Kostel a klášter svatého Františka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel a klášter sv. Františka
Iglesia y Convento de San Francisco
Kostel a klášter sv. Františka v Quitu
Kostel a klášter sv. Františka v Quitu
Místo
StátEkvádorEkvádor Ekvádor
ProvinciePichincha
ObecQuito
Souřadnice0°13′13″ j. š., 78°30′56″ z. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
ZasvěceníFrantišek z Assisi
Architektonický popis
Výstavba1534–1604[1]
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel a klášter sv. Františka (španělsky Iglesia y Monasterio de San Francisco), známý jako el San Francisco, je římskokatolický komplex budov ze 16. století v ekvádorské metropoli Quitu, který představuje nejrozsáhlejší architektonický celek vzniklý v koloniální éře Latinské Ameriky, a proto bývá označován za „Escorial Nového světa“.[2][3] Jeho výstavba, probíhající mezi lety 1534–1680, byla přerušována zemětřeseními a zahrnula v sobě několik slohů.

Komplex[editovat | editovat zdroj]

Klášter sv. Františka, jakožto konvent, komunikuje s okolním světem třemi prostory:

  • náměstím sv. Františka (Plaza de San Francisco), projektovaným výhradně jako urbanistická stavba ohraničující prostor pro více veřejných aktivit (vzdělávání, tržiště, zásobování vodou),
  • nádvořím (El Atrio), na němž se střetly urbanistické a sakrálními prvky jeho využití. Nejméně v šestnáctém a sedmnáctém století se stalo místem pohřbívání. Vstupem je konvexní schodiště navržené vatikánským architektem Gianim Lorenzem Berninim,[4]
  • kostelem sv. Františka (La Iglesia de San Francisco) s kaplemi jako výlučně sakrální stavbou.
Hlavní loď kostela sv. Františka s bohatou výzdobou

Kostel s klášterem se rozkládají na ploše okolo tří hektarů a zahrnují třináct křížových chodeb, včetně šesti hlavních ambitů. Součástí vnitřního areálu jsou tři kostely a rozlehlé nádvoří. Zastavěná plocha činí okolo 40 tisíc m2. Konvent je typickým příkladem středověkého kláštera. Hlavní kostel stojí v centrální ose komplexu a přes krytý ochoz na něj navazuje klášter s refektářem a vinicí. Ve vnitřním prostoru je nádvoří čtvercového půdorysu. Nacházejí se zde také místnosti pro zdravotní péči, vzdělávání, řemeslnou výrobu, zahrada a vězení napomáhající udržování přísné disciplíny. V opozoci hlavnímu kostelu stojí Muzeum sv. Františka (Museo Francisco).

Výstavba kostela byla zahájena několik týdnů po založení Santiaga de Quito v roce 1534 a dokončena pak roku 1604.[1] Jeho zakladatelem se stal františkánský misionář Jodoco Ricke.[5] Hlavní křížová chodba vznikla roku 1605. Orientace původního malého kostela ze 16. století byla změněna na počátku následného století, kdy také došlo k jeho významnému rozšíření, včetně výstavby impozantního průčelí.[6]

V červenci 2015 v kostele promluvil k zástupcům občanské společnosti papež František během návštěvy Ekvádoru na téma sociálních problémů.[2]

Sloh[editovat | editovat zdroj]

Kostel a klášter sv. Františka v noci

Fasáda hlavního kostela sv. Františka – poprvé na jihoamerickém kontinentu takto zdobená –, obsahuje manýristické prvky, které se staly jedním z určujících znaků slohu, jenž se rozšířil na další stavby kontinentu. Strohost renesančního a mudejarského exteriéru kontrastuje s bohatou vnitřní výzdobou barokních a mudejarských elementů lodi, kaplí a hlavního oltáře v exoticky zlatém provedení. Původní kněžiště z konce 16. století obsahuje dochované mudejarské prvky, přestože byla hlavní loď stržena zemětřesením a znovu zastřešena barokním stropem z roku 1770.

