Kostel Povýšení svatého Kříže či Nanebevzetí Panny Marie (Kobylé)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Povýšení svatého Kříže či Nanebevzetí Panny Marie
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajPlzeňský
OkresPlzeň-sever
ObecPšov
LokalitaKobylé
Souřadnice
Kostel Povýšení svatého Kříže
Kostel
Povýšení svatého Kříže
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézeplzeňská
Farnostfarnost Žlutice
Statusfiliální kostel
(do 31. 12. 2012 patřil do farnosti Kobylé)
ZasvěceníPovýšení svatého Kříže
Architektonický popis
Stavební slohbarokní
Další informace
Kód památky15211/4-906 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Povýšení svatého Kříže či Nanebevzetí Panny MarieKobylém je římskokatolický kostel. Pod zasvěcením Nanebevzetí Panny Marie byl zapsán roku 1958 do seznamu památek a je chráněn jako kulturní památka dosud.[1]

Původ a zasvěcení kostela jsou nejasné. Seznam památek, mapa ČÚZK a např. publikace Umělecké památky Čech Emanuela Poche a kol. uvádějí současně zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie a barokní původ stavby; stránky plzeňské diecéze kostel vůbec nezmiňují;[2] jiné zdroje uvádějí zasvěcení svatému Kříži[3] a původ stavby po požáru roku 1833.[4][5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostelní věž

Původně barokní kostel byl postaven na místě kostela svatého Kříže, zmiňovaného roku 1367 v písemných pramenech. Pravděpodobně byl kostel založen řádem Maltézských rytířů, kteří spravovali i blízký statek. V 16. a 17. století byl kostel protestantský. V první polovině 17. století byl však rekatolizován. Roku 1661 byl kostel opravován. Do současného slohu byl přestavěn po požáru roku 1883.[3] Kostel je jednolodní s nadsazeným pravoúhlým presbytářem a hranolovitou dvoupatrovou věží před západním průčelím. Okna jsou kasulová, v západní fasádě jsou dva portály, z nichž jeden je slepý. Věž je s pásovými římsami, polokruhově zakončenými okny a zakončena je střechou s cibulovitou bání. Presbytář je sklenut křížovou klenbou. Po roce 1883 byl presbytář přenesen do prostoru přízemní věže v západní části kostela. Vítězný oblouk je polokruhový a loď je plochostropá. Zařízení kostela pochází z roku 1833. V sakristii, zřízené za oltářem, se nachází stříbrný, zlacený relikviář z druhé poloviny 18. století. Během první světové války byly zabaveny některé ze zvonů kostela.

Opravy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 byly zahájeny opravné práce na spodních partiích krovu věže kostela s částečnou výměnou dřevěného bednění. Rokem 2012 začala výměna střešní krytiny věže, repase kříže a hromosvodu. Dále v roce 2012 pokračovaly opravy krovu.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době se kostel nevyužívá. Ve špatném stavu jsou stropy, které jak je patrno z fotek jsou místy i děravé, v presbytáři opadává z klenby i omítka. Vše je zapříčiněno špatným stavem střechy v minulých letech a zejména ve stropní ploše pod věží se vlhkost podepsala na dírách v rozích lodě. Stav by se v nadcházejících letech měl po opravě střešní krytiny a krovu zlepšit, alespoň ve smyslu, že už se nebude již tak zubožený stav vlivem vody zhoršovat. V roce 2018 by opravy kostela měly stát 120 tisíc Kč.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-07-27]. Identifikátor záznamu 125680 : Kostel Nanebevzetí P. Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Žlutice [online]. Biskupství plzeňské [cit. 2014-11-29]. Dostupné online. 
  3. a b c kostel Povýšení sv. Kříže v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  4. GRISA, Ivan. Kostel svatého Kříže v Kobylém [online]. Hrady.cz, 2009-08-29 [cit. 2014-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  5. Kostel Svatého Kříže [online]. Nadační fond Dominanty [cit. 2014-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-04. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Umělecké památky Čech. K/O. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kobylé, s. 76. 
  • TRÄGER, Gertrud. Denkmäler im Egerland: Kreis Luditz. Eichstätt: Bönner & Daentler KG, 1993. 557 s. S. 87–88. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]