Kostel Saint-Ouen de Rouen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Saint-Ouen (Rouen)
Pohled na kostel z věže rouenské katedrály
Pohled na kostel z věže rouenské katedrály
Místo
Stát FrancieFrancie Francie
Obec Rouen
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze Arcidiecéze rouenská
Datum posvěcení 1126
Architektonický popis
Stavební sloh gotika
Typ stavby katedrála
Výstavba 7. stol.–1549
Specifikace
Délka 137
Výška 33
Odkazy
Ulice place du Général-de-Gaulle
Kód památky PA00100823
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Ouena [n] je chrám bývalého benediktinského opatství ve francouzském městě Rouen. Je zasvěcen biskupu svatému Ouenovi (Audoenus ), který je zde pohřben. V roce 750 byl založen klášter, který zničili roku 841 Vikingové a byl obnoven koncem 10. století. V roce 1126 byl vysvěcen románský kostel. V roce 1318 započala jeho přestavba v pozdně gotickém slohu, která však byla vinou stoleté války dokončena až v roce 1549.[1] Opatství bylo zrušeno za revoluce a sídlila v něm městská radnice, odsvěcený kostel se proměnil na zbrojařskou dílnu. V padesátých letech 19. století bylo dostavěno západní průčelí, které navrhl v historizujícím stylu architekt Henri Charles Gregoire.

Kostel je dlouhý 137 metrů, klenba dosahuje výšky 33 metrů a hlavní věž má 82 metrů. Zvláště cenný je největší soubor vitrážových oken ze 14.-16. století v celé Francii a flamboyantní dekorace. Chrám má tři zvony: Saint-Ouen, Marie a Marcelle Julie. Nacházejí se zde varhany se čtyřmi klaviaturami, které vytvořil v roce 1890 Aristide Cavaillé-Coll a které jsou pro svůj zvuk označovány jako „Michelangelo mezi varhanami“.[2] Kostel je obklopen velkým parkem. Od roku 1840 je budova zanesena na seznam památek Monument historique.

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Varhany od Aristide Cavaillé-Coll

Současné varhany postavil v roce 1890 francouzský varhanář Aristide Cavaillé-Coll jako své poslední monumentální (mistrovské) dílo. Jde o velký čtyřmanuálový symfonický nástroj romantické éry vysoce ceněný pro zvukové kvality. Od svého vzniku zůstal jako jedno z mála děl od Cavaillé-Coll nezměněn, díky čemuž zůstal zachován původní zvukový projev. Vestavěn byl do skříně původního stroje od Crespina Carliera z roku 1630. Romantické varhany inauguroval Charles-Marie Widor, který pro ně složil Symphonie gothique no 9 op. 70. Při hodnocení nástroje použil označení „Michelangelo mezi varhanami“.

Historie varhan[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doložené varhany ze 16. století byly zničeny hugenoty roku 1562. V roce 1630 postavil Crespin Carlier na základě plánů od Titelouze osmistopý nástroj se dvěma manuály o 48 tónech a pedálem o 12 tónech. Kolem roku 1582 byl tento nástroj rozšířen Thomasem Morletem. Původní třívěžová osmistopá skříň byla rozšířená na pětivěžovou šestnáctistopou a doplněna pozitivem. Kostel i s varhanami poškodil v roce 1683 hurikán, opravy nástroje měli na starost Jean Brocard a Jacques Cherel. Další práce odvedli roku 1724 Charles Lefebvre a 1733 Nicolas Collar. Je doloženo, že v roce 1741 došlo k rozebrání Charlesem Lefebvrem, ale datum složení není známé.

Záznam z července 1803 uvádí, že „zůstaly jen principály v prospektu a i z těch některé chybějí; všechny ostatní rejstříky, mechanické části, měchy a vzdušnice byly rozebrány, zabaleny a odstraněny, ve skříni nezůstalo nic“. V tomto období byly varhany přestavěny s použitím dílů z nástrojů kostelů St. Godard, St. Vigor a St. Jean. Významné úpravy realizoval mezi lety 1823 a 1839 Pierre-François, později Paul-Louis Dallery.