Umění[editovat | editovat zdroj]

Komplex uchovává na 3 500 uměleckých děl z období španělského kolonialismu, směšující různé umělecké styly a techniky, které daly vzniknout tzv. quitské umělecké škole (Escuela Quiteña).[7] Nejznámější skulptura, dřevěná Panna z Quita, pochází od Bernarda de Legardy z roku 1734. Františkánská knihovna byla v sedmnáctém století popisována jako největší v místokrálovství Peru.[8]

Sochy[editovat | editovat zdroj]

Zahrada kláštera
Socha umělec století
El Bautismo del Señor
(Křest Páně)		 Diego de Robles 16. století[9]
Jesús del Gran Poder Padre Carlos 16. století
Traición de Judas
(Jidášova zrada)		 Pampite 17. století[10]
Virgo de Quito
(Panna z Quita)		 Bernardo de Legarda 18. století[11]
El Calvario
(Kalvárie)		 Bernardo de Legarda 18. století[12]
San Pedro de Alcántara
(Svatý Petr z Alkantary)		 Caspicara 18. století[9]
La impresión de las llagas de San Francisco
(Stigmatizování sv. Františka)		 Caspicara 18. století
Tránsito de la Virgen
(Smrt panny)		 Caspicara 18. století[12]
Virgen del Carmen
(Panna z Karmelu)		 Caspicara 18. století[12]
San José Caspicara 18. století[12]

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

Obraz umělec století
Orden Terciaria
cyklus 15 obrazů		 Andrés Sánchez de Gallque 16. století[13]
Genealogía de la Orden Franciscana neznámý autor 16. století[13]
San Francisco de Asís Francisco de Zurbarán 17. století[14]
Jesús sentenciado a Muerte Miguel de Santiago 17. století[14]
Jesús con la cruz a cuestas Miguel de Santiago 17. století[14]
Jesús cae por tercera vez Miguel de Santiago 17. století[14]
Verónica limpia el rostro de Jesús Miguel de Santiago 17. století[14]
El Descendimiento Bernardo Rodríguez 18. století[15]
San Camilo de Lelis Bernardo Rodríguez 18. století[15]
Inmaculada coronada por la Santísima Trinidad Bernardo Rodríguez 18. století[15]
Los Milagros de San Antonio de Padúa
cyklus 12 obrazů		 Bernardo Rodríguez 18. století[15]

Panorama[editovat | editovat zdroj]

Náměstí sv. Františka se stejnojmenným kostelem a klášterem v historickém centru Quita
Náměstí sv. Františka se stejnojmenným kostelem a klášterem v historickém centru Quita

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Church and Convent of St. Francis, Quito na anglické Wikipedii a Iglesia de San Francisco (Quito) na španělské Wikipedii.

  1. ↑ a b Staff. Iglesia de San Francisco [online]. Corporacion Metropolitana de Turismo, n.d. [cit. 2011-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-04-2010. (španělsky) 
  2. ↑ a b Papež František v Ekvádoru - 3. den odpoledne [online]. RadioVaticana.cz, 2015-07-08 [cit. 2016-05-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ Radio Turismo Ecuador. Las Siete Maravillas de Quito [online]. [cit. 2016-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-11-2011. (španělsky) 
  4. ↑ RIVAS, Julio. Un sitio llamado San Francisco [online]. Revista Clave!, listopad-prosinec 2012 [cit. 2013-03-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ Palmerlee, Danny; Grosberg, Michael; McCarthy, Carolyn (2006). Ecuador & the Galápagos Islands. Lonely Planet (Footscray, Victoria, Australia; Oakland, California, United States). ISBN 978-1-74104-295-5.
  6. ↑ WEBSTER, Susan V. Quito, Ciudad de Maestros, Arquitectos, edificios y urbanismo en el largo siglo XVII. [s.l.]: Abya Yala, 2012. 
  7. ↑ Mercé García; Gallegos Arias, s. 287
  8. ↑ Mercé García; Gallegos Arias, s. 20
  9. ↑ a b Vírgenes, Santos y santeros: la imaginería religiosa en el Ecuador [online]. scribd.comlanguage=es, 24-11-2011 [cit. 2016-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-08-2012. 
  10. ↑ Mercé García; Gallegos Arias, s. 293
  11. ↑ Archivovaná kopie [online]. Secretaría de Turismo del Municipio de Quito [cit. 2016-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-01. (španělsky) 
  12. ↑ a b c d Mercé García; Gallegos Arias, ss. 324–326
  13. ↑ a b Mercé García; Gallegos Arias, ss. 308–310
  14. ↑ a b c d e Mercé García; Gallegos Arias, ss. 318–321
  15. ↑ a b c d Mercé García; Gallegos Arias, ss. 323

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mercé García, José; Gallegos Arias, José. San Francisco, una historia para el futuro. Quito, Ecuador: Instituto Nacional de Patrimonio Cultural, 2011. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_a_klášter_svatého_Františka&oldid=22640155“