Kostel svatého Jakuba Většího (Přelouč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Jakuba Většího
v Přelouči
věž kostela sv. Jakuba Většího, Přelouč
věž kostela sv. Jakuba Většího, Přelouč
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Pardubický kraj
okres Pardubice
Obec Přelouč
Souřadnice
Kostel svatého Jakuba Většího v Přelouči
Kostel svatého
Jakuba Většího
v Přelouči
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze královéhradecká
Vikariát Pardubice
Farnost Přelouč
Architektonický popis
Stavební sloh gotický
Další informace
Oficiální web https://farnost-prelouc.estranky.cz/
Kód památky 34153/6-2124 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Většího v Přelouči se nachází severně Masarykova náměstí. Jedná se o gotický, barokně přestavěný kostel, v místě původně románské stavby kostela. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Z původní románské stavby z 12. století (1163?) na místě dnešní sakristie je zachován fragment obloučkového vlysu na severní straně presbytáře kostela. Kolem roku 1261, kdy se Přelouč stává městem, byl vystavěn kamenný gotický kostel.[2] První písemný doklad o kostele a faře je listina z roku 1351, kdy byla fara přiřazena k litomyšlské diecési. V roce 1397 papež Bonifác IX. přivtělil přeloučskou faru k opatovickému klášteru, tuto inkorporaci potvrdil v roce 1403, kdy kostel s farou byly povýšeny na převorství v čele s převorem. Z roku 1515 je dochován zvon Jakub o váze 886 kg. Po požáru v roce 1641, kdy se zřítil gotický strop, byl barokně přestavěn v roce 1646 a dostal nový oltář. Do roku 1680 se využíval v okolí kostela hřbitov, zbytky hřbitovní zdi byly odstraněny roku 1882. Z roku 1692 pochází barokní varhany, jejichž autorem je Abraham Starek z Lokte. V letech 1732-1734 byla na severní straně kostela přistavěna kaple. K další úpravě lodi došlo ve 2. polovině 18. století a v roce 1782 byly zhotoveny Josefem Kramolínem nástropní fresky s výjevy ze svatojakubské legendy na třech obloucích barokně zaklenutého stropu. Na západní straně byla v roce 1782 přistavena věž. Budova nové fary byla postavena roku 1809 po požáru města. V roce 1860 byl přestavěn presbytář podle návrhu architekta Schmoranze, o dva roky později byl pořízen nový hlavní oltář a dva pobočné oltáře. Roku 1884 byl kostel zrestaurován a znovu vysvěcen, z tohoto roku pochází dřevěná kazatelna od řezbáře Jan Kokeše ze Škrovádu u Slatiňan. V roce 2003 byla v sakristii objevena freska zobrazující sv. Petra a sv. Pavla z dílny mistra Theodorika kolem roku 1400. Při archeologickém výzkumu v roce 2008 byla odhalena románská zeď původního kostela.[3]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel je gotická jednolodní stavba ze smíšeného kamenného a cihlového zdiva. Na jižní straně s trojboce uzavřeným presbytářem se sakristií, na severní s barokní kaplí. U západního průčelí s barokní hranolovou věží. Loď je podepřena opěráky na jižní a na severní straně. Barokní okna byla upravena při přestavbě v roce 1860, barevné vitráže oken byly pořízeny v letech 1884–1912. Na západní straně věže v přízemí je hlavní vchod se štukovým profilovaným portálem s klenákem a pasy s volutkami. Na všech třech stranách je věž jednoosá, v přízemí na jižní straně dvě okna podobná jako okna v lodi kostela, pod nimi je vždy slepé oválné okno. Věž je ukončena profilovanou hlavní římsou, nad níž se zvedá dvojitá helmová střecha se šestibokou lucernou, ukončená cibulovou stříškou s makovicí a křížkem na vrcholku. Uprostřed jižní strany lodi je boční vchod s hladkým obdélným ostěním. Presbytář s trojbokým závěrem má tři vysoká gotická okna s kružbami v závěru. K jižní stěně presbytáře přiléhá sakristie s pultovou střechou. Kaple na severní straně lodi je obdélná s okosenými severními nárožími a valbovou střechou. Střecha kostela je sedlová, nad závěrem s trojbokou valbou. Nad presbytářem je šestiboký sanktusník s lucernou a cibulovou střechou s makovicí a křížkem na vrcholku. Na severní straně věže je přistavěno válcové šnekové schodiště, osvětlené dvěma štěrbinovými okny, s nízkým vstupem zaklenutým stlačeným obloukem. Na venkovní jižní straně kostela jsou dva zazděné kamenné figurální náhrobky. Na jednom je neznámý rytíř ve zbroji s mečem a přilbou u pravé nohy. Na druhém malém náhrobku je čitelný nápis, že se jedná o dcerku faráře Karla Rubekuly z roku 1626.

