Kostel svatého Rocha (Žižkov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Rocha,
Šebestiána a Rozálie
v Praze na Žižkově
Kostel svatého Rocha, pohled od Olšanského náměstí
Kostel svatého Rocha, pohled od Olšanského náměstí
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj hlavní město Praha
městská část Praha 3
Obec Žižkov
Souřadnice
Kostel svatého Rocha, Šebestiána a Rozálie v Praze na Žižkově
Kostel svatého Rocha,
Šebestiána a Rozálie
v Praze na Žižkově
Základní informace
Církev česká římskokatolická
Provincie česká
Diecéze arcidiecéze pražská
Vikariát IV. pražský
Farnost sv. Prokopa Praha-Žižkov
Status filiální kostel
Architektonický popis
Architekt Jean-Baptiste Mathey
Stavební sloh baroko
Výstavba 1682
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo
Odkazy
Adresa Olšanské náměstí,
13000 Praha 3-Žižkov
Ulice Olšanské náměstí
Kód památky 40232/1-1320 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Rocha, Šebestiána a Rozálie, někdy jen kostel svatého Rocha na Žižkově je římskokatolický filiální kostel žižkovské farnostikostela sv. Prokopa. Tento původně hřbitovní kostel na území již zaniklé vsi Olšany je nejstarším žižkovským kostelem. Nachází se na Olšanském náměstíměstské části Praha 3-Žižkov

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Rocha, pohled od Olšanských hřbitovů

Na pozemcích Olšan byly od středověku vinice pražských měšťanů. Bezprostředním podnětem k založení hřbitova a následné výstavbě kostela byla morová epidemie, která vypukla v Praze počátkem roku 1680. K pochovávání zemřelých měla jednotlivá pražská města zřídit pohřebiště za městskými hradbami. Tak vznikly v Olšanech tři morové hřbitovy – staroměstský, novoměstský a židovský. Z rozhodnutí magistrátu Starého Města byla u nově založeného pohřebiště postavena roku 1682 také morová kaple, pravděpodobně podle plánů Jeana-Baptisty Matheye.

Kostel sv. Rocha nadále plnil funkci hřbitovního kostela, a to i poté, co se na Olšanských hřbitovech začalo řádně pohřbívat, mimo morové oběti. V roce 1839 byl guberniálním dekretem pro stavební závady a nepříznivou polohu zrušen farní kostel Povýšení sv. Kříže. Šest oltářů[1] a celá farnost byly přeneseny ke kostelu sv. Rocha na Olšanech. Všechny úkony farní duchovní správy se vykonávaly teprve od roku 1842.

Při výstavbě komunikací na Olšanech byla zbořena část hřbitovní zdi, za níž kostel sv. Rocha stával, stejně jako musela výstavbě ustoupit stará fara. A tak dnes stojí tento kostel (lidově pro svůj tvar nesprávně[zdroj?] nazýván také rotunda) volně uprostřed zeleně.

V poslední době[kdy?] prodělal kostel rekonstrukci, při níž mu byla mimo jiné vyměněna celá střecha.

Pohřbení[editovat | editovat zdroj]

Na hřbitově byli pohřbeni divadelník Václav Thám a jeho bratr Karel Ignác, spisovatel a vlastenecký kněz Antonín Jaroslav Puchmajer, historik a katolický kněz Gelasius Dobner, český kněz Karel Rafael Ungar nebo profesor a kněz Stanislav Vydra.[2]

Charakteristika, význam, výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Oltář kostela svatého Rocha

Jde o barokní centrální stavbu na elipsovitém půdorysu, zaklenutou kupolí s věžičkou (okulus), kterou zřejmě projektoval proslulý architekt Jean-Baptiste Mathey a realizoval stavitel J. Hainric. Její vnitřek je členěn lisénami a arkádami, nad nimiž je vyložena galerie s balustrádou. Architekturu hlavního novobarokního oltáře navrhl Antonín Baum roku 1879, kdy byl obnoven celý interiér. V jeho rámu je vsazen cenný barokní obraz Ignáce Raaba z roku 1754, znázorňující svaté patrony morových epidemií, jimiž jsou vlevo sv. Roch, vpravo sv. Šebestián a uprostřed sv. Rozálie, kteří uctívají Pannu Marii. Pozadí obrazu doplňují symboly hrůzy, způsobené morovou zkázou. V nástavci je krucifix mezi soškami dvou andělů, dílo pražského řezbáře Eduarda Veselého z roku 1880.

Pozdního data je pravý boční oltář Panny Marie zdobený obrazem Jana Heřmana z roku 1884. Na opačné straně umístěný oltář svatého Josefa spolu se sochou svatého Jana Křtitele, která byla darována roku 1880 ze Švýcarska. Obrazy křížové cesty maloval G. W. Weis roku 1854 podle kreseb Josefa Führicha, zatímco velkou fresku nad vchodem do sakristie, která znázorňuje litanii, vytvořil roku 1766 J. Steter. Tam je také dedikační nápis rady magistrátu.

Nejstarším dochovaným předmětem z kostela je barokní cínová křtitelnice z roku 1595 od cínaře Matouše Voříška z Roudnice nad Labem, přenesená do sbírek Muzea hl. m. Prahy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Emanuel POCHE, Prahou krok za krokem. Praha 1979
  2. P. SZABO, Miloš: Po Olšanských hřbitovech. In: Prokopské listy. Římskokatolická farnost u kostela sv. Prokopa. 11/2005, s. 8 - 9 Archivováno 13. 9. 2008 na Wayback Machine, 12/2005 s. 8 - 9.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. Kapitola Farní kostel sv. Rocha na hřbitově ve Volšanech, s. 307-309. 
  • Emanuel POCHE, Prahou krok za krokem. Praha: Odeon, 1979.
  • WIRTH, Zdeněk, ed. Pražské hřbitovy. I, Olšany. Praha: Topič, [1923]. 2 l., XII s. Umělecké památky; sv. 16. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]