Kostel svatého Vavřince (Korolupy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel sv. Vavřince v Korolupech
Korolupy, kostel sv. Vavřince s památníkem obětem 1. světové války.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Korolupy
Lokalita náves
Souřadnice
Korolupy
Korolupy
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze brněnská
Děkanát Vranov
Farnost Korolupy
Status farní kostel
Datum posvěcení

2. srpna 1798

patron - libera collatio
Architektonický popis
Stavební sloh pozdní baroko
Výstavba 1797-1798
Specifikace
Umístění oltáře východ
Stavební materiál zděná stavba
Odkazy
Adresa Korolupy 58, 671 07 Uherčice u Znojma
Oficiální web FATYM
Kód památky 14576/7-6479 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Dějiny Korolup

Korolupy, náves s kostelem sv. Vavřince v 50. letech 20. století

Římskokatolický farní kostel svatého Vavřince je významnou architektonickou a chráněnou kulturní památkou České republiky v centru obce Korolupy.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního kostela stávala dříve boží muka, u nichž se každou neděli odpoledne katolické obyvatelstvo Korolup modlilo. Historické prameny uvádí, že obec spadala od nepaměti pod bítovskou farnost. Obec žádala od roku 1786 o zřízení vlastní farnosti, avšak neúspěšně. V roce 1797 započala se stavbou kaple, která byla 2. srpna 1798 dokončena a zasvěcena patronovi sv. Vavřinci (Heilige Laurentius, Levit und Martyrer). První mše svatá se konala až 24. července 1800. Hřbitov se zdobenou barokní bránou (za obcí směrem na Vysočany) vysvětil farář v roce 1806. V roce 1853 proběhlo rozšíření kaple o sakristii. V roce 1860 probíhaly další stavební úpravy. Alois Hrudička uvádí v Topografii diecéze brněnské také opravy z roku 1896. Farnost měla v roce 1861 386 katolíků a z toho 50 dětí školou povinných. [2] V roce 1938 spadala pod Brněnské biskupství, děkanát Vranov č. 4 a farnost sestávala pouze z obce Korolupy.[3]

Donace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1857 daroval v Korolupech narozený Augustin Beer, děkan a farář z Waidhofenu an der Ybbs (zemřel 20. března 1860), na stavbu nové školy, fary a další farní účely 6 000 zlatých. Obec se zavázala z finančního daru postavit školu i s bytem pro učitele a nově postavenou faru udržovat a dotovat: mimo 4 akrů polností (1 acker je 30 - 60 arů)[4] darovala faře také 2 měřice luk, každoročně 8 měřic pšenice, 10 měřic zrní, 15 měřic ovsa, 2 mandele pšeničné slámy a 6 sáhů měkkého dřeva.[5][6] Dále byl z donace do kostela pořízen 1 tabernákel s oltářem, nad kterým visel na zadní stěně obraz sv. Vavřince a 4 další obrazy s řádovými svatými. Ze zrušeného augustiánského kláštera ve Vratěníně byly v roce 1859 taktéž zakoupeny 4 deskové obrazy, z toho jeden drahocenný stříbrem vyšívaný.

Další donátor z Korolup daroval 6 dřevěných pozlacených lustrů. Z farních sbírek pan farář Sperka zakoupil v roce 1897 positiv se 4 rejstříky[7]. Dále ze sbírek pocházely: mešní oděvy, celebrovací potřeby, 1 pozlacený stříbrný kalich, 1 pozlacená monstrance (z lat. monstrare „ukázat“) z mědi, 1 lampa ze stříbra a platiny, 2 pozlacené stříbrné konvice a tác, 6 velkých cínových svícnů, 1 ciborium, 3 další deskové obrazy, prádlo, oltářní polštář, bela, mešní a ministranské oděvy. Augustin Beer[8] si z darovaného obnosu 2 100 zl. pro sebe vymínil 1 rekviem, část (37 zl. 50 fr.) měla ročně připadnout farnosti a zbylá část bez testamentu zemřelému faráři Schmiedmayerovi.

