Kostel svatého Jakuba Staršího (Litoměřice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Jakuba Staršího
v Litoměřicích
Litoměřický kostel sv. Jakuba Staršího
Litoměřický kostel sv. Jakuba Staršího
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Obec Litoměřice
Souřadnice
Kostel svatého Jakuba Staršího v Litoměřicích
Kostel svatého Jakuba Staršího
v Litoměřicích
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát litoměřický
Farnost u Všech svatých Litoměřice
Užívání klášternífiliální kostel
Architektonický popis
Typ stavby baroko
Výstavba 17301740
Odkazy
Kód památky 47076/5-1802 (PkMISSezObr) (součást památky Klášter minoritů (Litoměřice))
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Marián Červený, kostelník od sv. Jakuba v 60. letech 20. století[p 1]
Hana Krejzová, kostelnice u sv. Jakuba od 90. let 20. století do roku 2009[p 2]

Kostel svatého Jakuba Staršího (Většího) na Dominikánském náměstí v Litoměřicích je původně minoritským kostelem. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jakuba je poprvé připomínán ve zprávě středověkého letopisce Beneše Minority o nejstarším klášteře ve městě v roce 1233. Byl založen pražským biskupem Janem II. z Dražic jako klášterní kostel mnichů františkánů-minoritů. Konventní stavby s kostelem sv. Jakuba vznikly jako součást městského opevnění. Jaká byla základní dispozice kostela kostela není známo, lze se pouze domnívat, že kostel stál na jihu, zatímco konventní budovy na severu objektu. K přestavbě došlo nejpozději na konci 14. století, kdy byl kolem roku 1390 klášter bohatě obdarován Ješkem Kamenickým z Čakovic. Za husitské revoluce v roce 1421 byl objekt zdevastován a po jejím skončení znovu obnoven. Po jeho zničení během třicetileté války ležel původní kostel dlouho v ruinách. V letech 16621667 došlo k první pobělohorské přestavbě. Dále v roce 1714 se konvent, zničený ohněm rychle opravoval spolu s kostelem, jehož úpravy se šíří blížily zásadní přestavbě. V roce 1715 byl takřka dokončen presbytář a pokračovalo se i v pracích na lodi kostela, která měla být brzy dokončena. Došlo v té době uzavření kontraktu s nejmenovaným architektem, zřejmě Octaviem Broggiem, který projekt roku 1716 zjednodušil. Minorité se pustili do opravy kláštera a pustili se do opravy konventu. Dnešní pozdně barokní podobu, která je připisována Octaviu Broggiovi, získal kostel v letech 17301740. K svěcení kostela došlo však až po smrti stavitele v roce 1750; v roce 1752 byla dostavěna loď a definitivně byl dokončen roku 1758 za současného osazení oltáře sv. Anny.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o podélnou jednolodní stavbu s odsazenou půlkruhovou apsidou. K jeho severnímu boku přiléhají budovy bývalého kláštera. Průčelí kostela je dvouetážové bez věží. Při nárožích se nacházejí vysoké štenýře proláklých pilastrových svazků. Na hlavní římse je umístěn štítový nástavec s volutovými křídly a sochou sv. Jakuba ve výklenku. Na jižním boku je osový rizalit s trojúhelníkovým štítem. Kostel zdobí vysoké pilastry. Okna jsou s trojdílnými záklenky a vysokými klenáky opatřená nadokenními římsami různých tvarů a štukovou ornamentikou pozdně barokního a rokokového typu. Půdorys má i přes své podélné založení zřetelný centrální záměr.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř kostela jsou plackové a lunetové klenby, které jsou oddělené pásy na vtažených pilastrových svazcích. Varhanní kruchta na západní straně je se zvlněným poprsníkem. Na východní straně se prostor rozšiřuje o polokruhový závěr presbytáře.

Vybavení kostela[editovat | editovat zdroj]

Zařízení kostela vznikalo postupně až do roku 1781. Při severní straně v prvním poli je rokokový oltář sv. Vincence Ferrerského z umělého mramoru z poloviny 18. století. Portálový diagonální nástavec s volutovými křídly a plastickými i řezanými doplňky. Titulní obraz je novodobý. Po stranách jsou umístěny polychromované sochy sv. Augustina a bl. Jindřicha Susa. Obraz sv. Antonína na klekadle, ve zlaceném rámu s rokajovými řezbami, pochází z 2. poloviny 18. století.

