Kostel svatého Mikuláše (Vinec)
| Kostel svatého Mikuláše ve Vinci | |
|---|---|
 Kostel sv. Mikuláše ve Vinci | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Mladá Boleslav |
| Obec | Vinec |
| Souřadnice | 50°23′32,75″ s. š., 14°52′16,07″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | mladoboleslavský |
| Farnost | arciděkanství Mladá Boleslav |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
| Současný majitel | farnost – arciděkanství Mladá Boleslav |
| Zasvěcení | svatý Mikuláš |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | románský |
| Výstavba | kolem roku 1240 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | kámen |
| Další informace | |
| Kód památky | 24001/2-1757 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římskokatolický filiální[1] kostel svatého Mikuláše ve Vinci je románská[2] sakrální stavba stojící při jihozápadním okraji Mladé Boleslavi, ve Vinci. Tato svatyně dala jméno tzv. vinecké skupině kostelů, pro kterou je typické tvarové bohatství architektonických článků. Patří k nejcennějším památkám české románské architektury.[3] Kostel je od roku 1965 chráněn jako kulturní památka České republiky[4] a od roku 2008 také jako národní kulturní památka ČR.[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Jedná se o románský tribunový kostel datovaný přibližně do roku 1240.[2][6] Jedná se o nejstarší fungující a razantně nepřestavěnou sakrální stavbu v Mladé Boleslavi a nejbližším okolí.[3]
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o čtvercovou stavbu z tesaných kvádrů. Má polygonální apsidu a bedněnou vížku.[3] Kostel je krytý stanovou střechou.[2]
Stěny lodě na trnoži jsou členěny typickými románskými lizénami s obloučkovým vlysem.[3] Na rozích chóru jsou polosloupky s drápky na patkách a se zdobenými hlavicemi a lizény zdobící chór jsou nahoře spojené obloučkovým vlysem, nad ním je zubořez a římsa lemovaná palmetami. Ve zdi chóru se zachovala tři půlkruhově zakončená obdélná (střílnová[3]) okna se zdobeným ostěním. Podobný charakter mají okna na severní a jižní straně lodi. Na jihu je ještě jedno drobné okénko, které osvětluje schodiště v síle zdi vedoucí na tribunu uvnitř kostela.[6]
Bohatě je ozdoben i portál na severní straně.[3] Prostor okolo něj je vymezen ze stran lizénami a nahoře, stejně jako na chóru, obloučkovým vlysem se zubořezem a římsou, která je lemovaná palmetami a zvířecími maskami. Nad římsou je čtyřlístkové okno, které osvětluje tribunu. Portál samotný vyrůstá z trnože, na které dosedá ostění portálu se zapuštěnými polosloupky do pravoúhlých ústupků, nad nimi je římsa a archivolty se zapuštěnými pruty. Hlavice sloupků jsou ozdobeny ornamentem z geometrických a rostlinných motivů. Dva představené sloupky s šikmo karnelovými sloupky mají hlavice ozdobené reliéfy orlů.[6] V tympanonu je primitivní reliéf krucifixu[3] a dvě ležící postavy.[2]
Uvnitř je plochý dřevěný strop.[3] Loď je z poloviny vyplněna emporou, která je přístupná z přízemí schodištěm v síle jižní stěny lodi. Od ní je empora (tribuna) oddělena plnou stěnou, která je otevřena bohatě profilovaným obloukem s obloučkovým vlysem a sdruženými okénky[2] po stranách. Dříve tu byla také křížová klenba, kterou nesly polosloupy v koutech tribuny a uprostřed západní zdi.[6] Empora spočívá na pilíři a je podklenuta dvěma kříži s konzolami a pasy spočívajícími na přízedních[2] zdobených polosloupech. V koutech chóru (apsidě) jsou sloupky s drápky, nahoře spojené římsou. Půlkruhově zakončený[6] triumfální oblouk[2] je zvýrazněn polosloupy, jejichž hlavice jsou ozdobené rostlinnými[6] rozvilinami. Na dřících je řeménkový ornament.[2]
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Zařízení je pseudoslohové z roku 1886, kdy byl kostel restaurován v puristickém stylu.[2] Na poloplackové klenbě apsidy se nacházejí nástropní malby.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 136–137.
- ↑ a b c d e f g h i POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech T/Ž, sv. IV.. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Vinec /Mladá Boleslav/, s. 235–236.
- ↑ a b c d e f g h i DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 282.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-06-28]. Identifikátor záznamu 135036 : Kostel sv. Mikuláše, Vinec. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Nařízení vlády č. 170/2008 Sb., o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f MERHAUTOVÁ, Anežka. Raně středověká architektura v Čechách. Praha: Academia, 1971.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mikuláše na Wikimedia Commons - Pořad bohoslužeb v kostele sv. Mikuláše, Vinec (katalog biskupství litoměřického)
- Bohoslužby v kostele sv. Mikuláše, Vinec na webu církev.cz/bohoslužby
- Program NOCI KOSTELŮ – Vinec, kostel sv. Mikuláše
- Kostel sv. Mikuláše ve Vinci na webu Hrady.cz