V neděli 15. listopadu 1896 proběhlo slavnostní vysvěcení postranního oltáře, který vyrobil a pozlatil společně se soškou Panny Marie lurdské (Maria Lourdes-Statue) znojemský pozlacovač Wenzel Heubl (Znojmo, Schlossergasse čp. 11). Slavnostní průvod sestávající ze školního žactva a učitelů, bíle oděných družiček, dobrovolných hasičů (freiwillige Fenerwehr), duchovenstva, zástupců obce a členů místní školní rady se vydal v půl třetí odpoledně od fary ke kostelu, kde pan farář z Lubnice celebroval slavnostní mši svatou a při které poděkoval nejen dárcům manželům Martinovi a Katharině Blei z Korolup za obdarování kostela novým oltářem a sochou Panny Marie, ale také všem dalším dosavadním donátorům. Po té následovalo odhalení a svěcení pana faráře Martina Sperky z Korolup za asistence duchovních z Bítova a Lubnice. Na závěr žáci pod vedením pana řídícího Ernsta Körnera zazpívali a pan farář Sperka všem požehnal.[9]

Farní budova[editovat | editovat zdroj]

Farní budovu čp. 58 (čp. 77 staré číslování) vystavěla obec v roce 1857 jako jednopatrovou budovu se 4 místnostmi a krytou pálenými cihlami. Obec se sice zavázala faru vybavit také nábytkem, ale oba kuráti jej shledali nevhodným a museli si nakonec pořídit za své peníze nábytek nový a značně dražší. V roce 1861 obec dostavěla i slíbenou hospodářskou budovu (stodolu) a dodala ovocnou zahradu o 80 m². Proto také farní zahrada nenavazuje přímo na objekt fary. Dodnes je obehnána kamennou zídkou a přiléhá na budovu původní obecní kovárny (nyní klubovny Mysliveckého sdružení). K faře s předzahrádkou se přicházelo barokní valenou bránou, která byla po válce novoosídlenci zbořena a nahrazena drátěnou. V srpnu 2013 daroval farář Stanislav Kryštof budově fary a hospodářským objektům novou střechu.

Matriky vedli od roku 1751 duchovní na faře v Bítově, po odfaření v roce 1858 na faře v Korolupech. Luteránští Strejnové prodali bítovské panství Fridrichu Jankovskému, ale právo obsazovat bítovskou faru si ponechali. Hrabě Fridrich, ačkoliv katolík, byl velmi tolerantní a ke katolizaci v obci došlo teprve až po úmrtí korolupského protestanského pastora Jana Konečného v roce 1621. Na příkaz kardinála Ditrichštejna byli nekatoličtí kazatelé vyháněni už od roku 1624, ale na bítovskou faru byl investován katolický farář Jan Zagrabinus (Záhřebský) až v roce 1630. Z řad aktivních jezuitů ze Znojma pocházel v roce 1650 Matouš Bedzik a teprve po smrti Hynka Jankovského z Bítova (Jankovští z Vlašimi) v roce 1653 dosadila katolického faráře konzistoř.[10]

Duchovní správa[editovat | editovat zdroj]

Duchovní správci farnosti patřili v obci k váženým osobnostem. Od konce 19. století až do konce druhé světové války se stávali členy obecního zastupitelstva, obecní rady nebo některé z komisí, které v obci fungovaly. Zároveň pomáhali zakládat spolky, jejichž členy se i stávali. Johann Schmiedmayer působil od 29. prosince 1857 jako prvním farář na korolupské farnosti. Před tím sloužil jako cooperator v dolnorakouském Waidhofenu. Narodil se v Českých Budějovicích roku 1820 a jeho vysvěcení proběhlo v roce 1845. Zemřel 30. května 1860. Od 6. srpna 1860 nastoupil farář Joseph Erhard, do té doby sloužící v Lančově a narozený v roce 1817 v Brně.[11] [12]

Anton Pošvář (* Újezd u Moravského Krumlova, † 23. srpna 1924 Korolupy), světský farář (německy Weltpriester) římsko-katolické diecéze v Brně byl v prosinci roku 1885 u c. k. rakouské armády jmenován vojenským kaplanem 2. třídy.[13] V dubnu roku 1887 jej diecéze investovala z Dolní Louky do Břežan (děkanát Olbramkostel),[14] v červenci téhož roku z Břežan do Hostěradic[15] a v září 1887 do Vlasatic.[16] Na faru do Korolup byl investován až v říjnu 1907.[17] Od podzimu roku 1909 působil také jako dojíždějící duchovní správce v Lubnici.[18] Zapojil se do spolku dobrovolných hasičů (Freiwillige Feuerwehr),[19] aktivně pracoval jako předseda v místní školské radě a zveleboval kostel sv. Vavřince.

