Kostel svatého Gotharda (Slaný)
| Kostel sv. Gotharda ve Slaném | |
|---|---|
 Kostel sv. Gotharda od jihu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský kraj |
| Okres | Kladno |
| Obec | Slaný |
| Souřadnice | 50°13′46,9″ s. š., 14°5′22,96″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | pražská |
| Vikariát | kladenský |
| Farnost | Slaný |
| Status | Farní kostel |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotika |
| Typ stavby | bazilika |
| Výstavba | 1370-1520 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | pískovec, opuka |
| Další informace | |
| Adresa | Vinařického ul., Slaný |
| Oficiální web | http://www.volny.cz/farnostslany/ |
| Kód památky | 41891/2-564 (Pk•MIS•Sez•Obr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Gotharda je nejvýznamnější sakrální gotickou památkou města Slaný, jedinečnou dominantou historického jádra a centrem místní římskokatolické farní správy. Je prohlášen kulturní památkou České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Gotharda byl založen v průběhu 12. století benediktinskými mnichy z ostrovského kláštera, kteří v této době ve Slaném založili expozituru pro správu majetku v okolí. Na ostrovský klášter odkazuje samotné patrocinium kostela, neboť ke sv. Gothardu měl blízký vztah vycházející z historických vazeb na mateřský klášter v Niederaltaichu, kde světec působil jako opat. Za nejstarší zmínku v písemných pramenech související se založením kostela bývá někdy považován příběh o zázračném uzdravení ženy na přímluvu sv. Gotharda spojené s vystavěním kostela tomuto světci, zaznamenaný v kronice Vyšehradského kanovníka k roku 1137. Kronikář uvádí jako lokaci svatogothardského kostela obec Slapy, což považují někteří historici za záměnu se Slaným. To se ovšem v seznamu klášterního majetku v 1. polovině 12. století neobjevuje. Přesnější datační určení fundace kostela v rámci 12. století tedy zatím není možné. S jistou určitostí lze naopak konstatovat, že ještě před koncem 12. století vznikla na místě dnešního chrámu románská trojlodní bazilika. V této podobě kostel sloužil po celé 13. století, kdy ostrovská expozitura, později proboštství, získávala na významu, i v podmínkách nově založeného královského města krátce po roce 1300, kdy v jeho bezprostřední blízkosti vzniká městské opevnění. Zde, na dolním konci dnešní Vinařického ulice, stávala a po staletí sousedství kostela dotvářela mohutná Pražská brána, zbořená v 19. století (do současnosti se z bran města Slaného dochovala pouze Velvarská brána na severní straně městského jádra).
K první gotické fázi výstavby dochází ve 2. polovině 14. století. Byla nejspíše zahájena ještě před požárem města v roce 1372. Nejdříve byla přistavěna západní věž, a to ke stojícímu průčelí románské stavby, která nadále sloužila svému účelu. Její kvádříkové zdivo je v úrovni věže dodnes částečně zachováno (patrné je v podkroví severní lodi, běžně nepřístupném).[2] V další fázi byla postavena severní boční loď, kterou následovala loď hlavní s novým presbytářem, zřejmě o něco nižším než dnešní. Do husitských válek byla dokončena gotická trojlodní stavba. Na počátku husitských bouří opouští Slaný ostrovští benediktini, kteří se do města již nevrátili a duchovní správy se na další dvě staletí ujímají nejprve utrakvističtí a později také luteránští kněží.
Krutě se kostela dotkly události z dubna 1425, kdy bylo město dobyto vojsky táboritů a někteří z obránců byli upáleni přímo v kostelní věží. Poškozena však byla celá stavba a nejnutnější opravy musely být provedeny neodkladně, k celkové přestavbě se ovšem přistoupilo až v dobách míru kolem poloviny 15. století, kdy byl opraven krov věže (1447), zvýšena a nově zaklenuta hlavní loď (krov vztyčen 1452) a přistavěna západní předsíň. Následně došlo ve 2. polovině století k výstavbě pozdně gotického presbytáře (zakroven 1477) zaklenutého síťovou a hvězdicovou klenbou, vzápětí doplněnou nástěnnými malbami. Těm dominuje v ústředním výjevu Kristus držící kalich, symbol přijímání pod obojí způsobou (tzn. jak v podobě Hostie, Těla Kristova, tak i v podobě mešního vína z kalicha, Krve Kristovy) provázeného anděly s nástroji umučení (Arma Christi) a postavami evangelistů, doplněnými na počátku 17. století. Na vnější straně je kněžiště po vzoru katedrální architektury členěno fiálami s kraby a křížovou kytkou a dnes torzálně dochovanou architektonickou plastikou. Kdo stál za výstavbou této nejkvalitnější středověké architektury ve městě, ukazuje hrdě městský znak umístěný na severní straně obracející se k hlavní komunikaci. Pozdně gotická stavební fáze byla potom dokončena výstavbou sakristie po jižní straně kněžiště, která byla dokončena k roku 1520. Za zcela jedinečný je třeba považovat dochovaný původní pozdněgotický krov lodi a presbytáře, který ukazuje nejen řemeslný um našich předků, ale také dobovou vertikalitu stavby podtrhující celkový účinek architektury.
