Kostel svatého Klementa (Stará Boleslav)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel sv. Klementa
pohled od severu
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Stará Boleslav
Souřadnice
Kostel sv. Klementa
Kostel sv. Klementa
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát staroboleslavský
Farnost Stará Boleslav
Status kapitulní
Architektonický popis
Stavební sloh románský
Typ stavby tribunový kostel
Výstavba 11. století, malby po 1160
Specifikace
Umístění oltáře východ
Odkazy
Adresa Náměstí sv. Václava
Stará Boleslav
Oficiální web www.staraboleslav.com
Kód památky 18096/2-2014 (PkMISSezObr) (součást památky Kostel sv. Václava a kostel sv. Klimenta)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Románský kostel sv. Klementa (Klimenta) stojí v těsném sousedství baziliky sv. Václava. Je nejstarší stojící budovou ve Staré Boleslavi, která se dochovala do našich dob v takřka nezměněné podobě a náleží k nejstarším chrámovým stavbám v českých zemích vůbec.

Historie kostela[editovat | editovat zdroj]

Svou dnešní podobu kostel získal ve třetí čtvrtině 12. století, jedná se ovšem o starší založení již z 11. století, kterému předcházela dřevěná stavba snad z 10. století. Kostelík stál zřejmě v blízkosti dnes již zaniklého knížecího hradu, protože v západní části se nacházela tribuna. Ta bývala obvykle spojena s palácem nebo obydlím velmože dřevěným můstkem. Jde o jednolodní románskou stavbu s půlkruhovou apsidou na východní straně a kamennými portály v západní a severní zdi. Vnitřní prostora lodi měří 7,45 m × 4,55 m. Interiéru dominuje odstupňovaný vítězný oblouk. V lodi je po dvou úzkých oknech na každé straně, apsidu osvětlují také dvě okna. V západní části lodi se nacházela zmiňovaná tribuna, podepřená trámy, s původně přímým vchodem ze západní strany, který byl později zazděn a v ose stěny naopak prolomeno gotické okno. Empora však měla i dřevěné schodiště na severní stěně lodi, jak dokládají zachované nástěnné malby.

Kostel prodělal četné pohromy. V 15. století byl vypálen drancujícími husitskými vojsky. Obnovili jej teprve r. 1601 probošt Václav Albín z Helfenburku a kapitulní děkan Jiří Steinwasser. Během třicetileté války byl kostel těžce poničen Švédy (stopy po požáru byly nalezeny během posledního restaurování nástěnných maleb), zejména klenba utrpěla četné trhliny, proto byla loď v r. 1857 nově zaklenuta dnešní křížovou klenbou. Až do roku 1788 zde konala staroboleslavská kapitula své zasedání. V r. 1927 proběhly větší úpravy kostela, zejména exteriéru nákladem preláta Jana Paulyho, který pořídil novou krytinu a fasádu. Do apsidy nechal umístit gotickou kamennou menzu pocházející ze zbořeného kostela sv. Filipa a Jakuba v Praze na Smíchově (zbořen roku 1891).

Obnova kostela[editovat | editovat zdroj]

Celkově zchátralý stav si vyžádal nové rozsáhlé restaurování, po kterém byl kostel na podzim roku 2002 po 25 letech znovu otevřen pro veřejnost. Vně i uvnitř kostela proběhl částečně archeologický průzkum. Byla odkryta část románské dlažby, kterou je dnes možné vidět pod dřevěnou krycí deskou ve stávající podlaze. Zajímavým zjištěním byl dále nález negativního otisku dřevěného trámu pod zmíněnou dlažbou, svědčící pro existenci ještě starší sakrální stavby v místě kostela. Interiér byl potom citlivě doplněn novým mobiliářem. Zdobí jej kropenka z dílny výtvarníka Pavla Baxy, soudobá práce ve skle, kameni a kovu. Sedadla z dubového dřeva, které pro tento kostel navrhl a vyrobil Milan Novák, odpovídají románskému interiéru lapidárností tvaru i ručně řezaným symbolem sférického kříže. Více jak dvoumetrový kříž byl vytvořen z dubového kmene, starého několik tisíc let, vyzdviženého ze dna řeky Labe mezi Brandýsem nad Labem a Lázněmi Toušeň.

V polovině 90. let 20. století byl kostel spolu s bazilikou sv. Václava prohlášen za Národní kulturní památku. Dnes se právem tento malý staroboleslavský kostel řadí mezi naše nejcennější památky románské doby.