  • Johann Schmidmayer (1858 - 1859)
  • Josef Erhard (1861 - 1885)
  • Martin Sperka (1886 - 1903)
  • Josef Anderl (1905 - 1907)
  • Anton Pošvář (1907 - 1923)
  • Josef Václavík
  • Franz Peroutka († 1934)
Úmrtí. V Korolupech náhle zemřel byv raněn mozkovou mrtvicí víceděkan P. František Peroutka ve stáří 63 roků. Pohřbu se zúčastnilo 36 kněží. Nad rakví v kostele měl kázání soused. farář z Vratěnína. Na hřbitově promluvil vdp. děkan, který ocenil práci zesnulého. Se zesnulým se rozloučil důst. pan rada z Kdousova a důst. pan rada ze Slavonic. Ku konci všem poděkoval za doprovození německy a česky jeho bratr Em. Peroutka z Vladislavi.

—Stráž, 16.8.1934[20]

  • Josef Thomas[21]
  • Julius Apeltauer - odsunut s německým obyvatelstvem v roce 1946

Po roce 1945 působili na faře:

Malá vzpomínka na P. Ludvíka Gazdu. Řekne-li se mezi skalními farníky P. Ludvík Gazda, na tvářích se objeví úsměv a slyšíte: náboženství, výlety, sbor. Probudil život ve farnosti. Tento rodák z Brumovic přišel do Blanska v r. 1969 a odcházel roku 1978. Měl už za sebou vězení a ztrátu občanských práv i státního souhlasu, propadnutí majetku, práci v zemědělství i Ústředí lidové umělecké výroby. Před i po odebrání souhlasu k výkonu kněžské služby působil jako administrátor v Jemnici, Korolupech, Lubnici, Šlapanicích u Brna i na Starém Brně. Z Blanska odcházel do Telnice, kde se dožil sametové revoluce, pak byl na dva roky přesunut do Brna a nakonec do blízké Lipůvky. Zemřel 7. 7. 1993.

—Plášt svatého Martina, občasník 3/2015[29]

  • dp. Jan Handlíř († 28. prosince 2005 ), rozloučení při eucharistické oběti proběhlo ve čtvrtek dne 5. ledna 2006 ve 14.30 hodin v kostele sv. Vavřince v Korolupech.

Od roku 2007 působil na farnosti vikář páter Stanislav Kryštof, narozen 21. 12. 1939 v Dubňanech. Jeho vysvěcení proběhlo 26. června 1983 v Brně. Prvním působištěm se mu staly Šlapanice u Brna, o rok později působil na farnosti Křenovice u Slavkova. V roce 1985 nastoupil do Královopolských Vážan a půl roku spravoval blízké Račice. Od podzimu 1992 sloužil v Kdousově (děkanství Velké Meziříčí) a po roce ve Velkém Újezdu a Podolí (1993). Od roku 2002 byl výpomocným duchovním: ve farnostech Velké Meziříčí, Netín, Bory a Uhřínov a posledních sedm let na farnosti v Korolupech. Zde zůstal i po ukončení aktivní služby. Zemřel 8. srpna 2018 v nemocnici ve Znojmě a jeho tělo bylo uloženo do kněžského hrobu na místním hřbitově v Korolupech.[30]

Popis kostela[editovat | editovat zdroj]

Vnitřek kostela - kněžiště zakončeno polokruhem a osvětleno dvěma okny s tabernáklem na podstavci, v pozadí obraz sv. Vavřince, foto z 50. let 20. století

Kostel sv. Vavřince je orientovaná (hl. vchod západ - kněžiště východ) pozdně barokní podélná jednolodní stavba s odsazeným kněžištěm a polokruhovým závěrem s přistavěnou sakristií při severní (levé) straně lodi. Loď a kněžiště jsou zastřešeny sedlovou střechou pokrytou pálenými taškami. Kostelu dominuje hranolová věž přistavěná k průčelí kostela s dvěma volutovými štíty, odstupňovaná 2 římsami a završená pozdně barokní valenou římsou a stříškou s oplechovanou makovicí s křížem. V horní části věže je na západní čelní, východní a jižní straně umístěn ciferník hodin, zapuštěný do vzedmuté římsy, a pod ním na třech stranách půlkruhově klenuté obdélné okenní otvory do zvonového patra. Na věži se nachází zvon z roku 1799. Vchod do kostela je situován ve spodní části věže. Nad ním je umístěno obdélníkové okno a mezi dvěma římsami v prostřední části věže malý kulatý otvor osvětlující schodiště do zvonového patra.

