Kostel svatého Jana Křtitele (Skupice)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Jana Křtitele
ve Skupicích
Kostel se zvonicí
Kostel se zvonicí
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecPostoloprty
LokalitaSkupice
Souřadnice50°20′42,62″ s. š., 13°42′10,75″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostPostoloprty
Statusfiliální kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost – děkanství Postoloprty
ZasvěceníJan Křtitel
Architektonický popis
Stavební slohgotický
Specifikace
Umístění oltářeseverovýchod
Stavební materiálkámen a zdivo
Další informace
Kód památky43669/5-1403 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jana Křtitele je římskokatolický filiální kostel[1] ve Skupicích v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na hřbitově asi 900 metrů severovýchodně od vesnice.

Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1358, kdy je zmíněn v lounské knize počtů.[3] V roce 1369 je zachycený v registru papežských desátků.[4] Roku 1386 instalovali do kostela nového faráře benediktini z nedalekého kláštera Porta Apostolorum v Postoloprtech. Tehdy si vyměnili místa dosavadní farář Jan se senomatským plebánem Václavem.[5] Benediktinský patronát je doložený i v letech 1389[6] a 1413, kdy do Skupic přišel ze Žaboklik kněz Václav s univerzitním titulem magistr.[7] Skončil v roce 1420 vypálením kláštera husity. Je proto nanejvýš pravděpodobné, že právě benediktini byli zakladateli kostela. Jeho atypická, osamělá poloha je dána skutečností, že Skupice byly na počátku 17. století přeloženy z původního stanoviště na to dnešní.[8] Až do roku 1837, kdy byl vypuštěn, hraničil západní areál kostela s rozlehlým Malnickým rybníkem.[9] Po třicetileté válce ztratil kostel statut farního a stal se filiálním k Postoloprtům.

Na dobu vzniku kostela nepanuje v odborné literatuře jednoznačný názor. Většinou bývá považován za raně gotickou stavbu.[10] [11] Také stavební historik Jaroslav Skopec se ve studii z roku 2012 přikláněl k této dataci.[12] Tentýž autor se však v nejnovějším kompendiu, věnovaném venkovským kostelům na okrese Louny, přiklání spíše k pohusitskému období stavby kostela. Vede ho k tomu charakter obvodového zdiva lodi, tvar klenby presbytáře a charakter jižního portálu lodi. Teprve další stavební průzkum může prokázat, zda se jedná o původní kostel, zda některé jeho části byly použity při pozdější přestavbě, nebo se jedná až o novostavbu z pokročilého 15. století.[13]

Další úpravy jsou písemně doložené až od 18. století. V roce 1702 byly proraženy stávající okenní otvory, mezi roky 1857 a 1859 se postavila nová sakristie a předsíň, 1904 se zhotovil nový krov.[14]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Jihovýchodní strana s předsíní

Na severovýchodě zakončuje skupický kostel čtvercový presbytář, k jehož severní straně je připojena sakristie. Vstup vede přes předsíň na jihovýchodní straně. V plochostropé lodi stojí dřevěná kruchta. Přesbytář má křížovou klenbu s hruškovými žebry, která dosedají na kuželovité konzoly. V jeho západní zdi je zazděné hrotité okno. Presbytář se do lodi otevírá lomeným obloukem.[15]

Zařízení[editovat | editovat zdroj]

V kostele byl raně barokní portálový hlavní oltář z roku 1678. Zdobil ho boltcový ornament, socha svatého Jana Křtitele a oválný obraz Vzkříšení Krista umístěný ve štítě. Stávající oltář, ovšem bez obrazu a plastiky, je novobarokní. Středověkého původu je oltářní menza. V interiéru se nachází pískovcový náhrobník Jana Kounovského z Pybru, zřejmě ze sedmnáctého století.[16] Dřevěná kazatelna pochází z 19. století. Varhany jsou z dílny Ferdinanda Langenhauera z Podbořan. Dodány do kostela byly v roce 1889.[17]

Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]

Kostel je obklopený funkčním hřbitovem. Před jeho západním průčelím stojí zděná hranolová zvonice s polokruhově ukončenými okny. Nad vchodem je umístěna deska, která stavbu budovy zdánlivě datuje do roku 1633. Jedná se o omyl, který převzal jak akademický soupis památek,[15] tak oficiální památkářská evidence.[18] Text této cenné epigrafické památky je následující: "Léta Páně 1633 tuto komoru jest dal na památku vystavěti Jiřík Jirounek, toho času rychtářem [sic] a správce v obci březenský, každému věrnému a boha bojícímu křesťanu k odpočívání, tu aby odpočíval, až ho Pán Bůh zase skrze hlas trouby archanděla v den poslední probudí. Amen. To jest vyryl Adam Trnka řemesla tkalcovského. Též léta Páně 1633 Vondra Skalník, otec Zikunčin, soused ze vsi Malnice, jest k tomu záduší a k stavení tý kostnice kamení darmo nalámal a je k záduší daroval. A to pro památku svou učinil. Pán Bůh rač býti s námi se všemi. Amen."

