Kosmonoská výšina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kosmonoská výšina
Vrcholy Baba a Dědek, dvůr Studénka, vpravo Bezděz
Vrcholy Baba a Dědek, dvůr Studénka, vpravo Bezděz

Nejvyšší bod363 m n. m. (Baba)
Délka6 km

Nadřazená jednotkaMladoboleslavská kotlina
Sousední
jednotky
Březenská kotlina
Mnichovohradišťská kotlina
Skalská tabule

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninypískovec, jílovec, čedič
PovodíKněžmostka, Klenice, Jizera
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kosmonoská výšina je geomorfologický podokrsek v západní části Mladoboleslavské kotliny, ležící v okrese Mladá Boleslav Středočeského kraje. Území okrsku se rozkládá mezi sídly Bakov nad Jizerou na severu, Horní Stakory na východě, Kosmonosy na jihu a Debř na západě. Některá tato sídla leží již na svazích výšiny.

Charakter území[editovat | editovat zdroj]

Severní svah bradlecké plošiny

Území je členitou pahorkatinou až plochou vrchovinou, tvořenou svrchnoturonskými vápnitými jílovci a pískovci, s četnými proniky třetihorních nefelinitů (čedič). Její nesouměrný hřbet probíhá přibližně ve směru východ–západ, je asi 6 km dlouhý a až 3 km široký. Odděluje povodí toku Kněžmostky na severu od povodí toku Klenice na jihu. Na západě odděluje území od Jizerské tabule řeka Jizera.

Vyšší východní část výšiny je zalesněna převážně bukovými, dubovými a zčásti smrkovými porosty a je jen řídce zastavěná. Od roku 1992 má statut přírodní rezervace Vrch Baba u Kosmonos. Nejvyšší úroveň dosahuje vrchol Baba s nadmořskou výškou 363 m n. m., další vrcholy rezervace v jedné linii s Babou jsou Dědek (358 m n. m.) a Brejlov (349 m n. m.). Západní část výšiny – bradlecká plošina (nejvyšší bod 314 m n. m.), je oddělena od východní části mělkým sedlem s dálnicí D10. Je hustě zastavěná, leží zde obce Bradlec a Kosmonosy. Mezi těmito obcemi se rozkládá dubohabřinový les, který sloužil v 16.18. století jako Kosmonoská obora. Celá bradlecká plošina je tvořena čedičem, který zde byl těžen ve třech lomech. V tom nejjižnějším sídlí obalovna a není veřejnosti přístupný, ostatní dva jsou zatopené a slouží jako rekreační objekty Švarďák a Toťák. Vytěžený čedič byl také použit na stavbu zdi zdejší zaniklé obory (zbytky zdi se dochovaly na západní a severní hranici obory)[1].

Nejstarší vrstvy, vápnité pískovce, vystupují v západní polovině území, kde tvoří úpatí svahů pod plošinou s obcí Bradlec. K povrchu vystupují ve strmých svazích podél Jizery. V miocénu byly křídové horniny proraženy tělesem olivinického nefelinitu, čímž byl podmíněn vznik celé Kosmonoské výšiny. Neovulkanické horniny vytvářejí složitý intruzivní systém charakteru ložních žil a sopečných komínů. Jedna z hlavních přívodních drah je předpokládána v místech vrchů Baba a Dědek. Ty jsou interpretovány jako vypreparované přívodní dráhy terciérního vulkánu, který podlehl pozdější denudaci. Velmi rozsáhlá ložní žíla (zatím neodkrytá) s mocností do 6 metrů tvoří nedalekou výraznou plošinu Brejlov.[2][3]

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Podokrsek Kosmonoská výšina náleží do celku Jičínská pahorkatina, podcelku Turnovská pahorkatina a okrsku Mladoboleslavská kotlina. Dále se již nečlení. Výšina sousedí s dalším podokrskem Mladoboleslavské kotliny, Březenskou kotlinou na východě až jihu, dále s okrsky Mnichovohradišťská kotlina na severu a Skalská tabule na západě.[4]

Kosmonoská výšina – jižní strana

Nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšším vrcholem Kosmonoské výšiny je Baba (363 m n. m.).

název vrcholu výška (m n. m.) podřazená jednotka
Baba 363 -
Dědek 358 -
Brejlov 349 -
Bradlec 314 -

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Změna č. 2 územního plánu obce Kosmonosy a Horní Stakory [online]. www.kosmonosy.cz [cit. 2014-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  2. Nebezpečné geodynamické jevy na území Kosmonoské výšiny [online]. Česká geologická služba [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. 
  3. RAPPRICH, Vladislav. Za sopkami po Čechách (books.google.cz), str. 220 [online]. Grada, 2012-05-15 [cit. 2014-02-02]. Dostupné online. 
  4. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]