Hlavním vstupem v západním průčelí se vchází do malé předsíně v hmotě věže a odsud pak původními dřevěnými dveřmi do samotné lodi kostela do podkruchtí s žulovou kropenkou vpravo. V kostelní lodi jsou dochovány jednoduché dřevěné lavice z poloviny 19. století a další zařízení ze zrušeného kláštera augustiniánů ve Vratěníně. Obě strany lodního prostou s lavicemi zdobí obrazy s křížovou cestou. Kněžišti nyní vévodí mramorový oltář z roku 1930 a po levé straně kazatelna. Za ní následuje vchod do patrové sakristie s vchodem na kruchtu s varhany. Do sakristie se vchází i venkovním vchodem na západní straně vlevo od hlavního vchodu kostela. Po pravé straně je umístěn masivní kříž ze žuly, taktéž donace kostelu z roku 1853. Generální opravu číselníku věžních hodin prováděla firma Valla z Vyškova v roce 2003. [31] V roce 2004 proběhla celková oprava fasády i s nátěrem. V roce 2010 při opravě střechy a novém pokrytí byla v makovici věže nalezena zpráva z poslední opravy původním německým obyvatelstvem s dobovými mincemi, která byla do báně vrácena se současnou zprávou a výběrem mincí. [32]

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Během působení pana faráře M. Sperky proběhla za přítomnosti mnoha farářů z okolí, pana řídícího a spousty farníků 10. prosince 1897 kolaudace nových varhan od varhanáře Karla Neussera/Carl Neusser z Nového Jičína. Varhany dokonale naladil varhaník z kláštera v Gerasu pan Jg. Gärtner a „regenschori” pan Hermann Schmid. Podle protokolu obou pánů byl výsledek jejich snažení „velmi příznivý, zejména byla pochválena klidná přesná intonace v závislosti na rejstříku, z registrů mimořádně sladký a zbožně působící Salicional, dokonalá mechanika, roztomilá a stylová skříňka.[33]

Nástroj nově naladil v roce 1990 varhanář Richard Stehlík a v roce 2000 varhany opravovala varhanářská firma z Brna. Samotné varhany jsou evidovány na seznamu movitých kulturních památek. Stůl se čtyřmi pilastry je zapuštěn do kruchty. Šedo-oranžová mramorová skříň (z první poloviny 19. století) je zdobena pozlacenými řezbářskými ornamenty. Skříň podpírají dva hranolové pilíře nadnášející bohatou barokní římsu s tympanonem. Taktéž pozdně empírový prospekt je rozčleněn do pilastrů s mohutnou hlavicí a rozevlátým frontonem. Jedná se o malé jednomanuálové varhany s jedním pedálem, pneumatickou trakturou, kuželkovou vzdušnicí se sedmi rejstříky a dvěma pevnými kolektivy. Na varhany se hraje při bohoslužbách.[34]

Tónový rozsah manuálu C–f3 a pedálu C–c1 v základní poloze (8 stop):

  • Principál 8´
  • Subbas 16´ Mf
  • Gedekt 8´
  • Cello 8´ F
  • Salicionál 8´
  • Oktava 4´
  • Mixtur 2x

Kostely v okolí lokality[editovat | editovat zdroj]

