Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Arnoltice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Arnolticích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Děčín
Obec Arnoltice
Souřadnice
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích
Kostel
Nanebevzetí Panny Marie
v Arnolticích
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát děčínský
Farnost Arnoltice
Status farní kostel
Užívání bližší informace o bohoslužbách
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 17571758
Odkazy
Kód památky 14978/5-3562 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích je barokní sakrální stavbou[1] stojící po západní straně návsi uprostřed areálu hřbitova v obci Arnoltice v okrese Děčín v Ústeckém kraji.[2] Od roku 1966 je kostel chráněn jako nemovitá kulturní památka.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl postaven na místě staršího kostela, z něhož se zachoval pozoruhodný barokní deskový náhrobník, opřený o jižní zeď současného kostela. Stávající kostel byl postaven v letech 17571758 Janem Václavem Koschem. Vyhořel do základů 1. listopadu 1906 díky nedbalosti duchovního správce, který v něm zapomněl na noc zhasnout svíčky. Pro svou nedbalost byl duchovní správce litoměřickým biskupem odvolán z funkce. V roce 1907 byl kostel znovu obnoven, původní barokní vnitřní zařízení však bylo téměř zcela zničeno. K větší opravě došlo v roce 1959.[2] V období přelomu druhého a třetího tisíciletí bylo další postupné chátrání kostela jen částečně odvráceno novou střechou, opravou sakristie a pásem opravené omítky.

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví 1995-2014 bylo na opravu kostela čerpáno 3 900 000 Kč.[4]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2001 2002 2003
částka 2 000 900 1 000

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnoticích (pohled od východního světového směru)
Arnoltický kostel od jihovýchodu

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel se nachází uprostřed hřbitovního areálu, ohrazeného eliptickou zdí. Stavba je barokní (někdy uváděna jako rokoková), jednolodní a obdélná. Má užší, trojboce uzavřený presbytář s dvěma přízemními čtvercovými sakristiemi po stranách. Nad průčelím kostela je věž. Hlavní průčelí je tříosé, s lizénovými rámci a věží nad středním rizalitem, zakončeným štítem. V boční části průčelí jsou niky se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. V ose středního rizalitu je portál se supraportou, velkým klenákem a rokokovým ornamentem. Na ním je okno. Věž má zkosená nároží, lizénové rámci a polokruhově zakončená okna. Kryta je cibulovou bání. K věži jsou připojeny volutové zdi se sochami světců-biskupů na pilířích. Boční fasády mají obdélné portály a presbytář členěny lizénovými rámci a okny. Některá z nich mějí odsazený polokruh a supraportu s rokajovou výzdobou. Sakristie jsou se zkosenými nárožími a střechu mají mansardovou.[2]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Stěny presbytáře jsou členěny pilíři s pilastry. Závěr je členěn širokým přízedním pilířem a pilastry s mohutným kladím. Kostel má valenou klenbu s dvěma lunetami, pásem a konchou. Loď má zkosená nároží a je členěna přízedními pilíři s dvojicemi pilastrů rokokově zdobených, a mohutnými úseky kladí, na něž se sbíhají valené pásy vysoké zrcadlové klenby s lunetami. Kruchta je zděná, balkónovitá, podklenutá plackou a dvěma pásy, které se sbíhají na přízední pilířky. Po stranách podkruchtí jsou dvě prostory.[2]

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní zařízení (pokud se zachovalo) je převážně pseudobarokní (pseudorokokové), pořízené po zničujícím požáru 1. listopadu 1906. Kazatelna pochází ze 2. poloviny 18. století. Dvě rokokové zpovědnice jsou opatřeny reliéfy. V jižní boční fasádě kostela je zazděn barokní náhrobník (s chronogramy 1717 a 1742) s plochým reliéfem lodi na vlnách.[2]

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Vídeňská firma Franz Josef Swoboda postavila počátkem 20.století v chrámu Nanebevzetí Panny Marie romantický osmirejstříkový nástroj s pneumatickou kuželkovou trakturou. Principal v prospektu rekvírován, nahrazen zinkovým /autor úpravy není znám/. Měch i vzdušnice několikrát opravovány.

