Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Neratov v Orlických horách)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Neratově v Orlických horách
kostel od východu
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Neratov v Orlických horách
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze královéhradecká
Vikariát rychnovský
Farnost Neratov
Status kostel
Architektonický popis
Architekt ? Giovanni Battista Alliprandi
Výstavba 1723–1733
Specifikace
Délka 48 m
Šířka 19 m
Výška 20 m
Stavební materiál zděný
Odkazy
Oficiální web Poutní místo Neratov
Kód památky 10470/6-5561 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní kostel z první třetiny 18. století, stojící nad vsí Neratov v Orlických horách. Na konci druhé světové války vyhořel, jeho torzo poté chátralo. Po roce 2000 byl rekonstruován a osazen částečně prosklenou střechou. Kostel je od roku 1992 chráněn jako kulturní památka České republiky. Dne 14. srpna 2011 byl zařazen mezi poutní místa královéhradecké diecéze.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Neratov v Orlických horách, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dobová pohlednice, asi 1921.

První dřevěný kostel byl v Neratově (tehdejší rokytnické panství) postaven v souvislosti s příchodem prvních osadníků (skláři německé národnosti) někdy kolem poloviny 16. století.

V prvních letech 17. století byl tento kostelík rozšířen a změněn (dokončen kolem r. 1603) na protestanskou modlitebnu. Bylo to na popud tehdejšího majitele rokytnického panství Kryštofa Mauschwitze z Armenruh, který v tuto dobu přešel na protestanskou víru. Sám daroval nové modlitebně renesanční křtitelnici (dodnes dochovaná v zámeckém kostele v Rokytnici) a šesticentový zvon (s reliéfem Kalvárie a erbem donátora), který dnes připomíná pouze písemná zpráva. Je pravděpodobné, že v této době musel mít kostel i zvonici, ve které byl zvon zavěšen.

V roce 1616 byl Kryštof Mauschwitz zavražděn vzbouřenými sedláky. Pravděpodobně za zabitím stály i náboženské sváry. Po výměně vrchnosti došlo k postupné rekatolizaci. Na počátku šedesátých let 17. století se ustanovila tradice mariánského poutního místa. Následně v letech 1667–1668 byl na místě původního dřevěného kostelíka postaven nákladem převážně okolních, kladských obcí nový, tentokrát již kamenný kostel. Do dnešních dob se z něj dochoval pouze presbytář, který tvoří současnou hřbitovní kapli.

Současný barokní chrám byl postaven během let 1723–1733, pravděpodobně podle plánů architekta Giovanna Battisty Alliprandiho.

Kostel na konci druhé světové války vyhořel, když byl zasažen protitankovou střelou vypálenou vojákem Rudé armády. Požárem byla zničena střecha, dřevěné schodiště, hodinový stroj a zvon. Již krátce po požáru se započalo s opravami. Jejich průběh se však potýkal s nepřízní komunistického režimu a roku 1956 byly zcela zastaveny. Koncem následujícího roku se zřítily promáčené klenby. Kostel byl navržen na demolici roku 1960[1] a poté ještě v roce 1973. Ta byla odvrácena požadavkem památkářů na přemístění cenného vstupního rokokového schodiště do parku zámku Skalka v Podbřezí. Později pak již kvůli nedostatku finančních prostředků k demolici nedošlo.[2]

V červnu 1992 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek.[3] Od roku 1990 se v kostele pořádaly bohoslužby nejdříve pod „otevřeným nebem“. Od počátku 21. století prochází rekonstrukcí. Roku 2006 byl zastřešen částečně prosklenou střechou podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála.[4]

Zámek Skalka i s parkem, ve kterém bylo umístěno barokní schodiště kostela, byl počátkem 90. let navrácen restituentům. Ti později zámek a park prodali majitelům firmy Proteco, kteří se vrácení schodiště bránili. Stát jako původní vlastník schodiště a neratovský farář Josef Suchár[1] vedli proti majitelům zámku soudní spor.[5]

Rychnovský okresní soud nejdříve přiřkl tuto památku státu, krajský soud se však ztotožnil s názorem odpůrců, podle nichž se neratovské schodiště stalo součástí pozemku v Podbřezí, protože bylo umístěno na betonový podklad. Právní zástupci státu se odvolali, a spor tak řešil Nejvyšší soud. Ten nakonec rozhodl, že noví majitelé zámku schodiště vracet nemusí, protože je zabetonované. „Z čehož plyne poučení, že jestliže chcete něco ukrást, tak to ukradněte, zabetonujte a nemusíte to vracet,“ komentoval rozsudek neratovský farář Josef Suchár.[6][7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kostel je dlouhý 48 m, široký 19 m a výška činí 18 až 20 metrů. Průčelí se otevírá na jih, kněžiště pak směřuje na sever (severo-jižní umístění). Dle starých kronik toto umístění způsobovalo, že na Boží hod vánoční dopadaly paprsky slunce rovnou na svatostánek.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b kostel Nanebevzetí Panny Marie v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  2. Neratov [online]. orlickehory.net [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-09-13]. Identifikátor záznamu 119491 : kostel Nanebevzetí P. Marie, zřícenina. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  4. Příběh obnovy - současnost [online]. Neratov.cz [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. 
  5. DANDA, Oldřich. Stát pomáhá faráři vybojovat u soudu barokní schodiště i se sochami. Novinky.cz [online]. 2016-01-05 [cit. 2016-02-01]. Dostupné online. 
  6. HÁJKOVÁ, Julie. Unikátní kostel v Neratově měl být kamením pro lesní dělníky, vypráví jeho zachránce. Žena-in [online]. 2017-6-19. Dostupné online. 
  7. Soud: Schody se kostelu nevrátí. Jsou zalité v betonu [online]. ÚZSVM, 2017-1-10. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Jakubec (1899–1955) – kněz a vězeň komunistického režimu, první iniciátor obnovy neratovského kostela
  • Josef Suchár (* 1958) – římskokatolický kněz, farář v Neratově

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]