Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Arnoltice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Arnolticích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
Okres Děčín
Obec Arnoltice
Souřadnice
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích
Kostel
Nanebevzetí Panny Marie
v Arnolticích
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát děčínský
Farnost Arnoltice
Status farní kostel
Užívání pravidelné
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 17571758
Odkazy
Kód památky 14978/5-3562 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích je barokní sakrální stavbou[1] stojící po západní straně návsi uprostřed areálu hřbitova v obci Arnoltice v okrese Děčín v Ústeckém kraji.[2] Od roku 1966 je kostel chráněn jako nemovitá kulturní památka.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl postaven na místě staršího kostela, z něhož se zachoval pozoruhodný barokní deskový náhrobník, opřený o jižní zeď současného kostela. Stávající kostel byl postaven v letech 17571758 Janem Václavem Koschem. Vyhořel do základů 1. listopadu 1906 díky nedbalosti duchovního správce, který v něm zapomněl na noc zhasnout svíčky. Pro svou nedbalost byl duchovní správce litoměřickým biskupem odvolán z funkce. V roce 1907 byl kostel znovu obnoven, původní barokní vnitřní zařízení však bylo téměř zcela zničeno. K větší opravě došlo v roce 1959.[2] V období přelomu druhého a třetího tisíciletí bylo další postupné chátrání kostela bylo jen částečně odvráceno novou střechou, opravou sakristie a pásem opravené omítky.

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví 1995-2014 bylo na opravu kostela čerpáno 3 900 000 Kč.[4]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2001 2002 2003
částka 2 000 900 1 000

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnoticích (pohled od východního světového směru)
Arnoltický kostel od jihovýchodu

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel se nachází uprostřed hřbitovního areálu, ohrazeného eliptickou zdí. Stavba je barokní (někdy uváděna jako rokoková), jednolodní a obdélná. Má užší, trojboce uzavřený presbytář s dvěma přízemními čtvercovými sakristiemi po stranách. Nad průčelím kostela je věž. Hlavní průčelí je tříosé, s lizénovými rámci a věží nad středním rizalitem, zakončeným štítem. V boční části průčelí jsou niky se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. V ose středního rizalitu je portál se supraportou, velkým klenákem a rokokovým ornamentem. Na ním je okno. Věž má zkosená nároží, lizénové rámci a polokruhově zakončená okna. Kryta je cibulovou bání. K věži jsou připojeny volutové zdi se sochami světců-biskupů na pilířích. Boční fasády mají obdélné portály a presbytář členěny lizénovými rámci a okny. Některá z nich mějí odsazený polokruh a supraportu s rokajovou výzdobou. Sakristie jsou se zkosenými nárožími a střechu mají mansardovou.[2]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Stěny presbytáře jsou členěny pilíři s pilastry. Závěr je členěn širokým přízedním pilířem a pilastry s mohutným kladím. Kostel má valenou klenbu s dvěma lunetami, pásem a konchou. Loď má zkosená nároží a je členěna přízedními pilíři s dvojicemi pilastrů rokokově zdobených, a mohutnými úseky kladí, na něž se sbíhají valené pásy vysoké zrcadlové klenby s lunetami. Kruchta je zděná, balkónovitá, podklenutá plackou a dvěma pásy, které se sbíhají na přízední pilířky. Po stranách podkruchtí jsou dvě prostory.[2]

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní zařízení (pokud se zachovalo) je převážně pseudobarokní (pseudorokokové), pořízené po zničujícím požáru 1. listopadu 1906. Kazatelna pochází ze 2. poloviny 18. století. Dvě rokokové zpovědnice jsou opatřeny reliéfy. V jižní boční fasádě kostela je zazděn barokní náhrobník (s chronogramy 1717 a 1742) s plochým reliéfem lodi na vlnách.[2]

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Vídeňská firma Franz Josef Swoboda postavila počátkem 20.století v chrámu Nanebevzetí Panny Marie romantický osmirejstříkový nástroj s pneumatickou kuželkovou trakturou. Principal v prospektu rekvírován, nahrazen zinkovým /autor úpravy není znám/. Měch i vzdušnice několikrát opravovány.