Dnešní podobu kostela ovlivnila přístavba barokní kruchty, nové schodiště do krovu při západním průčelí a také opravy v poslední třetině 19. století. Ty jsou spojeny s osobou významného slánského děkana Josefa Kandlera a jejich první fáze proběhla v 70. letech podle návrhů architekta Achille Wolfa, který v této době působil pro patrony kostela smečenské Clam-Martinice. V této době byla sjednocena krytina, přistavěna předsíň při severním vstupu, čtyři opěrné pilíře na jižní straně (1868, 1874) či pořízena nová dlažba v interiéru z žehrovického pískovce a cementových dlaždic (1879). Roku 1890 byl podle návrhu Rudolfa Štecha obnoven interiér, v jehož rámci byly pořízeny také barevné vitráže. Další obnovy kostela proběhly v roce 1933 a v exteriéru naposledy v 70. letech 20. století.
Výzdoba kostela[editovat | editovat zdroj]
Přestože vnitřní vybavení kostela působí dojmem jednotné barokní výzdoby, nalezneme zde několik podstatně starších součástí mobiliáře. Západní vstup uzavírají v našem prostředí zcela výjimečně dochované dřevěné dveře s bohatě vyřezávaným slepým kružbovím z 2. poloviny 15. století. Cínová křtitelnice je datována nápisem do roku 1511 a jejími autory byli mistři Pavel a Jan Faber. Z doby dokončení výstavby chrámu pochází také zvonová stolice ve věži z roku 1496 a tři zvony zavěšené v ní: Gothard (1494), Vojtěch (1508), a Erasmus (1545). Převážně pozdně barokní oltáře pocházejí z let 1770–1782, kdy byl kostel po obnově nově vysvěcen světícím biskupem pražským Erasmem Dionysiem Kriegerem. Jejich autoři jsou neznámí, některé obrazy (sv. Gotharda na hlavním oltáři a sv. Jana Nepomuckého) vykazují blízkost tvorbě rokokového malíře Františka Xavera Palka. Varhany byly postaveny roku 1783 varhanářem Antonínem Reisem, který do Slaného zhotovil také varhany pro klášterní kostel Nejsvětější Trojice a kolejní kapli piaristů.
Zvony kostela[3][editovat | editovat zdroj]
Ve věži kostela jsou zavěšeny čtyři zvony:
- zvon Gothard (ulit roku 1494 mistrem Jiřím Konvářem z Nového města pražského), průměr 146 cm, odhadovaná hmotnost 2600 kg, ladění e1, zavěšen "na rohatinách"[4] (historický předchůdce valivého ložiska - zde autentický prvek z přelomu 15. a 16. stol.)
- zvon Vojtěch (1508, mistr Bartoloměj z Nového města pražského), průměr 115 cm, odhadovaná hmotnost 1000 kg, ladění g1, zavěšen na rohatinách
- zvon Erasmus (umíráček - ulit roku 1545 zvonařem Stanislavem pražským), průměr 50 cm, odhadovaná hmotnost 80 kg, ladění b2, v minulosti byl zavěšen v trámech nad zvonovým patrem u zaniklého okna v západní stěně věže
- zvon Dominik II (Michal), pochází z Vřesína u Hlučína (dar farnosti při kostelu sv. Viléma Aquilánského, zde instalován roku 2008) a byl odlit po 2. sv. válce slévárnou Rudolfa Sýkory v Mariánských Horách v Ostravě, průměr 60 cm, odhadovaná hmotnost 130 kg. Zvon je osazen elektropohonem.
Tři starší zvony tvoří laděním durový souzvuk.
Zaniklé zvony:
- zvon Dominik I (1521) byl v roce 1876 přelit Josefem Diepoldem a později během 1. světové války rekvírován[3], odhadovaný průměr cca 85 cm, pozicí předcházel zvon Erasmus
- menší zvonek ze sanktusníkové vížky, odhadovaný průměr cca 35-40 cm, rekvírován též za 1. světové války
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-10-06]. Identifikátor záznamu 154023 : Kostel sv. Gottharda. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Jan SOMMER: Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Gotharda ve Slaném, in: Slaný. České město ve středověku. Sborník příspěvků z kolokvia k 700. výročí královského města Slaného, Referát kultury Okresního úřadu Kladno, Kladno ‑ Slaný 1997, s. 14‑21. https://www.academia.edu/7857065/
- ↑ a b CHOTĚBOR, Petr; SOMMER, Jan; PŘIBYL, Vladimír. 1137-2007: Sv. Gothard ve Slaném v proměnách věků. 1. vyd. Slaný: Královské město Slaný, 2007. 52 s. ISBN 978-80-254-0965-7. S. 43–44.
- ↑ VÁCHA, Petr. Dokumentace kampanologických památek: metodika. 1. vyd. Praha: Národní památkový ústav, 2018. 93 s. ISBN 978-80-7480-100-6. S. 46.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Gotharda na Wikimedia Commons - Kostel sv. Gotharda [online]. meuslany.cz [cit. 2013-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-07.
- Sv. Gothard ve Slaném v proměnách času 1137 - 2007
- Chrám sv. Gotharda ve Slaném, průvodce, Město Slaný 2013
Autoritní data  |
|
|---|