Kostel svatého Jakuba Většího (Prachatice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Jakuba
v Prachaticích
Západní průčelí s dvojvěžím
Západní průčelí s dvojvěžím
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Prachatice
Souřadnice
Kostel svatého Jakuba v Prachaticích
Kostel svatého Jakuba
v Prachaticích
Základní informace
Církev Římskokatolická
Provincie Česká
Diecéze českobudějovická
Vikariát prachatický
Farnost Prachatice
Architektonický popis
Stavební sloh gotika
Odkazy
Kód památky 18220/3-3499 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Většího v Prachaticích je významnou pozdně gotickou stavbou. Dnešní podoba vznikla při přestavbě kostela v letech 15051513, presbytář je starší. Stavba kostela sv. Jakuba v Prachaticích je v blízkém vztahu ke kostelu sv. Jiljí v Dolním Dvořišti (vzorce klenby, tvary hlavic přípor, další kamenické detaily).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl založen již ve 14. století (nejstarší zmínka je z roku 1359), podle tehdejších zvyklostí mezi náměstím a hradbami. K nejstarším částem patří presbytář a základ obou věží. Za husitských válek bylo poškozeno především vnitřní vybavení (oprava roku 1468). Důležitým mezníkem v historii kostela byl velký požár v roce (zřejmě) 1501. Po něm došlo v letech 15051513 k přestavbě – kostel byl rozšířen na síňové trojlodí, získal novou klenbu a krov. Severní věž již po požáru nebyla dostavěna, získala pouze nízký krov. Dostavěna tak byla pouze jižní věž (vysoká 53 m). Na řadě míst interiéru se dochoval znak tehdejších majitelů Prachatic, Rožmberků – pětilistá růže. Konečnou podobu získal kostel v 19. století, kdy byla věž po požáru v roce 1832 přestavěna do podoby minaretu. Poslední velké opravy proběhly v letech 19361938 a 1993.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pohled od severovýchodu

Jedná se o síňový trojlodní kostel s polygonálním presbytářem a dvouvěžovým průčelím. Starší částí kostela je presbytář, charakteristická stavba lucemburské doby. Je zaklenutý dvěma poli jednoduché žebrové křížové klenby a zakončený pětibokým závěrem. Tři svorníky zdobí hlava Krista, beránek a poprsí sv. Jakuba. Použitá žebra jsou lehká, dekorační, vybíhají přímo z oblých přípor bez hlavic.

Pod okny obíhá kolem kněžiště kamenná římsa. Přípory ji v závěru procházejí, u polí klenby na ní končí konzolami. Po stranách presbyteria jsou dva pravoúhlé, křížově zaklenuté prostory – stará sakristie a kaple sv. Kříže.

Trojlodí je zaklenuto třikrát třemi poli hvězdové žebrové klenby, kterou nesou čtyři osmiboké pilíře. Mezi hlavní lodí a bočními loděmi jsou vloženy široké klenební pásy, které končí na straně presbytáře zaseknuté do zdi ve výšce triumfálního oblouku (z roku 1500, se znaky rožmberskými a městským). Klenební žebra přecházejí na stěnách bočních lodí do tenkých válcových přípor bez přerušení konzolou či hlavicí. Čtvrté pole hvězdové klenby je vloženo nad kůrem mezi věžemi, centrální vzor tohoto pole je dekorativnější než vzory v trojlodí.

Do kostela se vstupuje profilovaným ústupkovým portálem v západní ose průčelí. V tympanonu portálu jsou tři konzoly, v současné době bez soch. Dřevěné dveře jsou zdobeny pozdně gotickou plochou řezbou. Další dva portály jsou skromnější; všechny portály pocházejí z doby okolo roku 1410. Západní portál je vložený hlouběji mezi věže, zbytek prostoru tvoří předsíň, zaklenutá síťovou žebrovou klenbou, spočívající na konzolách (klenba připomíná předsíň kostela sv. Víta v Českém Krumlově).[4]

Vybavení interiéru[editovat | editovat zdroj]

Cenné jsou pozdně gotické lavice[1] a kamenný sanktuář z roku 1508, se sochou svatého Václava na nároží a reliéfy Zvěstování, Narození Páně a Tří králů na podstavci. Ze stejné doby pochází i almužní pokladnic e u vchodu do kostela. Hlavní oltář je barokní (1653, řezbář Jan Webr z Kašperských Hor), některé reliéfy a sochy pocházejí ze starého gotického oltáře – Zvěstování Panny Marie, Narození Páně, Svatí tři králové a Smrt Panny Marie. Střed oltáře zdobí sochy Panny Marie, sv. Dominika a sv. Kateřiny Sienské (raně barokní, začátek 18. století, F. Rambler). Kazatelna pochází z 18. století.[2][3][4][5]

Na vnějším zdi presbytáře jsou mezi opěrnými pilíři zachovány fragmenty nástěnné malby Ukřižování Krista z roku 1516.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Nástěnná malba na vnější fasádě kostela[editovat | editovat zdroj]

Exteriér a interiér[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BENDA, K.; A KOL. Dějiny českého výtvarného umění I. Od počátků do konce středověku. Praha: Academia, 1984. 
  2. a b http://www.prachatice.cz/farnost/prachatice/historie_kostela/historie_kostela.html
  3. a b http://www.prachatickonews.cz/reportaze/repo8.htm
  4. a b KOLEKTIV. Paměť měst. Městské památkové rezervace v českých zemích. Praha: Odeon, 1975. 
  5. http://www.prachatice.cz/n_pamatky_detail.html?PID=5&LANG=1
  6. OURODOVÁ, L. Rekonstrukce kostela a fary v Prachaticích. Kapitola Historie kostela. [online]. [cit. 2009-01-14]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]