Kostel svatého Zachariáše (Benátky)
| Kostel sv. Zachariáše | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Itálie |
| Souřadnice | 45°26′5″ s. š., 12°20′36″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolicismus |
| Zasvěcení | Zachariáš |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Antonio Gambello a Mauro Codussi |
| Stavební sloh | renesanční architektura |
| Výstavba | 9. století a 15. století |
| Další informace | |
| Adresa | Benátky, Itálie |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Zachariáše (italsky Chiesa di San Zaccaria) se nachází na náměstí sv. Zachariáše ve čtvrti Castello v Benátkách, asi 300 m východně od baziliky sv. Marka. Jako jeho zakladatel se uvádí legendární svatý Magnus. Komplex budov doplňují bývalý klášter benediktinek, scoletta, původně sýpka, a románsko-gotická zvonice ze 13. století.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Stavbu inicioval dóže Giustiniano Particiaco v první čtvrtině 9. století, byla založena roku 829. Roku 1105 kostel vyhořel a poté byl několikrát přestavován. Raně středověké substrukce zdiva a krypty se dochovaly. Ke kostelu patřil konvent benediktinek, jeden z nejvýznamnějších ženských klášterů ve městě, až do svého zrušení v roce 1810. Byly do něj přijímány jen dívky ze vznešených šlechtických rodin, představenou kláštera bývala pouze příbuzná dóžete, a ten každoročně s celou signorií pořádal ke kostelu procesí. První abatyše Agostina Morosini údajně vsadila na hlavu prvnímu dóžeti jeho knížecí dóžecí insignii, čapku corno ducale[1] a tento akt se stal tradicí.
Budova[editovat | editovat zdroj]
Současná podoba je z let 1458 až 1500. Staviteli byli postupně Antonio di Marco Gambello, Lazzaro di Nicolo a Vernier, sochy tesal Mauro Codussi. Západní fasáda kostela je typickým příkladem benátské renesance s bohatou plastickou dekorací. Gotickou tradici představují jen její proporce, výškové jsou oproti šířkovým nadsazené. V přízemí je bosovaná rustika. Sdružená renesanční okna jsou rytmizována pilastry s dórskými prvky, edikuly určené pro sochy zůstaly prázdné. portál je zakončen segmentovým štítem (lunetou), na vrcholu osazen sochou vzkříšeného Krista s korouhví v levici, mezi čtyřmi anděli s atributy jeho utrpení (s křížem, se sloupem u něhož byl bičován, s Longinovým kopím a s houbou na tyči), nad vchodem je osazena socha svatého Zachariáše od sochaře Alessandra Vittoria. Fasáda byla inspirována kostelem San Michele (Isole).
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Kostel je trojlodní, s úzkými bočními loděmi. Po každé straně hlavního oltáře jsou dvě kaple. Pod kostelem je krypta s hroby osmi dóžat.
- Hlavní oltář byl dokončen po roce 1483 a údajně jsou do něj zasazeny kameny z Božího hrobu v Jeruzalémě; obrazy kolem oltáře jsou dílem Palma Giovane a Girolama Pellegriniho.
Na stěnách je množství maleb zobrazující život Krista a panny Marie, svatého Zachariáše, několik dalších světců a dějiny kostela. Vytvořili je malíři Antonio Zonco, Daniele Heintz, Giannatonio Fumiani, Giambattista Bissoni, Andrea Celesti, Antonio Zanchi, Antonio Balestra a další.
- Boční oltář sv. Jeronýma u sakristie obraz od Giovanniho Belliniho Madonna s dítětem mezi svatými Petrem, Kateřinou, Jeronýmem a Lucií (kolem roku 1505).
- Boční oltář Nanebevzetí proroka Zachariáše, malba Jacopo Palma il Giovane, otevřené rakve sv. Athanasia a Zachariáše
- Kaple sv. Tarasia, je gotický ambit staršího kostela; fresky Andrea del Castagno
- Krypta je vyzdobena freskami zobrazujícími apoštoly, svatého Zachariáše a jeho syna Jana Křtitele. Namalovali je Andrea del Castagno a Francesco da Faenza.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ M.Kaminski, Benátky, 2007, s. 420
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kaminski, Marion: Benátky, Slovart Praha 2007, s. 420-425 ISBN 978-80-7209-875-0
- Manno, Antonio: Poklady Benátek, Ikar Praha 2006, ISBN 80-249-0669-4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel sv. Zachariáše na Wikimedia Commons - (italsky)Krátká historie kostela
