Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Dolní Počernice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Praze-Dolních Počernicích

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Praze-Dolních Počernicích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Hlavní město Praha
Městská část Praha 14
Obec Dolní Počernice
Lokalita Národních hrdinů
Zeměpisné souřadnice
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích)
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích)
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát IV. pražský
Farnost Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Praha-Dolní Počernice
Status poutní kostel
Architektonický popis
Stavební sloh románský
novorománský
Výstavba na počátku 13. století
Specifikace
Délka 21
Šířka 8
Odkazy
Adresa Ke Smíchovu 8/141
Praha 5-Slivenec
Kód památky 41233/1-1973 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích je římskokatolický farní kostelDolních Počernicích. Postaven byl kolem roku 1200 v románském slohu. Přestavován byl goticky, renesančně a barokně. V roce 1887 byl zásadně přestavěn v novorománském slohu, interiéry byly dokončeny v roce 1904.[1] Od roku 1958 je zapsán v seznamu kulturních památek.[2]


Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Počernice z nově vybudované železniční trati v roce 1845. Z obrázku je patrná podoba věže před přestavbou ve druhé polovině 19. století
Kostelní věž

Kostel byl postaven kolem roku 1200, pravděpodobně na místě staršího kostela dřevěného. Tato datace vychází z archaického provedení stlačených záklenků východního okna.[3] Poche odhaduje stavbu okolo roku 1260[4], Dobroslav Líbal uvádí jako možnou dobu vzniku stavby 60. léta 12. století[5]. Zdivo z pískovcových kvádrů šířky přes 55 cm je velmi podobné zdivu kostela svatého BartolomějeKyjích, proto se historici domnívají, že stavbu mohla provádět stejná stavební huť. Kostel stál v těsném sousedství panské tvrze a tribuna kostela byla pravděpodobně spojena s tvrzí dřevěnou lávkou či mostkem. Poprvé je obec písemně zmiňována v roce 1323, kostel je písemně uveden v roce 1360, kdy je zaznamenáno podací právo Doroty Pušové k farnosti kostela v Počernicích.[6]

V gotickém období proběhly dvě přestavby. Při první došlo k prodloužení lodi směrem k západu o jedno klenební pole, které je poněkud širší a směrem k původní lodi se nálevkovitě zužuje. Při druhé přestavbě byla přistavěna mohutná věž, která patrně nahradila obranou úlohu tvrze.[7]

V historických materiálech jsoun zmiňováni:

  • před rokem 1358 - plebán kněz Beneš
  • 1358-1361 - Martin, plebánsvatého Petra na Poříčí. V tom roce byla patronkou kostela Dorota, sestra pražského měšťana Štěpána Puše; první písemná zmínka o kostele.
  • 1361-1362 - Havel z Konojed,
  • 1362-1380 - plebán Jakub,
  • 1380-1382 - plebán Petr,
  • 1382-1407 - plebán Matěj, zmiňován současně jako děkan brandýský.

Koncem 14. století vlastnil Počernice Jan z Cách, peněžník a staroměstský konšel, který současně vlastnil Čelákovice a dům v Celetné ulici (dnes čp. 560). Jeho dědicové prodali Počernice v roce 1401 Janu z Klučova. Před husitskými válkami vlastnil Počernice pražský rychtář Síně. Tomu husité v roce 1421 zboží zabavili a svěřili je Lukáši Markovi, v kostele pak byli kališničtí kněží. V roce 1448 v obci tábořilo vojsko Poděbradské jednoty před vstupem do Prahy.[7]

V roce 1562 zemřela bez dědiců tehdejší majitelka Počernic Johanka z Přítočna a panství připadlo jako odúmrť královské komoře. Ta je téhož roku prodala pražskému měšťanu Matěji Hůlkovi. Ten přestavěl tvrz a kostelní loď nechal zaklenout třemi poli cihlové klenby.[7]

Později fara zanikla.

V roce 1644 získal Počernice Rudolf Colloredo. Z doby jeho držení pocházejí barokní úpravy zámku i kostela. Věž kostela byla zvýšena a opatřena barokní cibulovou bání, která je zachycena na vyobrazení z doby stavby železniční trati Severní státní dráhy v letech 1842–1845.[7]

Na konci 17. století byly Dolní Počernice přifařeny k Hostivaři. V roce 1700 byly hostivařským farářem slouženy mše každou čtvrtou neděli. K Počernicím tehdy patřily i Svépravice, v Počernicích bylo tehdy 101 věřících a ve Svépravicích 17. V roce 1786 byly Počernice přifařeny ke Kyjím. Žádost farníků o vlastní farnost byla 17. listopadu 1786 zamítnuta. Kyjští faráři sloužili v Počernicích mši každou třetí nedšli a o všech mariánských svátcích.