V provozu byly ještě v roce 1968, hrával na ně Dr. Danišovič a Jan Záhora.

Celkový stav nástroje nese známky značného opotřebení, v dezolátním stavu je i elektroinstalace. V roce 1991 varhany prohlédl MUDr. Tomáš Horák za přítomnosti chrastavského organologa Lubomíra Tomšího. Další prohlídka proběhla v r. 1993 za přítomnosti P. Jaroslava Gajdošíka a Janů Záhorových st. a ml. a varhanáře Jiřího Jóna. Konstatován neutěšený stav – nástroj je částečně rozebrán neznámým člověkem, fíbrové trubičky pro pneumatický rozvod se stářím rozpadají na prach a měch neudrží ani minimální tlak. Demontováno dmychadlo Ventus a převezeno do kostela sv. Václava a Blažeje v Děčíně, odkud bylo dmychadlo i s elektromotorem odcizeno.

Prohlídka v roce 1999 za přítomnosti varhanářů Jiřího Jóna a Joachima Žura, spolu s J.Záhorou st. určila hrubý odhad ceny pro rekonstrukci, která činila 100 000,- Kč. Z prohlídky sepsán znalecký posudek. V r. 2003 do Arnoltic dovezeno varhanní dmychadlo Laukhuff s motorem MEZ Mohelnice a upravenou komorou firmou Organa Kutná Hora, jako plnohodnotná náhrada za původní dmychadlo Ventus.

V r. 2005 provedena první etapa přívodky elektroinstalace firmou HEL Jaroslava Hrbáčka.

Dispozice[editovat | editovat zdroj]

Manuál -  Principal 8´

                Burdon 8´

                Salicional 8´

                Aeolina 8´

                Octave 4´

                Corni 4x           (otevřený, krytý)

Pedál -     Subbass 16´

                Octavbas 8´ 

Vzhledem k nezvyklé akustice chrámové lodi bez oblouků a bočních kůrů, tato konfigurace dokáže naplnit celý prostor. Pro tento efekt zde několikrát působil Děčínský pěvecký sbor.

V r. 2013 nechal duchovní správce odpojit kostel od elektrického proudu pro nevyužívání, bohoslužby 1x týdně se konají v kapli na přilehlé faře.  

Na základě průzkumu a posouzení zdejšího archivního notového materiálu, bylo předběžně dohodnuto s organologickou sekcí, že v rámci letní aktivity bude provedena digitalizace tohoto notového materiálu. Účast přislíbil Lukáš Rydlo se spolupracovníky Tomášem Weissarem, Václavem Konvalinkou a Pavlou Jůzovou. Z prozkoumaných vzorků je již předem utvořen závěr, že hudební chrámový život této farnosti v meziválečném období zde byl na vysoké úrovni. A archivním soupisem bude navázáno na krásné předsevzetí o dokumentaci zdejšího kůru, které si před lety stanovili varhaničtí kolegové Igor Heinz a Jan Záhora st.            

Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]

Kolem kostela je hřbitov v jehož zdi jsou tři brány s lizénami a trojúhelníkovými štíty. Dále je zde, v pilastrových edikulách s reliféry, čtrnáct zastavení Křížové cesty z druhé poloviny 18. století. Za hřbitovní zdí severně od kostela se nalézá budova fary. Je jednopatrová z roku 1774. Při obnově po požáru v roce 1906 byla secesně upravená. Vede k ní barokní brána se soškou sv. Jana Nepomuckého. Na návsi se nachází socha Immaculaty z roku 1736 (s chronogramem).[2] Východně od kostela je pomník padlým z válek 1859 (s Piemontem) a 1866 (s Itálií a Pruskem).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 46. 
  2. a b c d e f POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Kapitola Arnoltice (okres Děčín), s. 28. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-04]. Identifikátor záznamu 125402 : Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Arnoltice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 96-97. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]