Kaple svatého Cyrila a Metoděje v Bačkovicích

Kostel svatého Jiří v Lubnici

Kostel svatého Linharta v Kdousově

Kaple Panny Marie v Dobré Vodě u Kdousova

Kostel Narození Panny Marie v Kostníkách

Kaple Panny Marie Bolestné v Dešově

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Rancířově

větrná růžice

Kostel svatého Václava v Bítově

Kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Oslnovicích

Kostel svatého Jakuba Většího ve Vratěníně

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Stálkách

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Langau

Kostel svatého Petra a Pavla v Drosendorf-Zissersdorfu

Kostel svatého Martina v Drosendorf-Zissersdorfu

Kostel svatého Bartoloměje v Šafově


Kostel Stětí svatého Jana Křtitele ve Starém Petříně

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-05-21]. Identifikátor záznamu 124969 : Kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Gregor Wolny: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866, Abtheilung 2, Brünner Diöcese: Band 4 (1861); General Index (1866)
  3. Matriky Korolupy, www.actapublica.eu.
  4. Používal se také tzv. Tagewerk (mhd. tagewerc, manwerc), Morgen nebo Joch (mhd. jiuch, juoch, jauchart; lat. iugerum), který odpovídal plošné míře der Acker, oslím zápřahem (ein "Joch", ein Paar Ochsen, das unter dem Joch geht) obdělaná půda za jeden den, tedy asi 30 - 60 ar.
  5. 1 Klafter (dřeva) = 90 - 150 Kubikfuß (ca. 2,4 - 4 kubické metry), 1 malter (malter, malder = množství jednoho pomletí) žita, pšenice = 8 Metzen nebo 32 Viertel nebo 256 Maß. 1 Malter ovsa, ječmene = 12 Metzen nebo 48 Viertel nebo 384 Maß.
  6. Kurlupp Lahnenverzeichnis z roku 17.7.1672
  7. Malé varhánky, které mají jeden manuál bez pedálu, se nenazývají varhanami, ale positivem
  8. Mlynářský rod Beerů patřil mezi nejstarší rody obce Korolupy. V roce 1672 je uváděn mezi 17 celoláníky předek Georg Beer.
  9. (Neuigkeits) Welt Blatt, Di, 24. November 1896, s. 9
  10. Kronika obce Korolupy
  11. Gregor Wolny: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866, Abtheilung 2, Brünner Diöcese: Band 1 (1856), Band 2 (1858), Band 3 (1860), Band 4 (1861); General Index (1866)
  12. Kronika obce Korolupy
  13. Oesterreichischer Soldatenfreund, Di, 22. Dezember 1885, s. 7
  14. (Neuigkeits) Welt Blatt, Do, 14. April 1887, s. 23
  15. (Neuigkeits) Welt Blatt, Do, 21. Juli 1887, s. 27
  16. (Neuigkeits) Welt Blatt, Do, 22. September 1887, s. 31
  17. Cech. Der Böhme, Mo, 7. Oktober 1907, s. 1
  18. (Neuigkeits) Welt Blatt, Sa, 30. Oktober 1909, s. 10
  19. Fromme's Österreichischer Feuerwehr-Kalender, 1883–1921
  20. Stráž: orgán strany katolické národní na Západní Moravě. V Brně: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 16.8.1934, 36(31). s. 5.
  21. Znaimer Wochenblatt, 1938, ročník 89, číslo 9, s. 5
  22. Naše demokracie, 02.09.1945, s. 3
  23. http://valousek.me.cz/thumbnails.php?album=375
  24. Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 4
  25. https://stbezo.info/g11.htm
  26. https://91.ignisbrno.cz/?id=historie
  27. Franz Gansrigler: Jeder war ein Papst: Geheimkirchen in Osteuropa, O. Müller, 1991
  28. http://www.farnostblansko.cz/casopis/Plast_2015-03_internet_SMALL.pdf.
  29. Plášt svatého Martina, občasník 3/2015 [online]. Blansko: Dostupné online. 
  30. P. STANISLAV KRYŠTOV. Parte. www.farnostvm.cz [online]. Dostupné online. 
  31. Věžní hodiny Valla, Jarmila Vallová, U Jordánka 67, Vyškov
  32. Kašparová Dagmar: Pamětní depot mincí v kostele sv. Vavřince v Korolupech, Folia numismatica č. 24/2 2010, II. díl
  33. (Neuigkeits) Welt Blatt, Do, 7. Januar 1897, s. 29
  34. Bc. Karel Jung: Varhany v děkanství vranovském, historie, popis, dispozice, současný stav a finanční zabezpečení péče o varhanní fond, Magisterská diplomová práce, 2010

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bily, Jiřy: Wendepunkte der Kirchengeschichte in Böhmen und Mähren. In: Kunst und Kirche (1991) Heft 2, 92-99
  • Kašparová Dagmar: Pamětní depot mincí v kostele sv. Vavřince v Korolupech, Folia numismatica č. 24/2 2010, II. díl

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]