Ve středním poli je oltář sv. Jana Nepomuckého z umělého mramoru. Rokokový oltář z poloviny 18. století je portálový, sloupový s nástavcem, s plastickými a řezanými doplňky andílků a ornamentů. Titulní obraz je původní, v nástavci však novodobý.

Luisézní kazatelna z konce 18. století je zhotovena z umělého mramoru. Na řečništi jsou pilastry. Festonový medailón je s reliéfem, andílci s atributy a na stříšce kazatelny socha sv. Jakuba.

V třetím poli je rokokový oltář sv. Dominika z umělého mramoru pocházející z 18. století. Je portálový s nástavcem s volutovými křídly a plastickými doplňky. Titulní obraz je novodobý.

V presbytáři se nachází rokokový hlavní oltář z roku 1769. Mramorářská práce pochází od Johanna Hennevogela. Oltářní meza s vysokým tabernáklem je rokajových tvarů. Vedle oltáře jsou boční branky se sochami klečících andělů. Titulní obraz znázorňující Smrt sv. Jakuba pochází zřejmě od Antona Kerna z roku 1718. Obraz je v bohatě profilovaném rámu s akantovými řezbami, andílky a rokajovou kartuší. Barokní pontifikální křeslo z 1. čtvrtiny 18. století je s bohatě řezaným akantovým opěradlem.

Na jižní straně v posledním poli před chórem je rokokový oltář Panny Marie Růžencové z umělého mramoru z poloviny 18. století. Tvoří protějškový obraz k oltáři sv. Dominika. Místo obrazu je nad oltářem nika s dřevěnou sochou Panny Marie s Ježíškem a anděly. Po stranách dole jsou sochy klečícího sv. Dominika a sv. Kateřiny Sienské. Na pilíři středního pole edikula se sv. Josefem z umělého mramoru v rokokovém slohu pocházející z třetí čtvrtiny 18. století, s pilastry, vzdutou římsou a nástavcem. V nice je pak novodobá socha sv. Josefa.

Ve středním poli je oltář sv. Tomáše Akvinského z umělého mramoru. Je rokokový z poloviny 18. století a tvoří protějšek k oltáři sv. Jana Nepomuckého. Oba obrazy jsou novodobé.

V prvním poli je oltář sv. Anny z umělého mramoru. Je v rokokovém stylu z poloviny 18. století. Jedná se o protějškový obraz k oltáři sv. Vincence. Oba obrazy jsou původní a mají po stranách polychromované sochy sv. Kateřiny Sienské a Růženy Limské.

Po kruchtou jsou lavice z 2. poloviny 18. století. Na zádveří jsou zlacené řezby s rokajovými motivy pocházející z poloviny 18. století, jejich původ však není znám.

Sakristie je vybavena skříňovým barokním stolem z počátku 18. století. Je bohatých tvarů, s vykládaným páskovým ornamentem. Údajně pochází ze zrušeného litoměřického dominikánského kostela sv. Michaela. Obrazy znázorňující sv. Jeronýma a sv. Ambrože jsou v černo-zlatých oválných rámech. Také obraz sv. Dominika pocházející z poloviny 18. století je v černo-zlatém rámu členitého tvaru. Krucifix nese v chronogramu letopočet 1733.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. František Marián Červený, terciář 3. řádu sv. Dominika, byl znám tím, že v těle nosil kulku z 1. světové války, která nešla vyoperovat. Pohřben byl do dominikánského řádového hrobu na městském hřbitově v Litoměřicích.
  2. Hana Krejzová (18. března 1928 – 16. července 2019 Litoměřice) byla od 60. let 20. století sekretářkou ředitele ruzyňského letiště. V období normalizace musela toto místo z důvodů náboženské víry opustit. Stala se sekretářkou vedoucích pracovníků v lovosické Secheze, podniku který se později přetransformoval v Lovochemii. Po odchodu do důchodu se věnovala mnoha aktivitám v litoměřických farnostech. Závěr života prožila v domově důchodců litoměřické Charity na Dómském pahorku, kde také zemřela.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-10-23]. Identifikátor záznamu 159623 : Klášter dominikánský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]