Koudel
Termín koudel označuje „odpadová“ vlákna oddělená při přípravě lnu, konopí, juty a jiných rostlin k předení.
.JPG)
Součásti vlákenného materiálu
Například stonky přádního lnu obsahují v průměru méně než 20 % textilních vláken. Více než polovinu z nich lze zpracovat na přízi (lenku). Menší část, asi 7 % hmotnosti stonku, tvoří koudel[1], která se získává z
- krátkých lněných vláken (pod 50 cm),
- pocuchaných vláken normální délky nebo
- vláken, která vypadávají (spolu s pazdeřím) pod vochlovacím strojem při přípravě lnu k předení.
Použití koudele
V Evropské unii se například v roce 2003 z celkových 30 000 tun koudele použilo: 34 % na celulózu pro papírny, 34 % šlo na vývoz (hlavně do Číny), 23 % na pojené hmoty, 5,5 % na výrobu příze, 1,5 % na izolace a těsnění, 2 % na geotextilie a ostatní výrobky. [2]
Výroba příze koudelky je zčásti nákladnější než u lenky, protože koudel se musí dodatečně rozvolňovat, mykat a česat. Jen vlastní předení je jednodušší, dopřádání se provádí zpravidla (podobně jako u bavlny) za sucha.
Koudelové příze mají nižší pevnost než lněné (cca 13-15 cN/tex) a 2-3 % tažnosti. Jsou nestejnoměrnější a vypřádají se jen do jemnosti 28 tex (lenka do 17 tex). Často se používají (za mokra hlazené) na provaznické výrobky.
Koudel se často používá při zhotovování dekorací, suchých květinových vazeb apod. Při takovém použití, zejména jako součásti masek, kde imituje vlasy, musíme mít na paměti vysokou hořlavost koudele.[3]
Reference
Literatura
- Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 130-138, 499-530
- Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 103-165