Ve skutečnosti došlo v roce 1904 k rekonstrukci celého areálu kostela, při níž byla zvonice snížena a její střecha dostala stávající podobu. Původní vchod, obrácený směrem ke kostelu, byl zazděný a proražen nový. Zároveň byla zřejmě zbořena stará kostnice (o níž je v textu desky řeč) z roku 1633 a deska na ní původně umístěná přenesena nad nově proražený vchod do zvonice.[19] Komě citované Tutteho Vlastivědy tuto skutečnost popisuje i další literatura.[20] Deska tudíž nemá se zvonicí – až na stávající umístění – nic společného. Zvonice, ve které se nachází zvon s německým nápisem z roku 1514, nahradila v roce 1709 kostnici, která byla stržena. Příslušný zápis i s vyúčtováním nákladů na stavbu se nachází v písemnostech velkostatku Postoloprty.[21] Nová zvonice je vyobrazena na Meynolffových vedutách z roku 1727, umístěných dnes v kanceláři postoloprtského starosty.[22]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Vlevo od postoloprtského zámku skupický kostel se zvonicí na intarzii H. Meinolffa z roku 1727
    Vlevo od postoloprtského zámku skupický kostel se zvonicí na intarzii H. Meinolffa z roku 1727
  • Český nápis z roku 1633 nad novodobým vchodem do zvonice. Vztahuje se ke kostnici, zbořené v roce 1904
    Český nápis z roku 1633 nad novodobým vchodem do zvonice. Vztahuje se ke kostnici, zbořené v roce 1904
  • Zvon z roku 1514 ve zvonici
    Zvon z roku 1514 ve zvonici
  • Nápis na zvonu
    Nápis na zvonu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 157. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 155991 : Kostel sv. Jana Křtitele. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 480. 
  4. ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 70. 
  5. ↑ EMLER, Josef (ed). Libri confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim III, IV. Praha: Spolek historický v Praze, 1879. 261 s. Dostupné online. S. 187.  (Dále jen Emler 1879).
  6. ↑ Emler 1879, s. 205.
  7. ↑ EMLER, Josef (ed). Libri confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim VII, 1410–1419. Praha: Spolek historický v Praze, 1886. 350 s. Dostupné online. S. 87. 
  8. ↑ ROEDL, Bohumír. Skupice: Úvahy o přeložení vesnice a o dataci zvonice u tamního kostela svatého Jana Křtitele. In: HAVRLANT, Jaroslav. Poohří. Louny: Oblastní muzeum v Lounech, 2022. ISBN 978-80-905891-7-9. S. 61–62.(Dále jen Roedl 2022).
  9. ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Postoloprty: Město Postoloprty, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 169. 
  10. ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 450. 
  11. ↑ PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic : vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách. Díl IV., Ústecký kraj, severozápadní Čechy. Praha: Libri, 2009. 351 s. ISBN 978-80-7277-151-6. S. 209. 
  12. ↑ SKOPEC, Jaroslav. Románské a raně gotické venkovské kostely na Lounsku. Poohří. 2012, roč. 2, s. 161. ISBN 978-80-905007-3-0. 
  13. ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 480–483.  (Dále jen Skopec 2022).
  14. ↑ Skopec 2022, s. 486–488.
  15. ↑ a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Skupice, s. 329. 
  16. ↑ HONYS, Vít; HRUBÝ, Petr. Šlechtické sepulkrální památky Lounska. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2013. 240 s. ISBN 978-80-85036-52-7. S. 178–179. 
  17. ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2003. 151 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 108. 
  18. ↑ Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-05-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ TUTTE, Karl. Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereins in Saaz, 1904. 918 s. S. 857. 
  20. ↑ POLÁNEK, Karel; FENCL, Josef. Náš vývoj v severních Čechách pod ochranou Národní jednoty severočeské. Praha: Národní jednota severočeská, 1936. S. 89. 
  21. ↑ Roedl 2022, s. 65.
  22. ↑ Roedl 2021, s. 169.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Jana_Křtitele_(Skupice)&oldid=23141171“