Nástěnné malby[editovat | editovat zdroj]

Interiér s nástěnnými malbami

Kostel se stal známým především díky nástěnným malbám, které byly objeveny již kolem roku 1890 a částečně odkryty v letech 18991900 dr. E. Šittlerem a následně v roce 1914 konzervovány G. Mikschem. Nejsou dotčeny pozdější restaurační přemalbou. Konzervační zásah se uskutečnil ještě začátkem 60. let 20. století, kdy bylo v západní stěně odkryto zazděné okno a vchod na tribunu.

V apsidě se původně nacházely tři pásy maleb. Na konše byl zřejmě obraz Krista Pantokratora trůnícího nad skupinou apoštolů, ovšem z původní výzdoby se nedochovalo nic. Tato malba byla později překryta obrazem Panny Marie. V horním pásu stojí dvanáct apoštolů, dělených dvěma románskými okny do tří skupin. Ve středním pásu jsou poškozené a velmi fragmentárně zachované dvě scény. Dnes je patrný červený kůň se zbytkem postavy jezdce, směřující ze středu apsidy proti zbytku bílého koně v trysku. Přízemní pás je vyplněn malovaným závěsem, který pokračuje do lodi a obíhá celý vnitřek kostela. Na jižní stěně je ve středovém pásu zobrazena legenda ze života sv. Klementa ve třech obrazech: Kliment je císařem Trajánem poslán do vyhnanství, Kliment objevuje zázračný pramen vody a Světcova mučednická smrt v moři. Západní stěna navazuje na jižní iluzivním meandrem, který vymezuje úroveň bývalé tribuny. V zazděném menším okně je umístěna postava archanděla Michaela. Po levé straně jsou v lunetě dvě málo zřetelně postavy, z nichž menší zcela na kraji s čapkou a bez svatozáře zřejmě představuje objednatele maleb. Více vpravo se zachovaly dvě zřejmě stojící postavy, z nichž levá nepochybně představuje sv. Václava v krátkém šatě, s knížecí čapkou a s pozdviženýma rukama v přímluvném gestu, vedle něj pak ženu – snad sv. Ludmilu. Na severní stěně spodní pás kopíruje původní schodiště na tribunu. U jeho dolní části stála velká postava biskupa. Figurální výjevy v horním pásu v lunetě jsou porušeny dvěma okénky, dodatečně prolomenými. Dnes jsou zde fragmenty několika postav kolem sloupů a ženu, která si ukazuje oběma rukama na oči. Vzhledem ke stupni dochování lze těžko posoudit, co celá scéna představovala. V prostoru pod bývalou tribunou na západní a jižní stěně se dále dochovaly tři velké kruhové medailony s alegorickými výjevy. Tyto frontálně stojící ženské postavy snad představují ctnosti Moudrosti, Pokory, Lásky či Naděje.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Boháčová Ivana - Špaček Jaroslav: Raně středověké kostely sv. Václava a sv. Klimenta ve Staré Boleslavi. Archaeologia historica 26, 259–278. Brno 2000
  • Guth Karel: Praha, Budeč, Boleslav, in: Svatováclavský sborník I. Praha 1934
  • Metějček Antonín: Nastěnné malby v kostele sv. Klimenta ve Staré Boleslavi, in: Časopis Společnosti přátel starožitností českých 31–1923, s. 102–108
  • Merhautová A.: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971, s. 320–321
  • ŠITTLER, Eduard; PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském. Praha: Archeologická komise při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy…, 1901. Dostupné online. – kapitola Boleslav Stará, s. 6–123. [nedostupný zdroj]
  • Špaček Jaroslav: Nálezy středověkého skla ze Staré Boleslavi - 1. Historické sklo 2, 101-107. Čelákovice 2000.
  • Špaček Jaroslav – Boháčová Ivana: Výsledky záchranného archeologického výzkumu v areálu okolí baziliky sv. Václava ve Staré Boleslavi. Archaeologia historica 25, 307–322. Brno 2000
  • Šittler Eduard: Kostelík sv. Klimenta ve Staré Boleslavi a románské fresky v něm objevené. Památky archeologické XIX, 1900–1901. s. 1–22, 73–79.
  • Všetečková Zuzana: Středověká nástěnná malba ve středních Čechách, Praha 1999, s. 174
  • Umělecké památky Čech 3, Praha 1980

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]