V roce 1856 získal panství původně uherský šlechtický rod Derezenyiů. Tehdy byl kostel zásadně upraven v novorománském stylu, který zvenku zakryl téměř všechny původní románské prvky s výjimkou okénka ve východní stěně presbytáře. Interiér kostela ale zůstal v zásadě zachován.[7]

V roce 1897 byla v Dolních Počernicích zřízena samostatná fara. Prvním farářem byl Bedřich Mašek.[1] V roce 1907 měla farnost 76 domů, kde žilo 632 katolíků, 2 evangelíci, 23 židé.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Půdorys kostela podle Soupisu památek, svazek XV, str. 283

Kostel Nanebevzetí P. Marie je orientovaná, původně románská stavba. Kostel byl mnohokrát přestavován a upravován a z původního románského vzhledu se zachovalo pouze okénko ve východní stěne presbytáře.

Loď[editovat | editovat zdroj]

Loď kostela je obdélníková 13,87 x 6,12 m[8]. Do kněžiště vede polokruhový triumfální oblouk bez profilace. Loď je zaklenuta třemi poli křížové klenby, která se opírá o přízední pilíře. Klenba je cihlová o síle půl cihly a pochází z renesanční přestavby koncem 16. století. Před tím měla loď pravděpodobně dřevěný trámový strop.[7]

V západní části lodi je tribuna (kruchta). Ta byla s největší pravděpodobností spojena se sousední tvrzí dřevěnou lávkou nebo mostkem, neboť v sousední východní části dnešního zámku jsou zachovány zbytky původní gotické tvrze.[7]

K severozápadnímu nároží lodi přiléhá hranolová věž, která byla postavena během gotické přestavby po husitských válkách. V jejím přízemí je klenutá sakristie do které vede z lodi pozdně gotický portálek, pravděpodobně ze začátku 15. století.[1][7]

Presbytář[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je obdélníkový o rozměrech 3,7 x 3,05 m a je zaklenut kamennou valenou klenbou.[8] Ve východní stěně je zachováno románské okénko - jediný viditelný zbytek původního kostela. Okénko má rozměty 11 x 56 cm, široce rozevřené špalety a mírně stlačené záklenky.[7] V roce 1887 byla k severní straně presbytáře přistavěna panská oratoř v podobě apsidy.[1]

V roce 2004 byly objeveny v presbytáři románské nástěnné malby z první poloviny 13. století. Porvedeny byly technikou fresco-secco. Na východní stěně je nad románským oknem zobrazen Trůnící Kristus mezi dvěma anděly. Tento výjev je oddělen pásem s rostlinnými motivy od nižších výjevů, kde nalevo od okna je zorazena scéna Zvěstování pastýřům, kde anděl ukazuje dvěma postavám pastýřů k betlémské hvězdě. Třetí postava byla patrně zobrazena v pravé dolní části.[9] Na pravé straně je zobrazen výjev Navštívení Panny Marie.[10] Uprostřed pod špaletou východního okna je zobrazeno Ukřižování Ježíše Krista.[3]

Na severní stěně presbytáře je pravděpodobně zobrazeno narození Krista.[11] Na jižní stěně je pak zobrazen Kristův vjezd do Jeruzaléma. Napravo jsou potom zbytky další neidetifikované scény, na které jsou dvě mužské postavy, z toho jedna s typickým židovským kloboukem.[3]

Malby podle historiků umění vykazují podobnost s malbami v kostele svatého Benedikta v Krnově.[3]

Malby byly v letech 2010-2014 zrestaurovány Miroslavem Koželuhem.[3]

Věž[editovat | editovat zdroj]

Věž byla zbudována během druhé gotické přestavby a převzala patrně úlohu obranného opevnění. V přízemí i v patře jsou prostory věže zaklenuty nepravidelnou křížovou klenbou. V devatenáctém století byla věž zvýšena o jedno patro, do kterého byl umístěn i hodinový stroj s ciferníky, a zastřešena klasicistní helmicí. Tato podoba je zachycena na vedutě Počernic z publikace Beschreibende und malerische Darstellung der K. K. österreichischen Staatseisenbahn von Olmütz bis Prag z roku 1845.[12]

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Socha svatého Vavřince na bráně hřbitova

Po přestavbě na přelomu 19. a 20. století se v kostele nacházel rokokový hlavní oltář z roku 1749, s figurkami andílků. Nad brankami po stranách oltáře byly sošky sv. Petra a Pavla. Po stranách svatostánku sochy klečících andělů s trojramennými svícny. Na vrchu oltáře byla kartuše s mariánským monogramem. Původní obraz Nanebevzetí Panny Marie byl roku 1863 nahrazen novým obrazem Panna Maria s Ježíškem od Josefa Vojtěcha Hellicha. V roce 1904 byl původní obraz na oltář vrácen a Hellichův obraz byl umístěn na kruchtě.

Raně barokní boční oltáře byly z roku 1678. Oltářní obrazy sv. Josefa a sv. Anny namaloval Josef Vojtěch Hellich v roce 1863.

Na vítězném oblouku byla barokní kartuše s nápisem Gaude et laetare Virgo Maria alleluja (Raduj se a plesej Panno Maria alleluja), kterou nesly postavy andělů v obláčcích.

