Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Svatobor)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
ve Svatoboru
Presbytář kostela
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Karlovarský
Okres Karlovy Vary
Obec Doupovské Hradiště
Lokalita Svatobor
Souřadnice
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru
Kostel Nanebevzetí
Panny Marie ve Svatoboru
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze plzeňská
Užívání nevyužíván
Architektonický popis
Architekt František Maxmilián Kaňka
Stavební sloh baroko
Výstavba 1731–1736
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo
Odkazy
Kód památky 31612/4-1040 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru je ruina bývalého farního poutního římskokatolického kostela ve Svatoboru, části obce Doupovské Hradištěokrese Karlovy VaryKarlovarském kraji. Nachází se při okraji vojenského újezdu HradištěDoupovských horách.[pozn. 1]

Areál kostela s farou a hřbitovem je od 11. února 1964 chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě současné zříceniny kostela stál původně gotický, snad dřevěný kostelík neznámého zasvěcení, postavený nejspíš na počátku 13. století. Oblast mezi Ohří a Pustým zámkem byla roku 1272 vyňata králem Přemyslem Otakarem II.jurisdikce loketského purkrabího a předána cisterciáckému klášteru v Oseku.[3][4]

Cisterciácký klášter nechal podle návrhu neznámého architekta postavit roku 1352 na místě původního kostelíku ve Svatoboru nový gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Slavnostně vysvěcen byl téhož roku. Farní kostel spadal pod osecký klášter do roku 1465, kdy byl postoupen králi Jiřímu z Poděbrad, který jej připojil k panství hradu Andělská Hora. Poté se stal filiálním kostelem kostela sv. Michaela Archanděla v Andělské Hoře. Během staletí kostel zchátral a ze zprávy ze dne 27. září 1721 vyplývá, že byl velmi špatném stavu.[3][4]

Pohled z dálky od západu
Celkový pohled na kostel a faru

Na popud Františka Josefa Černína, tehdejšího vlastníka Kysiblu (od roku 1950 Kyselka), byl v letech 1731–1736 na místě gotického kostela postaven nový barokní kostel. Architektem kostela byl František Maxmilián Kaňka, který stavbu opakovaně navštěvoval. Roku 1733 byla zahájena stavba nové fary. Brzy po dokončení stavby byl kostel povýšen na farní.

V průběhu dalších let byly prováděny různé práce při opravách, např. obnovení zastřešení věže po vichřici roku 1777, oprava varhan v roce 1780, oprava kostelních hodin v roce 1781, oprava střechy kostelní věže, ze které byl při vichřici roku 1801 stržen kříž. Roku 1839 udeřil do věže kostela blesk a vyhořelá špička byla snesena a opravena. Důkladných oprav a rekonstrukce se dočkal kostel, fara a přilehlé hospodářské objekty v letech 1885–1888. Zároveň bylo rozhodnuto o výstavbě nového hřbitova, k jehož vybudování došlo v roce 1892 a první pohřeb na novém hřbitově se uskutečni 5. února 1893. Další větší opravy včetně nového pokrytí střech se provedly v letech 1903–1904. Za první světové války byly dva zvony rekvírovány. K opravám a rekonstrukcím kostela, zejména střech a omítek a interiéru došlo ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a Svatobor byl dosídlen obyvateli z vnitrozemí jen částečně a místní farnost byla zrušena. Duchovní správou byl od prosince roku 1946 pověřen kněz Vojtěch Sádlo z řádu křížovníků s červenou hvězdou, který dojížděl z kostela Povýšení sv. Kříže v Rybářích. V roce 1953 došlo k začlenění území do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště. Kostel byl uzavřen a převeden do správy armády. Část bohatého inventáře byla převezena do jiných kostelů, např. do kostela Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří MagdalenyChlumu Svaté Maří, ostatní zařízení bylo rozkradeno nebo zničeno. Neudržovaný kostel sloužil následně jako skladiště, vojenské statky zde skladovaly řepku. Roku 1966 kostel nejspíš úmyslně zapálen, i když vojenské lesy uváděly, že požár vznikl samovznícením uskladněných semen řepky. Po požáru zůstal kostel opuštěn a v průběhu druhé poloviny 20. století zcela zdevastován.[3][4]

Od konce roku 2003 byl kostel armádou postupně stavebně zajišťován, byly dozděny zřícené části zdiva presbytáře, odstraněny náletové dřeviny z klenby lodi a roku 2011 byla budova provizorně zastřešena, věž kostela pak dostala jednoduchou nízkou jehlancovou stříškou. Prázdný kostel byl provizorně uzavřen, mřížemi byl zamezen přístup do interiéru. Roku 2015 byl celý areál nově oplocen. Počátkem roku 2016 byly objekty převedeny do majetku nově vzniklé obce Doupovské Hradiště. O záchranu kostela usiluje Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska. V říjnu roku 2016 zahájil spolek ve spolupráci s obcí práce na celkové revitalizaci zdevastovaného hřbitova.[5]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Pohled od ohradní zdi na presbytář

