Kostel svatého Martina (Chrašice)
| Kostel svatého Martina v Chrašicích | |
|---|---|
_03.jpg) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 49°54′20,11″ s. š., 15°56′37,88″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | královéhradecká |
| Zasvěcení | Martin z Tours |
| Datum posvěcení | 3. srpna 1721 |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Jan Blažej Santini-Aichel |
| Stavební sloh | barokní |
| Další informace | |
| Kód památky | 21545/6-871 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hřbitovní kostel svatého Martina přestavěný Santinim a dokončený roku 1721 se nachází v Chrašicích, místní části obce Chrast v okrese Chrudim. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Historie kostela[editovat | editovat zdroj]
Na místě dnešního kostela je již v roce 1349 archivně doložena starší stavba, která prošla v průběhu staletí několika přestavbami. V 17. století bylo valenou klenbou s výsečemi druhotně zaklenuto kněžiště, největší proměnu však kostelík zaznamenal na počátku 18. století. Autorem přestavby kostelíka byl s největší pravděpodobností Jan Blažej Santini-Aichel. Jeho autorství nemáme přímo archivně doloženo, vyplývá ale ze slohového rozboru a přispívá mu i fakt, že v době vzniku kostela působil Santini ve službách královéhradeckého biskupa Jan Adama Vratislava z Mitrovic. Ten byl objednavatelem přestavby kostela. „V předvečer svátku patrona chrámu“, tedy 10. listopadu, roku 1720 zde právě biskup Vratislav z Mitrovic sloužil první mši a stavbu požehnal. I s výzdobou byl kostel znovu vysvěcen 3. srpna 1721.[2] 3. 5. 1958 byl hřbitovní kostel zapsán na seznam kulturních památek ČR (rej. č. 21545/6-871). V rámci rekonstrukce v roce 2010 byl opatřen novou střechou.[3] V současnosti je uzavřen a užíván jen příležitostně.
Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 6 095 000 Kč.[4]
| rok | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| částka | 520 | 1 800 | 500 | 650 | 420 | 845 | 415 | 400 | 545 |
Popis stavby[editovat | editovat zdroj]
Základ půdorysu tvoří kosočtverec lodi, jehož dva rohy trčí po stranách. Na západě na něj navazuje obdélná předsíňka, nad kterou se nachází kruchta, a na východě je otevřen dlouhým trojboce uzavřeným starším presbytářem.[5] Po stranách jsou pak připojeny dvě lichoběžníkové místnosti, sakristie a komora. Diagonály kosočtverce mají dvojnásobnou délku, než je hloubka kněžiště a jeden z vrcholů kosočtverce leží v polovině hloubky prostoru kněžiště. Interiér stavby je řešen velmi jednoduše, loď je plochostropá, kněžiště je zaklenuté starší valenou klenbou s výsečemi. Působivější je kostelík v exteriéru, a to především díky krystalickému uspořádání hladkých zdí v ostrých úhlech, díky kterým se stavba při obcházení pozoruhodně proměňuje. Stěny jsou členěny pouze jednoduchými a nezbytnými prvky (liseny, ploché rizality a portály), což je pro Santiniho pozdní tvorbu typické.[6] Okna jsou pravoúhlá obdélná se segmentovými záklenky.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Do interiéru kostela byly umístěny 3 oltáře, hlavní oltář a dva boční zasvěcené sv. Vojtěchu a sv. Bricciovi.[7] V souvislosti s nimi se Kořán zmiňuje o Santiniho pomocníkovi, hradeckém truhláři Janu Ludvíku Pešinském,[8] který je archivně doložen jako autor výzdoby kostelíka. Podle návrhů, které pravděpodobně vytvořil přímo Santini, provedl tři oltáře (bez soch), obložení dveří oratoře a sakristie, parapet v presbytáři a hlavní dveře. Dochována je i detailní smlouva z 24. září 1720.[9] V Soupisu památek z roku 1900[10] se píše o nápisu, který měl být dochovaný na pravé stěně presbytáře, a měl zmiňovat vysvěcení tří zmiňovaných oltářů biskupem Vratislavem z Mitrovic roku 1721.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-02-10]. Identifikátor záznamu 132439 : Kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Horyna, Mojmír, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha, 1998, s. 353.
- ↑ http://www.mestochrast.cz/usazeni-veze-na-kostel-sv-martina/gs-1004 načteno dne 12. 12. 2012.
- ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 98–99.
- ↑ Kořán, Ivo, Umění a umělci baroka v Hradci Králové, Umění XIX, 1971, s. 51.
- ↑ Horyna (1998).
- ↑ Chytil, Karel, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu chrudimském, ročník XI., Praha, 1900, s.27. - http://depositum.cz/knihovny/pamatky/tiskclanek.php?id=c_4748 načteno dne 12. 12. 2012.
- ↑ Dle Kořána pravděpodobně pracoval i na výzdobě dalších Santiniho staveb, především v Hradci Králové.
- ↑ Kořán (1971), pozn. 43.
- ↑ Soupis památek …
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Horyna, Mojmír, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha, 1998, s. 353.
- Chytil, Karel, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu chrudimském, ročník XI., Praha, 1900, s.27.
- Kořán, Ivo, Umění a umělci baroka v Hradci Králové, Umění XIX, 1971, s. 51.
- Poche, Emanuel (ed.), Umělecké památky Čech I., Praha, 1977, s. 534.
