Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Osek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Oseku u Duchcova
Klášterní kostel v Oseku
Klášterní kostel v Oseku
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Teplice
Obec Osek u Duchcova
Souřadnice
Kostel Nanebevzetí P. Marie v Oseku
Kostel
Nanebevzetí P. Marie
v Oseku
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát teplický
Farnost Osek u Duchcova
Status klášterní kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Architektonický popis
Architekt Octavio Broggio
Stavební sloh románský, barokní
Typ stavby trojlodní bazilika
Výstavba 1207-1220; 1712-1718
Specifikace
Umístění oltáře východ
Odkazy
Adresa Rooseveltova 1
417 05 Osek u Duchcova
Ulice Rooseveltova
Kód památky 42489/5-2722 (PkMISSezObr) (součást památky Klášter Osek)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Duchcova je součástí areálu tamního cisterciáckého kláštera. Původní románská trojlodní basilika byla barokně přestavěna a bohatě vyzdobena v letech 1712-1719. Památkově chráněný areál kláštera[1] byl roku 1995 prohlášen národní kulturní památkou.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Cisterciáci přišli do Oseka koncem 12. století a usadili se při pravděpodobně již existujícím románském kostelíku, který stával na místě kostela dnešního. V letech 1207-1220 vznikla trojlodní basilika, kterou v letech 1421 a 1429 poničili husité. Za opata Scipia (opatem v letech 1650-1691) byla zahájena barokizace celého (tehdy velmi zpustlého) klášterního areálu, dokončená za jeho nástupců, Benedikta Littweriga a Jeronýma Besneckera. Architektem přestavby kostela byl Octavio Broggio z Litoměřic, který zachoval původní půdorys (a patrně i zdivo), kostel zaklenul a vyzdobil barokními sochami a štuky.[3] Osecký klášterní kostel vykazuje určitou příbuznost s jinými realizacemi tohoto architekta (například s litoměřickým kostelem sv. Václava).

Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1997-2014 na opravu památky čerpáno 21 453 000 Kč.[4]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 1997 1998 1999 2000 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
částka 3 200 3 800 2 100 1 800 1 500 1 800 1 900 445 500 0 1 050 420 540 1 018 400 980

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Opatský kostel má podobu mohutného trojlodí s osmi poli kleneb a výrazně nižšími bočními loděmi, vysokou příčnou lodí (transeptem) a obdélným závěrem se třemi klenebními poli. Nad křížením je kupole s lucernou, boční lodi pokračují i podél chóru a na východě končí nízkými válcovými věžemi s kupolemi. Hlavní loď má valenou klenbu s výsečemi, chór a boční lodi jsou zaklenuty plackami. Fresky v hlavní lodi jsou od J. J. Steinfelse z let 1713-1714, v chóru, transeptu, bočních lodích a v sakritii od V. V. Reinera. Chórová část s presbytářem je od zbytku kostela oddělena kovanou mříží (tzv. lettnerem). Obraz Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři je dílem Jana Kryštofa Lišky z roku 1696. Také obrazy na bočních oltářích jsou od významných barokních malířů (V. V. Reiner, M. L. Willmann, B. Kern). V transeptu se nachází malá kruchta s varhanami z roku 1715 s výzdobou od B. Kerna. V lodi jsou cenné vyřezávané lavice z roku 1674, kazatelna je z roku 1715. V západní části kostela je pak hlavní kruchta, na které se nacházejí velké varhany.[5] Klenby kostela mají bohatou štukovou a malířskou výzdobu, která v současné době prochází restaurováním.

Kostel, v souladu s cisterciáckými zvyklostmi, nemá věž v pravém slova smyslu. Nad křížením lodi a transeptu se nachází pouze malá vížka se zvonem.

Z jihu ke kostelu přiléhají konventní budovy kláštera s křížovou chodbou a známou kapitulní síní. Na rozhraní presbytáře a chóru je v podlaze vstup do někdejší opatské hrobky, kde je od r. 2010 pohřben zatím poslední osecký opat, Jindřich Bernhard Thebes (opatem 1990-2010, přímo v klášteře žil v letech 1991-2007).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-11-26]. Identifikátor záznamu 154674 : Klášter cisterciáků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Klášter v Oseku (Osek) [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-11-26]. Dostupné online. 
  3. E. Poche, Umělecké památky Čech 2, str. 545.
  4. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102-103. 
  5. E. Poche, Umělecké památky Čech 2, str. 546nn.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HORYNA Mojmír (ed.). Oktavián Broggio 1670-1742. Katalog výstavy Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 11. 6. 1992 - 13. 9. 1992. Praha 1992
  • KUČA Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. díl, Ml - Pan. Praha 2000
  • POCHE Emanuel (ed.). Umělecké památky Čech 2. Praha: Academia 1978
  • PREISS Pavel. Václav Vavřinec Reiner: Dílo, život a doba malíře českého baroka. Praha 2013, 133-165
  • STEHLÍKOVÁ Dana (ed.). 800 let kláštera v Oseku (1196- 1996). Katalog výstavy Opatství cisterciáků v Oseku, 25. 5. 1996-20. 10. 1996. Praha 1996
  • TYLOVÁ Kateřina. Kulturně historické dědictví kláštera cisterciáků v Oseku (bakalářská práce na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Osek 2013
  • VLČEK Petr / SOMMER Petr / FOLTÝN Dušan (edd.). Encyklopedie českých klášterů. Praha 1998, 403-406

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]