Kostel svatého Vavřince (Bystřice nad Pernštejnem)
| Kostel svatého Vavřince v Bystřici nad Pernštejnem | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Vysočina |
| Okres | Žďár nad Sázavou |
| Obec | Bystřice nad Pernštejnem |
| Souřadnice | 49°31′22,21″ s. š., 16°15′42,26″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | moravská |
| Diecéze | brněnská |
| Děkanát | žďárský |
| Farnost | Bystřice nad Pernštejnem |
| Zasvěcení | svatý Vavřinec |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotický, barokní |
| Výstavba | od 13. do 19. století |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | kámen, cihla |
| Další informace | |
| Ulice | Masarykovo náměstí |
| Kód památky | 23638/7-3975 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Vavřince je římskokatolický chrám v městě Bystřice nad Pernštejnem v okrese Žďár nad Sázavou. Je farním kostelem římskokatolické farnosti Bystřice nad Pernštejnem[1] a chráněnou kulturní památkou České republiky.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarší bystřický kostel existoval již počátkem 13. století, během kolonizace regionu Svratecké hornatiny čili oblastí přítoků horního úseku řeky Svratky rodem erbu zubří hlavy s houžví v nozdrách pánů z Medlova (předků Pernštejnů). Dodnes má gotické jádro asi ze 14. století. Zásadně pozdně barokně přestavěn byl v letech 1750-1753 pravděpodobně podle projektu Laurenze Haupta z Olešnice. Tesařskou práci provedl Josef Karábek z Prosetína.[3][4] Byly zvýšeny obvodové zdi, upraveny boční lodě s oratořemi a především namísto původní jedné věže vybudováno mohutné dvouvěžové průčelí. Do kostela byly pořízeny podle Gregora Wolného roku 1760 čtyři vedlejší oltáře, sv. Tekly, sv. Barbory, sv. Václava a Matky Boží, varhany a kazatelna.[5][4] Stavba kostela a jeho vybavení byla hotova roku 1770, vše péči tehdejšího faráře Františka Dominika Pomesiána (+1777).[5] V roce 1841 shořely při velkém požáru města střechy, včetně věží a roztavily se všechny starobylé zvony (v témže roce znovu odlité). Následně nově tvarované věžní kopulové báně z roku 1873 byly v letech 1979 až 1981 opět navráceny do původní barokní podoby dvou tzv. cibulí.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Architektura kostela[editovat | editovat zdroj]
Kostel je podélná trojlodní stavba bazilikálního typu s pětibokým gotickým kněžištěm, k němuž přiléhají kaple a sakristie s oratořemi v patře. Závěr kněžiště má středověké opěrné pilíře s pultovými stříškami. Barokní fasády kněžiště a hlavní lodi člení vpadlé výplně. Západní vstupní útvar člení pilastry s římsovými hlavicemi.[6]
V západní části průčelí jsou okna se segmentovým záklenkem. Hlavní vstup do kostela v západním průčelí je s trojicí portálů, boční vstupy jsou chráněny čtyřbokými předsíněmi. Kněžiště a hlavní loď jsou zaklenuty valeně s dotýkajícími se výsečemi. [6]
V kapli, sakristii, bočních lodích a oratoři se nacházejí placky mezi pasy, klenební plochu člení čtyřlisté vpadlé náplně. V západní části hlavní lodi je hudební kruchta.[6]
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Zařízení kostela je rokokové z doby přestavby, pouze s ojedinělými mladšími doplňky. Na zařízení se podílel sochař František Josef Hamb. Starší autoři uvádí zřejmě zkomolené jméno Franz Hohn, v rukopise Jana Petra Cerroniho psaného jako Franz Sam či Ham.[3][5] Dvoudílný hlavní oltář sestává ze zděné menzy ve tvaru tumby s dřevěným skříňovým tabernáklem, na němž je malé sousoší sv. Dominika vzývajícího Madonu. Přízední retabulum tvoří rokajový monumentální rám vyplněný obrazem Umučení svatého Vavřince se signaturou Josefa Ladislava Šichana z roku 1885, který byl namalován podle nástěnných maleb v bazilice sv. Vavřince v Římě. Předešlý původní obraz s výjevem sv. Vavřince od Františka Antonína Šebesty-Sebastiniho z roku 1758 byl poškozen nejspíše při požáru roku 1841 a pohozen na půdě, kde se rozpadl.[3] Na konzolách stojí sochy sv. Floriána a sv. Šebestiána.