Roku 1851 byl o celkovou inspekci nástroje požádán Aristide Cavaillé-Coll, který jej označil za jeden z největších ve Francii. Tehdy disponoval 5 manuály, pedálem a 50 rejstříky. Mezi lety 1851 a 1882 došlo k četným změnám. Došlo na nové měchy, k odstranění manuálu echo a instalaci žaluziové skříně (récit). V roce 1888 dostal Aristide Cavaillé-Coll na starost kompletní rekonstrukci nástroje. Cavaillé-Coll se rozhodl zachovat původní rejstříky, pokud byly v dobrém stavu – takových zůstalo zhruba 20. Varhany inauguroval 17. dubna 1890 Charles-Marie Widor. Od té doby došlo pouze k opravám, které nezměnily zvukovou stránku nástroje: rekonstrukci v roce 1941 provedl Debierre-Gloton, roku 1955 pak Beuchet-Debierre. 5. února 1970 prohlásily francouzské úřady varhanní skříň za kulturní památku, 20. října 1976 se ochrana rozšířila i na hudební část nástroje.

Dispozice[editovat | editovat zdroj]

Varhany od Aristide Cavaillé-Coll

Varhany disponují 4 manuály o 56 tónech, přičemž récit expressif je s 20 rejstříky jedním z největších svého druhu mezi nástroji od Cavaillé-Coll. Zajímavé je využití vodorovných jazyků Trompette en chamade, které v tehdejších francouzských strojích nebyly běžné. Pedál má rozsah 30 tónů. Ceněn je mj. pedálový 32′ rejstřík Contre Bombarde, který implementoval Aristide Cavaillé-Coll a jehož zvuková stránka zůstala od svého vzniku (1888) nezměněna. Pedálů kombinací je k dispozici 19. Pro usnadnění hry jsou implementovány barkerovy páky s výjimkou pozitivu.

I. Positiv C–g3
1. Montre 8′
2. Bourdon 8′
3. Gambe 8′
4. Unda maris 8′
5. Dulciane 4′
6. Flûte douce 4′
7. Doublette 2′
8. Plein-Jeu V
9. Cor anglais 16′
10. Trompette 8′
11. Cromorne 8′
12. Clairon 4′
II. Grand Orgue C–g3
13. Montre 16′
14. Bourdon 16′
15. Violon-basse 16′
16. Montre 8′
17. Diapason 8′
18. Bourdon 8′
19. Flûte harmonique 8′
20. Salicional 8′
21. Prestant 4′
22. Trompette en chamade 8′
23. Clairon en chamade 4′
III. Récit expressif C–g3
24. Quintaton 16′
25. Corno dolce 16′
26. Diapason 8′
27. Cor de nuit 8′
28. Flûte traversière 8′
29. Viole de gambe 8′
30. Voix céleste 8′
31. Voix éolienne 8′
32. Flûte octaviante 4′
33. Viole d'amour 4′
34. Quinte 22/3
35. Octavin 2′
36. Carillon I-III
37. Cornet (c1) V 8′
38. Tuba Magna 16′
39. Trompette harmonique 8′
40. Clarinette 8′
41. Basson-Hautbois 8′
42. Voix humaine 8′
43. Clairon harmonique 4′
Tremolo
IV. Bombarde C–g3
44. Grosse Flûte 8′
45. Flûte 4′
46. Doublette 2′
47. Fourniture V
48. Cornet (c1) V 16′
49. Bombarde 16′
50. Contre-Basson 16′
51. Trompette 8′
52. Clairon 4′
Pedal C–f1
53. Soubasse 32′
54. Contre-basse 16′
55. Soubasse 16′
56. Basse 8′
57. Violoncelle 8′
58. Bourdon 8′
59. Flûte 4′
60. Contre-bombarde 32′
61. Bombarde 16′
62. Basson 16′
63. Trompette 8′
64. Clairon 4′
Pédales de combinaison
Tirasse G.O.
Tirasse Pos.
Tirasse Réc.
Appel G.O.
Pos./G.O.
Réc./G.O.
Bomb./G.O.
Pos./Réc.
Bomb./Réc.
Oct. gr. G.O.
Oct. gr. Réc./G.O.
Oct. gr. Réc.
Oct. aiguë Réc.
Anches Péd.
Anches G.O.
Anches Pos.
Anches Réc.
Anches Bomb.
Trémolo Réc
Expression Réc
Orage (odstraněn)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://fr.aleteia.org/2016/03/31/abbatiale-saint-ouen-de-rouen-lhistoire-de-ses-trois-cloches/
  2. http://www.musiqueorguequebec.ca/orgues/france/rouenso.html#Francais

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]