Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Kostel svatého Salvátora, evangelický chrám v Salvátorské ulici.
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, pohled od Křižovnického náměstí
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Hlavní město Praha
Obec Staré Město
Souřadnice
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu
Základní informace
Užívání pravidelně
Architektonický popis
Architekt Carlo Lurago a Francesco Caratti
Stavební sloh baroko
Typ stavby kostel
Výstavba 1578-1581
Odkazy
Adresa Křižovnické náměstí 4/1040, 110 00 Praha 1-Staré Město
Ulice Křižovnická
Kód památky 38162/1-7 (PkMnMISSezObr) (součást památky Klementinum)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Salvátor znamená latinsky Spasitel, Nejsvětějším Salvátorem je tedy míněn Ježíš) je chrámem největšího někdejšího pražského sídla jezuitů, Klementina. Je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek staveb v Praze. Dříve též plnil úlohu hlavního jezuitského chrámu v Čechách[1]. Jeho průčelí vede na Křižovnické náměstí na Starém Městě. Vchod se nachází bezprostředně před Karlovým mostem, na adrese Křižovnické náměstí 4/1040.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela
Kostel Nejsvětějšího Salvátora
Kostel v noci
Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie v zadní části kostela Nejsv. Salvátora, Karlova ulice

Kostel byl postaven na základech gotického dominikánského chrámu sv. Klimenta. V dlouhých letech ho od přelomu 16.-17. století postupně budovali anonymové, pak Carlo Lurago a po něm Francesco Caratti. Již v letech 1578-1581 jezuité položili základy stavby, poté vzniklo kněžiště a příčná loď. Na začátku 17. století bylo vybudováno celé trojlodí a západní mramorový portál s portikem. Kostel dostal vestavěné empory a štukovou výzdobu. Výstavbu řídil Carlo Lurago. Na konci 40. let 17. století byla nad svatyní zavěšena kupole, vyzdobená štukaturami z dílny Jana Jiřího Bendla. Věže kostela byly upraveny a navýšeny v roce 1714 architektem Františkem Maximiliánem Kaňkou.[2]

Ve 30.-50.letech 18.století v kostele příležitostně kázal i jiráskovský protireformační archetyp Antonín Koniáš. Mezi lety 1805-1819 zde byl univerzitním kazatelem Bernard Bolzano. Na varhany zde v 80. letech 18. století hrával Jakub Jan Ryba.[3] V roce 1950 se zde pastoraci vysokoškolské mládeže věnoval Oto Mádr.[4].

Kolej[editovat | editovat zdroj]

V přilehlé koleji působil mj. misionář Karel Slavíček, pozdější biskup František z Ditrichštejna, Tomáš Pešina z Čechorodu, světec Jan Sarkander, ale i obrozenec Josef Dobrovský.[3] Po sametové revoluci v kostele působili mj. kněží Aleš Opatrný (1990–1991), Jan Jandourek (1993–1995) a Milan Norbert Badal OP (1995–1996).[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Štít a ochoz portiku kostela jsou zdobeny 14 pískovcovými sochami svatých v nadživotním měřítku, z dílny Jana Jiřího Bendla z let 1655-1660. Jsou to:

Bendl je také autorem figurálních motivů štukové výzdoby kupole, pocházející z let 1648-1649.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Je vydlážděn mramorem z daru Kristiny Kortesiové z roku 1660. Z téže doby jsou chrámové lavice s řezanými ornamenty na čelech a bočnicích. Má 7 oltářů:

  • Hlavní oltář zdobí obraz Proměnění Páně z roku 1632 od Jana Jiřího Häringa, podle vzoru Raffaelova, doplňují jej bíle štafírované sochy Boha Otce, Ducha svatého a andělů. Nástropní malbu nad ním vytvořil Karel Kovář.
  • Boční oltář s obrazem sv. Ignáce z Loyoly objednal papežský vyslanec Spinelli v 1. desetiletí 17. století.
  • Boční oltář s obrazem sv. Františka Xaverského roku 1646 pořídil František ze Šternberka.
  • Oltář sv. Aloise z Gonzágy (pod kupolí)
  • Oltář Bolestné Panny Marie s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha
  • Oltář sv. Stanislava Kostky
  • Oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha

Hroby a hrobky v kostele[editovat | editovat zdroj]

edmund Campian - neoznačená deska; Jindřich Písnic (1608); Bedřich z Donína (1610), Jakub Horčický z Tepence (1622), Marie z Rozdražova rozená hraběnka Berková z Dubé; Kateřina Chanovská z Dlouhé Vsi, Filip hrabě Kinský (1749); Ludmila Kateřina z Újezda rozená z Talmberka; Polyxena Ludmila Malovcová (1697); Kryštof Knaut z Schwanenzwungu; František ze Šternberka ( bronzová deska).

Krypta[editovat | editovat zdroj]

Pod kupolí kostela je v podlaze ošlapaný kámen s letopočtem 1674 a českým nápisem na kovové destičce, kryje kryptu jezuitů s několika desítkami rakví v zazděných hrobových výklenkách. Jsou zde mj. pohřbeni Václav Hájek z Libočan, jezuité Jan Tanner nebo Jiří Plachý.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1990 byla v kostele obnovena duchovní správa pro studenty, v říjnu roku 2004 tu byla založena první akademická farnost (jako personální farnost) v Česku pro pastoraci studentů, učitelů a zaměstnanců pražských vysokých škol a jejich rodinných příslušníků.[5]

Rektorem kostela (od roku 1990) a farářem akademické farnosti (od roku 2004) je Tomáš Halík.[5] [6] Jako farní vikáři (kaplani) zde působí Marek Vácha, Jan Regner a Petr Vacík, jako titulární varhaník a regenschori Robert Hugo a varhanice Eva Bublová. V letech 2009-2011 proběhla rozsáhlá rekonstrukce varhan.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslava Staňková, Svatopluk Voděra: Praha gotická a barokní, Praha : Academia, 2001, ISBN 80-200-0866-7, str. 106-107
  2. Eduard Škoda: Pražské svatyně, Libri 2002, Praha, ISBN 80-7277-098-5, str. 243-244
  3. a b Dějiny farnosti
  4. K plnosti života – dokument z cyklu Cesty víryOto Mádrovi (11. března 2012, čas 5:20)
  5. a b c Akademická farnost Praha
  6. Tomáš Halík - životopis
  7. Barokní varhany v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora prošly náročnou rekonstrukcí, ČRo; Zrekonstruované barokní varhany, ČT

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František EKERT, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého I., Praha 1883, s. 376 - 379.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]