Za Kouniců byl palác opět částečně pronajímán a celé přízemí bylo změněno na obchodní prostory. Za 1 700 000 korun koupila v roce 1912 palác Živnobanka, která jej přizpůsobila svým obchodním provozům a po první světové válce jsou doloženy úpravy architekta Kamila Hilberta. Po roce 1948 měl v paláci sídlo výbor Československých žen. Od roku 1995 Kounicův palác patří magistrátu města Prahy, a ten ho dlouhodobě pronajímá muzeu Alfonse Muchy. V ostatních reprezentačních prostorách se konají koncerty, rauty a různé společenské akce.

Okolní budovy[editovat | editovat zdroj]

V nedalekém okolí paláce nacházejí také další zajímavosti:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-08-25]. Identifikátor záznamu 152042 : Palác Kaunický. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]