Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Kostel svatého Salvátora, evangelický chrám v Salvátorské ulici.
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu

Kostel Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, pohled od Křižovnického náměstí
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Staré Město
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Ritus západní římský
Status farní kostel
Užívání pravidelně
Architektonický popis
Architekti Carlo Lurago a Francesco Caratti
Stavební sloh baroko
Výstavba 1578-1581
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo,
Odkazy
Adresa

Křižovnické náměstí 4/1040

110 00 Praha 1-Staré Město
Kód památky 38162/1-7 (PkMnMISSezObr) (součást památky Klementinum)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons
Ikona portálu Portál Praha

Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Salvátor znamená latinsky Spasitel, Nejsvětějším Salvátorem je tedy míněn Ježíš) je chrámem největšího někdejšího pražského sídla jezuitů, Klementina. Je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek staveb v Praze. Dříve též plnil úlohu hlavního jezuitského chrámu v Čechách[1]. Jeho průčelí vede na Křižovnické náměstí na Starém Městě. Vchod se nachází bezprostředně před Karlovým mostem, na adrese Křižovnické náměstí 4/1040.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela
Kostel Nejsvětějšího Salvátora
Kostel v noci
Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie v zadní části kostela Nejsv. Salvátora, Karlova ulice

Kostel byl postaven na základech gotického dominikánského chrámu sv. Klimenta. V dlouhých letech ho od přelomu 16.-17. století postupně budovalianonymové, pak Carlo Lurago a po něm Francesco Caratti. Již v letech 1578-1581 jezuité položili základy stavby, poté vzniklo kněžiště a příčná loď. Na začátku 17. století bylo vybudováno celé trojlodí a západní mramorový portál s portikem. Kostel dostal vestavěné empory a štukovou výzdobu. Výstavbu řídil Carlo Lurago. Na konci 40. let 17. století byla nad svatyní zavěšena kupole, vyzdobená štukaturami z dílny Jana Jiřího Bendla. Věže kostela byly upraveny a navýšeny v roce 1714 architektem Františkem Maximiliánem Kaňkou.[2]

Ve 30.-50.letech 18.století v kostele příležitostně kázal i jiráskovský protireformační archetyp Antonín Koniáš. Mezi lety 1805-1819 zde byl univerzitním kazatelem Bernard Bolzano. Na varhany zde v 80. letech 18. století hrával Jakub Jan Ryba.[3] V roce 1950 se zde pastoraci vysokoškolské mládeže věnoval Oto Mádr.[4].

Kolej[editovat | editovat zdroj]

V přilehlé koleji působil mj. misionář Karel Slavíček, pozdější biskup František z Ditrichštejna, Tomáš Pešina z Čechorodu, světec Jan Sarkander, ale i obrozenec Josef Dobrovský.[3] Po sametové revoluci v kostele působili mj. kněží Aleš Opatrný (1990–1991), Jan Jandourek (1993–1995) a Milan Norbert Badal OP (1995–1996).[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Štít a ochoz portiku kostela jsou zdobeny 14 pískovcovými sochami svatých v nadživotním měřítku, z dílny Jana Jiřího Bendla z let 1655-1660. Jsou to:

Bendl je také autorem figurálních motivů štukové výzdoby kupole, pocházející z let 1648-1649.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Je vydlážděn mramorem z daru Kristiny Kortesiové z roku 1660. Z téže doby jsou chrámové lavice s řezanými ornamenty na čelech a bočnicích. Má 7 oltářů:

  • Hlavní oltář zdobí obraz Proměnění Páně z roku 1632 od Jana Jiřího Häringa, podle vzoru Raffaelova, doplňují jej bíle štafírované sochy Boha Otce, Ducha svatého a andělů. Nástropní malbu nad ním vytvořil Karel Kovář.
  • Boční oltář s obrazem sv. Ignáce z Loyoly objednal papežský vyslanec Spinelli v 1. desetiletí 17. století.
  • Boční oltář s obrazem sv. Františka Xaverského roku 1646 pořídil František ze Šternberka.
  • Oltář sv. Aloise z Gonzágy (pod kupolí)
  • Oltář Bolestné Panny Marie s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha
  • Oltář sv. Stanislava Kostky
  • Oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha

Hroby a hrobky v kostele[editovat | editovat zdroj]

edmund Campian - neoznačená deska; Jindřich Písnic (1608); Bedřich z Donína (1610), Jakub Horčický z Tepence (1622), Marie z Rozdražova rozená hraběnka Berková z Dubé; Kateřina Chanovská z Dlouhé Vsi, Filip hrabě Kinský (1749); Ludmila Kateřina z Újezda rozená z Talmberka; Polyxena Ludmila Malovcová (1697); Kryštof Knaut z Schwanenzwungu; František ze Šternberka ( bronzová deska).

Krypta[editovat | editovat zdroj]

Pod kupolí kostela je v podlaze ošlapaný kámen s letopočtem 1674 a českým nápisem na kovové destičce, kryje kryptu jezuitů s několika desítkami rakví v zazděných hrobových výklenkách. Jsou zde mj. pohřbeni Václav Hájek z Libočan, jezuité Jan Tanner nebo Jiří Plachý.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1990 byla v kostele obnovena duchovní správa pro studenty, v říjnu roku 2004 tu byla založena první akademická farnost (jako personální farnost) v Česku pro pastoraci studentů, učitelů a zaměstnanců pražských vysokých škol a jejich rodinných příslušníků.[5]

Rektorem kostela (od roku 1990) a farářem akademické farnosti (od roku 2004) je Tomáš Halík.[5] [6] Jako farní vikáři (kaplani) zde působí Marek Vácha, Jan Regner a Petr Vacík, jako titulární varhaník a regenschori Robert Hugo a varhanice Eva Bublová. V letech 2009-2011 proběhla rozsáhlá rekonstrukce varhan.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslava Staňková, Svatopluk Voděra: Praha gotická a barokní, Praha : Academia, 2001, ISBN 80-200-0866-7, str. 106-107
  2. Eduard Škoda: Pražské svatyně, Libri 2002, Praha, ISBN 80-7277-098-5, str. 243-244
  3. a b Dějiny farnosti
  4. K plnosti života – dokument z cyklu Cesty víryOto Mádrovi (11. března 2012, čas 5:20)
  5. a b c Akademická farnost Praha
  6. Tomáš Halík - životopis
  7. Barokní varhany v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora prošly náročnou rekonstrukcí, ČRo; Zrekonstruované barokní varhany, ČT

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František EKERT, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, ějiny a popsání I., Praha 1883, s. 376 - 379.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]