Kostel svatého Jiljí (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Jiljí
na Starém Městě v Praze
Kostel svatého Jiljí a klášter dominikánů
Kostel svatého Jiljí a klášter dominikánů
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecPraha
ČtvrťStaré Město
LokalitaJilská ulice
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
ProvincieČechy
DiecézeArcidiecéze pražská
VikariátPrvní pražský vikariát
FarnostŘímskokatolická farnost u kostela sv. Jiljí Praha-Staré Město
Statusfarní a klášterní kostel
Současný majitelKlášter dominikánů Praha
Datum posvěcení4. května 1371
SvětitelJan Očko z Vlašimi
Architektonický popis
ArchitektAbraham de Parigi
Stavební slohrománský, gotika
Typ stavbytrojlodní kostel
Další informace
AdresaZlatá
Praha 1-Staré Město
UliceZlatá a Jilská
Kód památky38192/1-26 (PkMISSezObrWD) (součást památky Dominikánský klášter)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí je gotický kostel románského původu při klášteře dominikánů na Starém Městě pražském. Komplex kláštera s kostelem zasahuje do ulic Zlatá, Husova a Jilská, a Jalovcova.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela

Původní kostel[editovat | editovat zdroj]

Již před rokem 1238 zde bývala kapitula při starším románském kostelíku[1]. Z roku 1238 pak pochází první zmínka o románském kostele v souvislosti s řádem německých rytířů, kteří se usadili vedle kostelíka. Podle dochovaných záznamů byl kostel mnohokrát stavebně upravován, zejména v roce 1293.

Gotická přestavba[editovat | editovat zdroj]

Současná gotická obdélníková podoba trojlodního kostela (původně bez samostatného presbytáře) se dvěma věžemi na západní pochází přestavbu kostela, kterou v roce 1339 inicioval pražský biskup Jan IV. z Dražic (1250(51)–1343). Ve stavební činnosti pokračoval také jeho nástupce, první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297–1364). Erby obou primasů se nacházejí na průčelí vstupu do chrámu: erb se třemi listy vinné révy patří Janovi IV. z Dražic, erb s přední půlkou koňského těla pak Arnoštovi z Pardubic.

Kostel byl vysvěcen 4. května 1371 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi za přítomnosti krále Karla IV., jeho manželky Alžběty Pomořanské a syna Václava IV.

Významným místním kazatelem byl od roku 1364 Jan Milíč z Kroměříže. Členem kapituly byl pravděpodobně i sv. Jan Nepomucký, který zde zřejmě působil v letech 1387–1388.

Husitská doba[editovat | editovat zdroj]

Během husitských nepokojů, roku 1420 místní kapitula zanikla a kostel se stal farním strany podobojí pod správou Jana z Příbramě.[1]

28. června 1432 střechu kostela zachvátil silný požár po úderu blesku. Silnému čtyřhodinovém požáru podlehla celá střecha a dokonce byly roztaveny zvony. V pravé-jižní věži dnes opět visí tři zvony, které byly po požáru znovu ulity v roce 1437 pražským zvonařem Jeronýmem. Největší z nich „Jiljí” vážící asi 2800 kg, je nejstarší zvon v Praze. Zvon „Dominik” pochází ze 17. století a zvon „Maria” byl nově vyroben teprve roku 1831. Dnešní charakteristická silueta chrámu nese stopy rekonstrukce z patnáctého století, protože pouze pravá věž byla v roce 1826 opravena, kdy dostala střechu v podobě jehlanu, zatímco levá věž již nebyla dokončena.

7. května 1625 král Ferdinand II. předal kostel do užívání dominikánům,[2] kteří zde v místech původního hřbitova a staré farní školy vystavěli rozsáhlý čtyřkřídlý klášter podle stavebních plánů italských architektů Carla Luraga a Giovanniho Domenica Orsiho.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Původně gotické síňové trojlodí o stejně vysokých lodích v barokní době upravil architekt František Maxmilián Kaňka: vytvořil mělký prostor kněžiště, lodi nově zaklenul českými plackami na čtveřici pilířů, a doplnil barokní dekorací se štuky.

Oltáře
Náhrobky
  • malíř V. V. Reiner je pohřben před oltářem sv. Vincence.
  • advokát Mořic Mráček má mramorový náhrobek vyzdvižený před oltář P. Marie Růžencové

Ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 80. let 20. století v tomto kostele režisér Miloš Forman natočil některé scény svého filmu Amadeus.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Emanuel Poche: Prahou krok za krokem. Orbis, Praha 1958. S. 112-113.
  2. a b Praha 1 - Staré Město, kostel sv. Jiljí [online]. Noc kostelů, 2014-5-23. Dostupné online. 
  3. Poche, Emanuel: Prahou krok za krokem. 2. vyd. Panorama Praha 1983, s. 179

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRATOCHVÍL, Josef V. Sv. Jiljí a jeho klášterní a farní chrám na Starém městě v Praze. Praha: Konvent dominikánů, 1926. Dostupné online. Stručný životopis sv. Jiljí. Dějiny kostela sv. Jiljí v Husově ulici na Starém městě pražském. Založení dominikánského řádu, jeho příchod do Čech a usazení v Praze. Památné budovy farního obvodu a náboženské organizace u sv. Jiljí.. 
  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Farní chrám sv. Jiljí, s. 384–394. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]