Kostel svatého Mikuláše (Vacov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Mikuláše ve Vacově
Kostel svatého Mikuláše ve Vacově
Kostel svatého Mikuláše ve Vacově
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajJihočeský
OkresPrachatice
ObecVacov
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézečeskobudějovická
Vikariátprachatický
FarnostVacov
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Datum posvěcení10. srpna 1890
SvětitelMartin Josef Říha
Architektonický popis
ArchitektJan Sedláček,
J. Tille, J. Štěrbák
Stavební slohnovogotika
Výstavba1888–1890
Specifikace
Délka40 m
Šířka18 m
Umístění oltářevýchod
Azimut75°
Stavební materiálzdivo, kámen
Další informace
Kód památky42265/3-3797 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše ve Vacově je stavba pseudogotického kostela, který je farním kostelem vacovské farnosti. Kostel byl postaven v letech 18881890 na místě původního kostela, který měl půlkruhovou apsidu, věž na západním nároží a rozsáhlou emporu.[1][2][3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na místě současného kostela stála podle písemné zmínky z roku 1193 poustevnická kaple, na jejímž místě byl postaven dřevěný kostel (údajně v roce 1230).[4][5] Ten byl za husitských válek v roce 1421 vypálen a pobořen.[4] Po roce 1588, kdy Vacov získali Kocové z Dobrše, je doložen kamenný kostel sv. Vavřince, tento kostel v roce 1757 vyhořel a jeho následná oprava trvala 30 let. Patronát původního kostela drželi nobilitovaní svobodní rytíři z Chvalšovic, Miřetic, Radkovic, Čkyně, Benešovy Hory, Mladíkova, Hodkovic a Klínovic.[2] Ve starém kostele byly umístěny roku 1706 varhany od horažďovického varhanáře Václava Turnovského, ty byly v roce 1861 vyměněny neznámým varhanářem za cenu 510 zlatých.[5][6][7] Kostel byl jako nevyhovující v roce 1885 zbourán a místo něj byl v letech 1888–1890 postaven současný kostel sv. Mikuláše.[4] Základní kámen nese vročení 19. června 1888. Stavbu nového kostela navrhli architekti Jan Sedláček, J. Tille a J. Štěrbák.[1][2][3] Patronem výstavby nového kostela byl kníže ze Schwarzenbergu, schwarzenberským erbem je vyzdobena kruchta kostela.[2] Podle Alžběty Birnbaumové byla demolice původního cenného kostela a výstavba nového chybou, která připravila obec o historickou památku.[2] Kostel vysvětil 10. srpna 1890 (na svátek sv. Vavřince) českobudějovický biskup Martin Josef Říha.[8][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kostel, který leží severně od jádra obce, tvoří dominantu obce.[1] Má křížový půdorys s podélnou lodí, (tvořenou trojlodím), jež je doplněna příčnou lodí), a presbytář s trojbokým závěrem. Presbytář je od lodi oddělen výrazným vítězným oboukem. Na západě se nachází věž; kostel je obklopen bývalým hřbitovem.[1]

Z původního kostela románského původu byly zachovány pouze dva zvony od Brikcího z Cimperka z let 1568 a 1588 a některé náhrobní kameny (z let 1583, 1785, 1825 a 1856), které byly během výstavby nového kostela vetknuty do stěn.[2][3][8]

Zařízení kostela je pseudogotické.[3] V kostele se nachází hlavní oltář sv. Mikuláše s obrazem sv. Mikuláše z poloviny 19. století, postranní oltáře na přání vrchnosti nesou zasvěcení sv. Janu Nepomuckému (severní oltář) a Panně Marii (jižní oltář).[3][6] Osadníci si vymohli umístění soch sv. Martina a sv. Vavřince na hlavním oltáři jako náhradu za boční oltáře tohoto zasvěcení z původního kostela.[6] Dále se v kostele nalézá oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého od Antonína Lhoty z roku 1899.[2][3] Během výstavby nového kostela byly pořízeny nové varhany od varhanáře Jindřicha (Heinricha) Schiffnera ze Cvikova, varhany mají mechanickou trakturu, kuželkovou vzdušnici a 8 rejstříků.[5][6][7] Varhany pak byly po rekvizici prospektových cínových píšťal (1918) roku 1929 opraveny varhanářem Čeňkem Skopkem z Tábora a doplněny; cena práce činila 2800 Kčs.[5][6][7] Interiér ve 20. století vyzdobil malíř Alois Martan – jako diplomovou práci vymaloval presbytář kostela, po Sametové revoluci okrášlil kostel mozaikou Krista Pantokratora.[9] V letech 2018–2020 došlo k výměně oken kostela a instalaci vitráží se zobrazením českých zemských patronů.[10]