Jednolodní orientovaná stavba v barokním stylu s dlouhou, vysokou, obdélnou lodí se zaoblenými nárožími o rozměrech půdorysu 20×13 metru. Presbytář je obdélný, užší, polokruhově zakončený. Je 9 metrů hluboký a 8 metrů široký, původně krytý šindelovou sedlovou střechou. K presbytáři jsou připojeny čtvercové sakristie, dříve kryté střechami se štíty. Areál kostela je obklopen kamennou zdí. Součástí areálu byly objekty fary a márnice, proti vstupu na hřbitov nacházela barokní kaple Olivetské hory. Nízká hranolová věž byla zakončena cibulovou bání. Na přední straně zvonové věže se nachází velké obdélné okno se segmentovým záklenkem. Boční stěny věže jsou prolomeny dvojicemi výše položených obdélných oken. Vnější stěny kostela jsou členěny pilastry, které jsou při západním průčelí zdvojeny. Průčelí kostela je členěno soustavou pilastrů a lizénových rámců s vpadlými poli. Nad portálem je obdélné okno se segmentovým záklenkem. V ose průčelí je ještě jedno malé elipsové okénko. Ve středové ose patra se nachází větší obdélné okno se segmentovým záklenkem. Krajní pole průčelí doplňují v přízemí dvojice půlkruhových nik. Presbytář kostela má obdobné členění, jen okenní otvory v patře jsou nižší, světlo do sakristií pronikalo malými obdélnými okénky. Jeho vnitřní prostor je zaklenut valenou klenboulunetami. Rovněž loď kostela je sklenuta třemi poli valené klenby s lunetami.[4]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Stav interiéru v srpnu 2015

Kruchta, která bývala v západní části lodi, byla vybavena plným zábradlím. Po stranách vstupu z předsíně byly ve stěnách umístěny dvě velké niky s půlkruhovým záklenkem. Vybavení kostela bylo barokní. V presbytáři stával portálový sloupový hlavní oltář Nanebevzatí Panny Marie z první poloviny 18. století. Jeho autorem byl chebský sochař Johann Karl Stilp. Na výzdobě hlavního oltáře se podílel kadaňský sochař Karl Johann Weitzman. Ve středu oltáře býval oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie o rozměrech 200×140 cm. V roce 1956 byl oltář přemístěn do kostela sv. Anny v Sedlci. Po stranách stály sochy svatého Augustina a svatého Ambrože v nadživotní velikosti. Roku 1956 byly sochy přemístěny do kostela Povýšení svatého Kříže v Rybářích. V oltářním nástavci oltáře býval reliéf Nejsvětější Trojice. Na tabernáklu stávala zasklená skříňka s pozdně gotickou soškou Panny Marie s Ježíškem, která pocházela z původního kostela.[4]

Ve výklencích v bočních stěnách u presbytáře bývaly postranní oltáře. Po levé straně triumfálního oblouku to byl oltář svaté Terezie s obrazem svaté Terezie uprostřed, po pravé straně to byl oltář svatého Ludvíka Francouzského s obrazem svatého Ludvíka, vsazeného do zlaceného rámu. Roku 1956 byly sochy přemístěny do kostela Povýšení svatého Kříže v Rybářích a nachází se v depozitáři fary. Autorem soch bočních oltářů je nejspíš Karl Johann Waitzmann.[4]

Kazatelna, v nároží lodi vlevo do triumfálního oblouku, přístupná ze sakristie, byla zasvěcena svatému Janu Nepomuckému. Pod stříškou býval zavěšen reliéf Staroboleslavského paládia.

Dřevěná polychromovaná křtitelnice stála u severní stěny lodi. Roku 1956 byla přemístěna do kostela Povýšení svatého Kříže v Rybářích a nachází se v depozitáři zdejší fary. Dvoumanuálové varhany s osmnácti rejstříky stály na kruchtě a pocházely nejspíš z roku 1735. Později byly doplněny o novou skříň a v letech 1762–1767 upraveny a dozdobeny do podoby zeleně a červenohnědě tónovaného žilkovaného mramoru. Roku 1762 byly přepracovány varhanářem Johannem Leopoldem Rauschem z Plzně. V letech 1959 až1960 byly převezeny do Zrcadlové síně Klementina na Starém Městě v Praze.[4]

Fara[editovat | editovat zdroj]

Severně od kostela stojí ve svahu pod kostelem ruina bývalé fary. Jedná se o obdélnou budovu, která je na straně ke kostelu přízemní, směrem k osadě Svatobor patrová. Obvodové zdivo budovy se dochovalo do původní výše. V přízemí se nachází zbytky valených kleneb. Valeně zaklenuté místnosti jsou i v suterénu. Místnosti v patře bývaly plochostropé s fabionem. Vnější stěny bývaly členěny lizénami a lizénovými rámci a obdélnými okny.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Po zmenšení vojenského újezdu se památka nachází mimo hranice vojenského prostoru.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mapa – Hranice vojenského újezdu Hradiště platné od 1.1.2016 [online]. Vojenský újezd Hradiště [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-01-28]. Identifikátor záznamu 143140 : Kostel sv. Anny. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. a b c KRČMÁŘ, Luděk; SOUKUP, Jan. Ohrožené kostely: příběhy staveb, které už brzy nemusí být. 1. vyd. Plzeň: Plzeňský kraj, 2008. 177 s. ISBN chybí. S. 104-107. 
  4. a b c d e f g h Svatobor - kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. pamatkyaprirodakarlovarska.cz [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  5. Záchrana kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru [online]. Spolek pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]