V provozu byly ještě v roce 1968, hrával na ně Dr. Danišovič a Jan Záhora.

Celkový stav nástroje nese známky značného opotřebení, v dezolátním stavu je i elektroinstalace. V roce 1991 varhany prohlédl MUDr. Tomáš Horák za přítomnosti chrastavského organologa Lubomíra Tomšího. Další prohlídka proběhla v r. 1993 za přítomnosti P. Jaroslava Gajdošíka a Janů Záhorových st. a ml. a varhanáře Jiřího Jóna. Konstatován neutěšený stav – nástroj je částečně rozebrán neznámým člověkem, fíbrové trubičky pro pneumatický rozvod se stářím rozpadají na prach a měch neudrží ani minimální tlak. Demontováno dmychadlo Ventus a převezeno do kostela sv. Václava a Blažeje v Děčíně, odkud bylo dmychadlo i s elektromotorem odcizeno.

Prohlídka v roce 1999 za přítomnosti varhanářů Jiřího Jóna a Joachima Žura, spolu s J.Záhorou st. určila hrubý odhad ceny pro rekonstrukci, která činila 100 000,- Kč. Z prohlídky sepsán znalecký posudek. V r. 2003 do Arnoltic dovezeno varhanní dmychadlo Laukhuff s motorem MEZ Mohelnice a upravenou komorou firmou Organa Kutná Hora, jako plnohodnotná náhrada za původní dmychadlo Ventus.

V r. 2005 provedena první etapa přívodky elektroinstalace firmou HEL Jaroslava Hrbáčka.

Dispozice[editovat | editovat zdroj]

Manuál -  Principal 8´

                Burdon 8´

                Salicional 8´

                Aeolina 8´

                Octave 4´

                Corni 4x           (otevřený, krytý)

Pedál -     Subbass 16´

                Octavbas 8´ 

Vzhledem k nezvyklé akustice chrámové lodi bez oblouků a bočních kůrů, tato konfigurace dokáže naplnit celý prostor. Pro tento efekt zde několikrát působil Děčínský pěvecký sbor.

V r. 2013 nechal duchovní správce odpojit kostel od elektrického proudu pro nevyužívání, bohoslužby 1x týdně se konají v kapli na přilehlé faře.  

Na základě průzkumu a posouzení zdejšího archivního notového materiálu, bylo předběžně dohodnuto s organologickou sekcí, že v rámci letní aktivity bude provedena digitalizace tohoto notového materiálu. Účast přislíbil Lukáš Rydlo se spolupracovníky Tomášem Weissarem, Václavem Konvalinkou a Pavlou Jůzovou. Z prozkoumaných vzorků je již předem utvořen závěr, že hudební chrámový život této farnosti v meziválečném období zde byl na vysoké úrovni. A archivním soupisem bude navázáno na krásné předsevzetí o dokumentaci zdejšího kůru, které si před lety stanovili varhaničtí kolegové Igor Heinz a Jan Záhora st.            

Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]

Kolem kostela je hřbitov v jehož zdi jsou tři brány s lizénami a trojúhelníkovými štíty. Dále je zde, v pilastrových edikulách s reliféry, čtrnáct zastavení Křížové cesty z druhé poloviny 18. století. Za hřbitovní zdí severně od kostela se nalézá budova fary. Je jednopatrová z roku 1774. Při obnově po požáru v roce 1906 byla secesně upravená. Vede k ní barokní brána se soškou sv. Jana Nepomuckého. Na návsi se nachází socha Immaculaty z roku 1736 (s chronogramem).[2] Východně od kostela je pomník padlým z válek 1859 (s Piemontem) a 1866 (s Itálií a Pruskem).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 46. 
  2. a b c d e f POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Kapitola Arnoltice (okres Děčín), s. 28. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-04]. Identifikátor záznamu 125402 : Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Arnoltice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 96-97. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]