Východně od kostela stojí barokní výklenková kaple sv. Jana Nepomuckého z 18. století.[8][6] Areál kostela a bývalého hřbitova je obehnán ze severu ohradní zdí, na jihu a západě kovovými ploty, na jihozápadě sousedí s objektem restaurace a sálu.[1]

Ve Vacově se okolo svátku patrona původního kostela, sv. Vavřince, (10. srpna) slaví „malá pouť“ (Vavřinecká), která svým významem předčí „velkou“ pouť ke sv. Mikuláši.[4]

U kostela stály původně vzrostlé jírovce (kaštany), které však byly v roce 2011 pokáceny.

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Kromě dvou historických zvonů z let 1568 a 1588 se ve věži kostela nacházely ještě dva zvony, oba byly postupně zrekvírovány během světových válek.[11]

Zvon Josef[editovat | editovat zdroj]

Zvon Josef z dílny Hilzerů (Petera Hilzera) byl ulit v roce 1889 v souvislosti s výstavbou nového kostela. Zvon kostelu věnoval vacovský rodák, Josef Mráz, farář na odpočinku ve Vídni. Zvon měl hmotnost 229 kg, byl na něm obraz sv. Josefa a nesl nápis: „Tento zvon věnoval ku cti a chvále sv. Josefa, pěstouna Pána Ježíše, důstojný pán P. Josef Mráz, farář na odpočinku ve Vídni, rodák vacovský, a ulil léta Páně 1889 Peter Hilzer, c. k. dvorní zvonař v Novém městě Vídeňském.“ Zvon byl rekvírován pod číslem 575 20. prosince 1916 a byl odvezen na nádraží do Čkyně o den později.[11]

Zvon Václav[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 byl náhradou za rekvírovaný zvon Josef pořízen za finance osadníků z Vacova a okolních vesnic zvon Václav. Dr. Pernegr je tak vybídl v kázání 27. ledna 1935, ve sbírkách se následně vybralo 10 670,5 Kčs. Zvon ulila firma Rudolf PernerSuchém Vrbném, vážil 284 kg a měl průměr 80 cm. Byl laděn do tónu „h“. Na zvonu se nacházel reliéf sv. Václava s invokací „Sv. Václave, nedej zhynouti nám ni budoucím.“, na druhé straně zvonu byl nápis shrnující okolnosti pořízení zvonu: „Obětavostí osadníků byl jsem zavěšen na místo zvonu, jenž padl za oběť molochu světové války 1916. – Můj hlas volá proto vroucně k nebi. Bože, žehnej osadě Vacovské.“ Po sedmi letech v kostele však zvon stihl osud jeho předchůdce, neboť byl roku 1942 rekvírován pro válečné účely.[11]

Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]

Bohoslužby v kostele slouží administrátor excurrendo ze Čkyně, R.D. MVDr. Mgr. Jan Janoušek.

Pořad bohoslužeb ve farním kostele ve Vacově[12]
Den Hodina
neděle 11.30
středa 16.30 (zimní čas)
17.30 (letní čas)

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Kostel sv. Mikuláše [online]. Památkový katalog [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Volyně, Češtice, Dobrž. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1947. 31 s. (Poklady národního umění; sv. 83). Kapitola Vacov, s. 28–29. 
  3. a b c d e f POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech 4 [T/Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Vacov, s. 164. 
  4. a b c d Kostel sv. Mikuláše, Vacov [online]. Šumava Net.CZ [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  5. a b c d http://www.kostelycz.cz/okresy/prachatice.htm
  6. a b c d e f g https://www.geocaching.com/geocache/GC1Y5EV_vacov
  7. a b c http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=1016
  8. a b c Kostel sv. Mikuláše, Vacov [online]. Hrady.cz, 2010-09-30 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  9. JANOUŠEK, Jan. Odešel velký rodák a umělec. Vacovský zpravodaj. Obec Vacov, 2020-01-24, roč. 36, čís. 1, s. 5. Dostupné online. 
  10. JANOUŠEK, Jan. Nové vitráže oken pro vacovský kostel. Vacovský zpravodaj. Obec Vacov, 2018-06-25, roč. 34, čís. 6, s. 6. Dostupné online. 
  11. a b c BEČVÁŘ, Jiří. Osudy zvonů ve vacovském kostele. Vacovský zpravodaj. Obec Vacov, 2009-01-22, roč. 25, čís. 1, s. 4. Dostupné online. 
  12. Katolické bohoslužby v České republice:farní kostel sv. Mikuláše, Vacov [online]. Česká biskupská konference [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]