Barokní kazatelna se soškami evangelistů na řečništi.[1]

Po roce 1989 se kostel stal cílem několika loupeží (8. ledna 1991, 13. srpna 1991, 6. srpna 1993), kdy byly uloupeny sochy, oltářní obraz, křížová cesta i liturgické předměty. Zbytek oltáře byl zapůjčen do kostela Narození sv. Jana Křtitele ve Velízi. Postranní oltáře s Hellichovými obrazy svatého Josefa a svaté Anny byly zrestaurovány a v roce 2016 vráceny do kostela. Kartuše na vítězném oblouku byla nahrazena pravoslavnou ikonou Zesnutí Panny Marie.[13]

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Na věži byly před rokem 1914 zavěšeny dva zvony:

  1. zvon s latinským nápisem "Od blesku a bouře vysvoboď nás Pane Ježíši Kriste. Roku 1734". Tento zvon byl ulit pražským zvonařem Zachariášem Ditrichem za 180 zlatých a váží asi 150 kg (290 a 1/2 libry),
  2. zvon bez nápisu, v roce 1781 jej přelil Jan Krist. Schunke.[1]

Hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Okolo kostela se nalézal hřbitov, který byl používán do roku 1786.[7] Na pilíři vstupních vrat je barokní socha svatého Vavřince.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl I.. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907. (Posvátná místa Království českého). Kapitola Kostel Nanebevzetí P. Marie, s. 278-279.  
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2015-03-13]. Katalogové číslo 153339 : kostel Nanebevzetí P. Marie. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  3. a b c d e VŠETEČKOVÁ, Zuzana, Hana Hlaváčková, Jaroslava Kroupová, Pavel Kroupa, Marcela Stránská Středověká nástěnná malba ve středních Čechách. 2. vyd. Praha : Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze: Lepton studio, 2011. 351 s. ISBN 978-80-904503-2-5, ISBN 978-80-86516-42-4. Kapitola Dolní Počernice - kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 83-88. (česky)  
  4. kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech. Svazek 1. A-J. Praha : Academia, 1977. 643 s. Kapitola Dolní Počernice - Kostel Nanebevzetí P. Marie, s. 303-304. (česky)  
  5. LÍBAL, Dobroslav. recenze knihy "Raně středověká architektura v Čechách". Umění. 1974, roč. XXII, s. 169. ISSN 0049-5123. (česky) 
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 340. vyd. Svazek XV. Praha : Argo, 1998. ISBN 80-7203-115-5. Kapitola Tvrze v okolí Libně, s. 303.  
  7. a b c d e f g h i j KAŠIČKA, František; NECHVÁTAL, Bořivoj. Stavební vývoj zámku a farního kostela v Dolních Počernicích. Památky a příroda. 1975, čís. 35, s. 173-185. ISSN 0139-9853.  
  8. a b PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 15, politický okres Karlínský. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901. (Soupis památek). Dostupné online. Kapitola Počernice dolní - Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 281-284. (německy)  
  9. Lk 2, 8-10 (Kral, ČEP)
  10. Lk 1, 40–56 (Kral, ČEP)
  11. Lk 2, 7, 12, 16–56 (Kral, 712, 16 ČEP)
  12. FÖRSTER, Ludwig; DEMARTEAU, Amédée; BENKO, Anton. Beschreibende und malerische Darstellung der K. K. österreichischen Staatseisenbahn von Olmütz bis Prag. Wien : Verlag von L. Försters artist. Anstalt, 1845. 24 + přílohy s. Dostupné online. Kapitola list 17. (německy)  
  13. KRŇÁVKOVÁ, Marcela. Kam mizí věci z kostela?. Dolnopočernický zpravodaj. 2014, čís. 7/8/9, s. 10. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek 15, politický okres Karlínský. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901. (Soupis památek). Dostupné online. Kapitola Počernice dolní - Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 281-284. (německy)  
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém: díl I.. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907. (Posvátná místa Království českého). Kapitola Kostel Nanebevzetí P. Marie, s. 278-279.  
  • KAŠIČKA, František; NECHVÁTAL, Bořivoj. Stavební vývoj zámku a farního kostela v Dolních Počernicích. Památky a příroda. 1975, čís. 35, s. 173-185. ISSN 0139-9853.  
  • kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech. Svazek 1. A-J. Praha : Academia, 1977. 643 s. Kapitola Dolní Počernice - Kostel Nanebevzetí P. Marie, s. 303-304. (česky)  
  • VŠETEČKOVÁ, Zuzana, Hana Hlaváčková, Jaroslava Kroupová, Pavel Kroupa, Marcela Stránská Středověká nástěnná malba ve středních Čechách. 2. vyd. Praha : Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště středních Čech v Praze: Lepton studio, 2011. 351 s. ISBN 978-80-904503-2-5, ISBN 978-80-86516-42-4. Kapitola Dolní Počernice - kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 83-88. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]