V rozích hlavní lodi jsou postranní oltáře sv. Barbory a sv. Václava s výklenky místo obrazů. Na oltáři sv. Barbory je řezba sv. Jana Nepomuckého a výjev stětí sv. Barbory, po stranách stojí sochy sv. Kateřiny a sv. Agáty. U druhého postranního oltáře je řezba zřejmě sv. Vojtěcha, výjev Zavraždění sv. Václava a po stranách sochy sv. Václava a sv. Ludmily.
Na prvním pilíři hlavní lodi je kazatelna z druhé poloviny 18. století, snad z roku 1760, s točitým schodištěm. Na vrcholu kazatelny je sousoší Křtu Ježíše Krista sv. Janem Křtitelem. K původnímu vybavení patří také cínové křtitelnice či bohatě členěná dvoudílná varhanní skříň od Františka Ignáce Siebera, navržená roku 1769. Na pilířích jsou umístěny také Ukřižovaný Kristus se sv. Marií Magdalenou a unikátní socha adorujícího sv. Jana Nepomuckého od Ondřeje Zahnera. Na jednom z pilířů je zavěšen obraz v kasulovém rámu se sv. Teklou, údajně od F. A. Sebastiniho.
Pod kůrem stojí ve výklencích dvojice původních dubových zpovědnic s intarzií, řezanými rokajemi a na jejich vrcholu jsou sochy sv. Petra a sv. Marie Magdalény.[6] V bočních lodích jsou zavěšeny obrazy křížové cesty od Akad. mal. Karla Rossiho z roku 2019. Na oratoři se nachází tři bohatě zdobená pontifikální křesla, rovněž z 3. čtvrtiny 18. století.
Např. novogotický mešní kalich byl zhotoven roku 1862, zdobená paprskovitá monstrance se znakem F. D. Pomesiána je z roku 1769. Ve věžích visí šest zvonů. V jižní dvoutunový Vavřín a malý Umíráček (oba přelité po požáru roku 1841). V severní Petr a Pavel (též z roku 1841) a tři nové se jmény Barbora, Václav, Cyril a Metoděj (z roku 2022), které nahradily zvony zabavené a zničené za 2. světové války.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ farnost Bystřice nad Pernštejnem [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2016-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-12-29]. Identifikátor záznamu 134651 : kostel sv. Vavřince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c STARÝ, František. Příspěvek k životu prostějovského malíře Františka Antonína Sebastiniho, část třetí. Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané. 1932, roč. 9, čís. 1, s. 47–72. Dostupné online.
- ↑ a b WOLNÝ, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. Svazek Abtheilung 2, Brünner diöcese: Band 2. Brünn: Selbstverlag des Verfassers, 1858. Dostupné online. Kapitola Bistřitz (Bystřice), Pfarre, mit Commendatkirche bei der Stadt, der Filialkirche im D. Wittochow und kapelle in Piwonitz, s. 285–29.
- ↑ a b c MEDKOVÁ RUDOLFOVÁ, Martina. Sochařská výzdoba farního kostela v Bystřici nad Pernštejnem. Brno, 2011. 52 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Suchánek. Dostupné online.
- ↑ a b c d SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. 655 s. ISBN 80-200-0474-2. S. 323–326.
- ↑ KUBÍK, Zdeněk. Doplnění zvonové soustavy farního kostela sv. Vavřince v Bystřici nad Pernštejnem /. [s.l.]: Římskokatolická farnost Bystřice nad Pernštejnem, Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska (A–I). Praha: Academia, 1994. 655 s. ISBN 80-200-0474-2. S. 323–326.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Vavřince na Wikimedia Commons - Webové stránky farnosti Archivováno 10. 4. 2017 na Wayback Machine.
