Kostel svatého Klimenta (Litomyšl)
| Kostel svatého Klimenta | |
|---|---|
 Předpokládané původní umístění kostela | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 49°52′20,15″ s. š., 16°18′43,64″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Zasvěcení | Klement I. |
| Zánik | 15. století |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 13. století |
| Další informace | |
| Adresa | Litomyšl, Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Klimenta je zaniklá stavba, jež se měla nacházet na dnešním Zámeckém návrší, někde mezi dnešním piaristickým kostelem a muzeem. Kostel sloužil do 15. století jako farní pro místní laiky a přilehlé osídlení, dnešní Litomyšl.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Legenda o založení[editovat | editovat zdroj]
Podle legendy měl kostel sv. Klimenta založit Metoděj během své cesty do Čech poblíž hradiště Litomyšl na Trstenické stezce.[1] Tento údaj je však v rozporu, buď se zde nacházel Metoděj společně s bratrem Cyrilem před rokem 869, a nebo zde byl po tomto roce pouze Metoděj, avšak bez ostatků svatého Klimenta.[2][3] Podle Zdeňka Nejedlého není pochyb, že tudy vedla cesta věrozvěstů a založení kostela považuje za pravděpodobné.[1] František Lašek navrhuje, že rotundu sv. Klimenta (zřejmě předpokládá, že šlo podle dobové praxe o rotundu) mohl založit některý kněz vyslaný Metodějem, kupříkladu Pavel Kaich.[4] Hradiště Litomyšl zmíněné Kosmasem k roku 983 je spojováno s hradištěm Hrutov u Benátek, přičemž název osídlení se měl později přenést na mladší osadu pod návrším.[5] Alžběta Birnbaumová nemá pochyb, že součástí hradiště byl kostel sv. Klimenta, a že tato legenda má tradici již v raném středověku, kterou posléze rozšířil biskup Jan ze Středy.[6] Zmínky o kostele jsou v různých listinách, samotnou legendu zachycuje nejstarší direktář litomyšlský či německá listina z roku 1416 s matoucími přídavky.[6][7][8] Podle direktáře se 23. listopadu v litomyšlských kostelích zpívala mše.[9] Birnbaumová odpírá názor Nejedlého, že kostel sv. Klimenta pochází až z doby Jana ze Středy (biskupem litomyšlským v letech 1353–1364), jelikož zprávy o kostele a legenda jsou starší. Nevylučuje, že mohlo dojít k přenesení patrocinia z hradiště do nové osady pod návrším.[6] Legenda o založení kostela je zachycena také ve Fragmenta Monseana, která praví, že je to první kostel v české zemi, posvěcený od sv. Cyrila a Metoděje, jde však o falzum Antonína Bočka z 19. století.[1] Jako upomínka Metodějovy návštěvy Litomyšle byla roku 1878 postavena v rohu zámeckého parku kaple se sochou sv. Metoděje od sochaře Františka Metyše.[4]
Součástí kláštera[editovat | editovat zdroj]
Souvislost kostela s velkomoravskou misií uváděli i následující autoři, až Petr Charvát klade kostel do kontextu premonstrátského kláštera, jenž se měl nacházet na dnešním Zámeckém návrší.[5] Charvát vycházel z deníků stavby piaristického kostela v letech 1714–1719, během jehož stavby bylo narušeno pohřebiště, které podle popisu nálezů mohlo být mladohradištní.[10] Z toho usoudil, že kostel postavili piaristé jako farní svatyni laiků, jelikož premonstrátská bazilika Panny Marie neměla právo křtu a pohřbu. Karel Severin podpořil tuto hypotézu pomocí analogických situací u jiných klášterů a vylučuje, že by byl kostel z 10. století, kdy osídlení dnešní Litomyšle mimo knížecí hradiště v Benátkách ještě neexistovalo.[10] Předpokládá, že kostel byl prvně dřevěný a až posléze vystaven v kameni, ne však dříve než byla dokončena bazilika či celý klášter. Kamenná stavba tak mohla vzniknout nejdříve v první polovině 13. století.[10][5] Podle nepřímých dokladů existuje hypotéza, že klášter, který se nacházel na dnešním zámeckém návrší, byl z počátku osídlen benediktíny. Jejich klášter nacházející se v neosídlené pustině, na okraji pomezního hvozdu a poblíž osídlení u knížecího hradiště a významné komunikace, mohl založit kníže Břetislav II. kolem poloviny 11. století nebo pravděpodobně roku 1098.[10][3] Klášterní budovy včetně kostela sv. Klimenta byly benediktíny postaveny ze dřeva a do 40. let 12. století měli benediktíni postavenu většinu baziliky v kameni. Po jejich vypuzení stavbu baziliky dokončila premonstrátská kanonie uvedená do kláštera v druhé polovině 12. století a která rovněž vybudovala zděné stavby kláštera.[10] Pravděpodobně po dokončení klášterního komplexu přebudovala premonstrátská huť kostel sv. Klimenta, tehdy již farní kostel pro osadu laiků a nové sídliště v údolí.[10]