Náhrobní kámen na zdi kostela

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je zaklenut jedním polem a kápěmi závěru křížové žebrové klenby se žebry o profilu hruškovce, která mají náběhy přímo ze stěn, s meziklenebním žebrem a paprsčitou klenbou závěru. Uprostřed klenebních polí jsou hladké kruhové svorníky. Na jižní straně presbytáře je hrotitý sanktuář s trojlistou kružbou v tympanonu. Do sakristie vede pravoúhlý portál s přetínaným profilem ostění. Sakristie má obdélnou loď překlenutou křížem žebrové klenby a trojboce uzavřený presbytář, který je oddělen lomeným vítězným obloukem s ostěním s okosenými hranami, je zaklenut paprsčitou klenbu s hruškovými žebry. Na obou stranách závěru je po jednom úzkém lomeném okně s kružbami, na západní straně je románské okno s půlkruhovým záklenkem. Při průzkumu v roce 2003 byly zjištěny v sondách fresky s postavami dvou světců, které po restaurování maleb v roce 2009 byly identifikovány jako sv. Petr s klíčem v levé ruce a papežskou tiárou na hlavě a sv. Pavel s mečem rovněž v levé ruce. Postava sv. Pavla není dokončena a v dolní partii malby je pomocný nápis S. PAULU(S).[4] Loď kostela je zaklenuta třemi poli pruských placek nesených plochými pilastry s římsovými hlavicemi. Podvěží, tvořící předsíň kostela, je zaklenuto českou plackou. Barokní kaple při severní straně lodi má vysoký vchod s půlkruhovým záklenkem, rámovaný profilovaným štukovým ostěním s klenákem. Je zaklenuta valeně s lunetami s naznačeným středním štukovým svorníkem a členěna štukovými pasy na hranách klenby, vybíhajícími z římsových úseků v koutech, nesených štukovými lizénami. Zlacený barokní dřívější hlavní oltář pochází ze 17. století. Z 18. století pochází stará zpovědnice. Akademický malír Jindřích Mahelka, rodák z Přelouče, je autorem vitráže s obrazem sv. Vavřince s roštem ze 70. let 20. století v barokním okně na severní straně.

Obraz barokního malíře na hlavnímu lodním oltáři z roku 1862 od Jana Jiřího Köppela z 18. století zobrazuje sv. Jakuba staršího. Sochy sv. Cyrila a Metoděje jsou na stranách oltáře. Od řezbáře Jana Kokeše ze Škrovádu u Slatiňan pocházejí vyřezávané oltářní nástavce. Obrazy na bočních oltářích, zobrazující Jana Nepomuckého (pravý) a sv. Josefa (levý) jsou dílem pražského malíře Antonína Lhoty. Sochy na pravém bočním oltáři zobrazují sv. Václava a sv. Vojtěcha, na levém bočním oltáři patří sv. Petrovi a Pavlovi. Zobrazení křížové cesty z dílny Josefa Papáčka pochází z roku 1849.[5]

Cechovní lavice s intarzovanými symboly cechů krejčích , tkalců, mlynářů a pekařů na bocích pocházejí z roku 1737. Ostatní vyřezávané lavice byly zakoupeny ze zrušeného kláštera v Sedleci u Kutné Hory v roce 1785. Varhany byly zhotovené varhanářem Abrahamem Starckem z Lokte v roce 1692. Nástroj, zasazený do bohatě vyřezávané varhanní skříně, původně stával v bývalém kostele svatého Filipa a Jakuba v Kutné Hoře. Poté byly varhany roku 1732 přemístěny do nedalekého kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Po zrušení kláštera roku 1786 byly varhany zakoupeny z pozůstalosti bývalého starosty Přelouče a následně převezeny do kostela. O tzv. druhý manuál varhany rozšířil varhaník F. P. Horák z Kutné Hory.[6]

Pohled na kostel od východu

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, VI. díl: Pro-Sto. Praha: Libri, 204. 880 s. ISBN 80-7277-040-3. S. 120-121. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]