Kostel svatého Erharda (Tatrovice)
| Kostel svatého Erharda v Tatrovicích | |
|---|---|
.jpg) Kostel sv. Erharda v Tatrovicích | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský |
| Okres | Sokolov |
| Obec | Tatrovice |
| Souřadnice | 50°16′32,17″ s. š., 12°41′40,99″ v. d. |
  Kostel sv. Erharda v Tatrovicích | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | plzeňská |
| Vikariát | sokolovský |
| Farnost | Chodov |
| Užívání | příležitostné |
| Zasvěcení | Erhard z Řezna |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 37366/4-718 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Erharda (též jako svatého Erharta)[1] je filiální, v minulosti farní kostel římskokatolický kostel v Tatrovicích v okrese Sokolov. Od roku 1963 je areál kostela, včetně přilehlé Olivetské kaple, Božích muk i brány ohradní zdi, chráněn jako kulturní památka.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Kostel patří mezi nejstarší kostely v regionu. Pochází pravděpodobně z poloviny 13. století. Německá vlastivěda z roku 1898 uvádí dokonce 12. století, kdy svatostánek nechal údajně postavit jeden z rodu Unruherů. Tvrzení se však opírá o nedatovanou listinu. Tatrovice v té době náležely k loketskému panství. Unruherové se na Loketsku usadili až na počátku 15. století, a proto je nutno časový údaj vnímat jako chybný. Kostel je tak skutečně doložen až roku 1356.[3] V roce 1352 byl zmiňován jak plebánie.[4] Původně se jednalo nejspíš o větší kapli. Ta byla do současné podoby dostavěna roku 1555, kdy byla k původnímu objektu přistavěna loď a zaklenut pravoúhlý presbytář. Barokní úprava kostela je nejspíš z první poloviny 18. století. V té době byl kostel vybaven barokním inventářem a byla postavena barokní kaple Olivetské hory.[5]
V roce 1627 došlo k přidělení farního kostela k Jindřichovicím a farní kostel v Tatrovicích se stal filiálním, kde se sloužily mše jen v neděli a o svátcích. Fara zůstala prázdná, později do ní byla přemístěna malá místní škola. Ve staré farní kronice se uvádí, že obyvatelé Tatrovic měli po dlouhou dobu těžkosti s obsazením farnosti. Teprve v roce 1782 zde opět byl farář. Město Loket jako sídlo panství převzalo patronát nad kostelem. V témže roce byly u příležitosti nového vysvěcení kostela provedeny větší opravy kostela a fary. Rozsáhlejší opravy kostela a fary se prováděly roku 1872, v roce 1873 byl nově vyzdoben oltář. Při menších opravách střechy a vybílení vnitřku kostela v roce 1925 byla zavedena elektřina a provedena vnitřní elektroinstalace.[6][pozn. 1]
Po skončení druhé světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva, obec Tatrovice téměř zanikla a kostel postupně chátral. Oprav se kostel dočkal v letech 2004 až 2005. Byla provedena celková rekonstrukce kostela, opravena byla šindelová střecha kostela. Upraveno bylo i bezprostřední okolí kostela včetně rekonstrukce jižního schodiště a došlo k obnově interiéru objektu.[5]
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Jednolodní orientovaný kostel byl raně gotickou stavbou. Současná barokní podoba kostela je z roku 1555. V sakristii při severní straně se nacházejí dvě pole křížové hřebínkové klenby. Loď je plochostropá a původně byla vybavena dřevěnými kazetami. Tříramenná dřevěná kruchta je nesena vyřezávanými sloupky. Kostel nemá opěrné pilíře. Na střeše dominuje sanktusová věž s barokní cibulovou bání s dvouramenným křížem na vrcholu. Druhá menší vížka se nachází nad presbytářem.
Před hlavním západním průčelím je čtvercová předsíň se stříškou krytou šindelem. V podélných stěnách lodi kostela jsou dvojice obdélných oken, z nichž výše položená mají vitráže. Rovněž okno do presbytáře je vitrážované. Na jižní stěně lodi kostela je dřevěný krucifix s polychromovanou vyřezávanou sochou Ukřižovaného Ježíše Krista. Kricifix je kryt malou šindelovou stříškou.[3][5]
Interiér[editovat | editovat zdroj]
V presbytáři se nachází hlavní barokní portálový oltář z poloviny 18. století. Původně zde stála socha sv. Erharda. Boční oltářní sochy náležely sv. Janu Nepomuckému a sv. Janu Křtiteli. Současná výzdoba neodpovídá původnímu stavu a zejména v průběhu 20. století docházelo k častým změnám. Zajímavá je kamenná křtitelnice z roku 1701 a barokní lavice z období kolem roku 1700. Dva protějškové tabulové oltáře pocházejí z konce 18. století. Na epištolní straně je obraz Korunování Panny Marie z období kolem roku 1780. Hodnotnou řezbářskou prací z první poloviny 18. století je socha svatá Anny. Ze stejného období je soška Panny Marie s Ježíškem. Z konce 18. století je socha sv. Vendelína. Zajímavým dílem z konce 18. století je olejomalba Křížové cesty. Původní varhany v kostele jsou prvně zmíněny roku 1762. Současné varhany sestavil varhanář Andreas Peter roku 1912.[3]
Zvony[editovat | editovat zdroj]
Před první světovou válkou měl kostel 4 zvony. Dva byly ve velké věži, další v malé věži. Nejmenší zvon, umíráček, byl zavěšen roku 1892 do kapličky, předtím však od roku 1782 visel ve staré škole. Za první světové války byly všechny zvony rekvírovány.[6] Jako první byl roku 1916 rekvírován zvon z roku 1650.[3] Zbývající zvony potkal stejný osud v roce 1917.[6] Tři zvony[pozn. 2], které jsou nyní v kostele, pocházejí z roku 1925.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ [ Archivováno 3. 9. 2016 na Wayback Machine. Abecední seznam svatých. www.svaty.estranky.cz [online]. [cit. 2016-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-03. Archivováno 3. 9. 2016 na Wayback Machine. Abecední seznam svatých]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-25]. Identifikátor záznamu 149280 : kostel sv. Erharta. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 755–758.
- ↑ GNIRS, Anton. Topographie der historischen und Kunst-Denkmale in Böhmen von der Urzeit bis zur Mitte des XIX. Jahrhunderts. XLIII, der politische Bezirk Elbogen. Praha: Verlag der deutschen Gesellschaft und Künste für die tschechoslovalische Republik, 1927. 362 s. Dostupné online. Kapitola Dotterwies, s. 45. (německy)
- ↑ a b c d Tatrovice - kostel sv. Erharda [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c GÜNTHER, Richard. Kronika obce Tatrovice. [s.l.]: Obec Tatrovice, 1934.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Erharda na Wikimedia Commons - Památky a příroda Karlovarska