Kostel obklopený hřbitovem se podle listiny ze srpna 1398 nacházel na prostranství u cesty vedoucí ohrazeným komplexem skrze bránu (tzv. scholastikovu) do města.[pozn. 1] Tato lokalita je nyní v prostranství před muzeem a částečně pod kostelem s přilehlou kolejí.[5] Listina rovněž využívá sloup kostela v boční kapli či sakristii jako orientační bod, od kterého je třeba vyměřit kapitulní majetek. Mělo by jít o pomyslnou linii jihovýchodním směrem k augustiniánskému klášteru, kde se nacházel hradní příkop.[5] Umístění kostela potvrzují četné nálezy hrobů ze 17. a 18. století a z posledních archeologických průzkumů.[5] Cesta vedoucí kolem kostela probíhala podobně jako dnešní Jiráskova ulice, na druhé straně cesty stály budovy školy (původně lázně) a kostel stál u vnější hradby komplexu, což naznačuje listina z 16. října 1347, jelikož budovy kapituly nejspíše obepínala čtverhranná vnitřní hradba.[5]
Zánik[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl nejspíše poničen husitskými válkami či během těchto válek opuštěn,[11][4] kvůli čemuž se roku 1428 farnost z kostela přenesla ke kostelu Povýšení svatého Kříže.[10][12] Roku 1441 je zmíněn farář Jan od sv. Klimenta a zcela poslední zmínka o kostele je roku 1448, následně kostel asi zanikl.[10][7][13] Zbytky kostela měly být rozebrány na stavbu Nového města (Horní město).[4]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
KAPUSTA, Jan; KAPUSTOVÁ, Eva. Legendy o nejstarší Litomyšli. Příběh slavníkovského hradu, kostela sv. Klimenta, Hrutova a Trstenické stezky. [s.l.]: Arbor Vitae, 2016. 80 s. ISBN 978-80-7467-117-3.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky pod čarou[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Popis přeložený do češtiny publikoval F. J. Lehner v knize Dějiny umění národa českého, Díl I., Svazek II., Část II. Doba románská. Architektura, s. 261
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c NEJEDLÝ, Zdeněk. Litomyšl: Tisíc let života českého národa. Praha: SNPL, 1954. 224 s. S. 10.
- ↑ NEJEDLÝ, Zdeněk. Dějiny města Litomyšle a okolí. Svazek Díl I.. Litomyšl: [s.n.], 1903. 372 s. Dostupné online. S. 13.
- ↑ a b VACEK, Miloš. Kapitulní kostel Povýšení sv. Kříže v Litomyšli. Praha, 2010. 81 s. Diplomová práce. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. . s. 10, 11. Dostupné online.
- ↑ a b c d LAŠEK, František. Litomyšl v dějinách a výtvarném umění. Litomyšl: J. R. Veselík, 1945. 126 s. Dostupné online. S. 19, 24, 30, 32, 36, 108.
- ↑ a b c d e f g VEČEŘE, Vojtěch. Klášter, nebo hrad? Rezidence litomyšlských biskupů v letech 1344–1421, její hypotetická rekonstrukce a klasifikace. Castellologica bohemica. Roč. 2017, čís. 17, s. 135–153. Dostupné online.
- ↑ a b c BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Kostely sv. Klimenta v Čechách a na Moravě. Olomouc: Ligra, 1948. 23 s. Dostupné online.
- ↑ a b Z Venkova. Lumír. 24.3.1853, roč. III, čís. 12, s. 286. Dostupné online. ISSN 1212-0243.
- ↑ JIREČEK, Hermenegild. Kaple a kostely sv. Klimenta. In: VYKYDAL, Josef. Sborník Velehradský. Brno: J. Vykydal, 1880. Dostupné online. S. 210.
- ↑ JIREČEK, Hermenegild. Župa Litomyšlská, Vratislavská a Chrudimská do r. 1200 – Hrad Litomyšl. Památky archaeologické a místopisné organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Roč. 2, čís. 1, s. 27. Dostupné online. ISSN 1801-5786.
- ↑ a b c d e f g h SEVERIN, Karel. Bazilika panny Marie a její význam v dějinách Litomyšle. Archeologia historica. Roč. 2006, čís. 30, s. 291–301. Dostupné online.
- ↑ kolektiv autorů. Litomyšl - revitalizace zámeckého návrší - zajímavosti z archeologického výzkumu. [s.l.]: Labrys Dostupné online. Poster.
- ↑ VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. S. 346–347.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Svazek Díl I.. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny František Šimáček, 1882. Dostupné online. S. 12.