Kosava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kosava
Косава
Kosaŭský zámek
Kosaŭský zámek
Kosava – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo UTC+3
Stát BěloruskoBělorusko Bělorusko
oblast Brestská oblast
rajón Ivacevický rajón
Kosava
Kosava
Kosava, Bělorusko
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 900 (2020)[1]
Správa
Telefonní předvolba +375 1645
PSČ 225262
Označení vozidel 1
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kosava (bělorusky Косава Kosava, rusky Коссово Kossovo) nebo též Kosaŭ (Косаў) je město v Bělorusku, které se nachází v Ivacevickém rajónu v Brestské oblasti. Leží 15 km od rajónního centra Ivacevičy, 151 km od Brestu a 13 km od vlakového nádraží Kosava-Paljeskaje (Косава-Палескае) na lince Brest — Baranavičy. V roce 2006 město mělo 2,4 tisíce obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První sídla se na území Kosavy, se objevila v 10. a 11. století. Zachovaná sídla z 10. a 12 století prozkoumal Jury Kucharenka, Pjotar Lysenka, Ljeanid Pobal a Paval Rapaport.

První písemná zmínka o sídle je obsažena ve výsadním právu velkoknížete Aljaksandra, který jej předal maršálku I. Chraptoviči a sahá až do roku 1494. V různých obdobích byla osada v držení Fljeminhů a rodiny Čartaryjských. V roce 1510 velkovévoda Zikmund I. Starý vydal práva k provozování městských obchodů a veletrhů. V této době se město Kosava stalo centrem povětu, avšak v důsledku administrativně-územní reformy (1565—1566) se stala součástí Slonimského povětu Navahrudského vojvodství. Dne 11. května 1569 přešlo město ke Lvu Sanhuški-Kašyrskému. V roce 1597 zde stálo 79 domů, 2 ulice, kostel (od r. 1526), 27 krčem a hospoda.

V roce 1611 Kosavu vlastnili Sapěhové. V roce 1626 byl ve městě zbudován nový kostel. Ve druhé polovině 18. století město přešlo do vlastnictví Pusloŭských, kteří zde postavili továrnu na sukna, cihelnu, ocelárnu a pivovar.

V důsledku třetího rozdělení Polska (1795) se město ocitlo na území Ruské říše ve Slonimském povětu Slonimské, od roku 1797 v Litevské a od roku 1801 v Hrodenské gubernii. V letech 1825—1855 ve městě působila výrobna tkanin. V roce 1838 hrabě Vandalin Pusloŭski zde vystavěl palác. V roce 1845 byla ve městě založena továrna koberců a jiné podniky, ve kterých bylo zaměstnáno asi 200 pracovníků.

V 50. letech 19. století bylo v provozu vinařství. V roce 1861 se město stalo centrem volasti. V době národně osvobozeneckého povstání (1863—1864) došlo poblíž města k boji mezi povstalci a ruskými represivními jednotkami. V roce 1865 byla otevřena veřejná škola. V roce 1867 byl uveden do provozu mlýn, který byl v roce 1881 vybaven parním mechanismem. V roce 1868 byl v obci postaven kamenný kostel svatého Antonína a v roce 1878 dokonce Kostel Nejsvětější Trojice.

Podle sčítání lidu z roku 1897 stálo ve městě 431 budov, 2 kostely, kaple, veřejná škola, továrna na sukna, koželužna, pošta, 58 obchůdků a pravidelně se zde konalo 8 veletrhů. Mezi 15. a 16. říjnem 1900 se ve městě došlo k nepokojům rekrutů (asi 900 lidí). Při přestřelce s policií bylo zastřeleno několik lidí. Během první světové války v roce 1915 bylo město obsazeno německými vojsky, na podzim roku 1918 bylo blízko předního frontu. Z vlakového nádraží Косаў-Палескі Němci vedli úzkokolejnou železnici v lesním masivům Hulina a Michaliny Ružanské. Vyplenili palác, zahrady a skleníky.

V souladu s Rižským mírem (1921) se město stalo součástí meziválečné Polské republiky, kdy obdrželo status města a zároveň bylo ustanoveno centrem povětu. Za vlády Poláků zde byl rychtářský soud a policejní komandatura. Od roku 1922 bylo v nemocnici na 930 lůžek, v roce 1923 byla otevřen pilařský závod „Tartak“. Dne 3. února 1927 proběhla ve městě demonstrace pracovníků, kterou uspořádal podzemní okresní výbor Komunistické strany západního Běloruska; policie demonstraci rozehnal, tento den se zapsal do běloruské historie pod jménem „Kosaŭská střelba“. V letech 1930–1939 byla ve městě v provozu elektrárna s výkonem 100 kW.

V roce 1939 se město stalo součástí Běloruské SSR a v roce 1940 se stalo centrem rajónu (od 20. září 1947 jako součást Ivacevického rajónu). Agresí SSSR bylo místní obyvatelstvo utlačováno a potýkalo se s represemi a některé historické budovy byly zbořeny — nyní polský Institut národních vzpomínek Polska vyšetřuje případ vraždy 25 Poláků mezi 17. a 20. zářím v blízkosti Kosavy.

V období druhé světové války, od 25. června 1941 do 12. července 1944, bylo město pod německou okupací. V roce 1942 bylo v Kosavě založeno ghetto; během partyzánské činnosti byli všichni Židé osvobozeni a utekli do lesů. V důsledku německé propagandy, která jim slibovala klidný život v ghettu, se část Židů z lesů vrátila, načež byli všichni ihned zastřeleni.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

  • 19. století: 1830 — 578 můžu (z čehož bylo 7 šlechticů, 2 duchovní, 408 měšťanských Židů, 150 křesťanských měšťanů a rolníků a 2 žebráci), 1833 — 741 obyv.; 1860 — obyv.; 1867 — 1 276 obyv.; 1878 — 2 030 obyv. (z toho 1279 Židů); 1897 — 4143 obyv.
  • 20. století: 1905 — 5 067 obyv.; 1921 — 2 433 obyv.; 1938 — 3 708 obyv.; 1959 — 2,6 tis. obyv.; 1991 — 2,8 tis. obyv.; 1997 — 2 675 obyv.
  • 21. století: 2002 — 2,5 tis. obyv.; 2006 — 2,4 tis. obyv.; 2008 — 2,3 tis. obyv.

Vzdělání, lékařství, kultura[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je v provozu střední a hudební školy a školky. Služby v oblasti zdravotnictví poskytuje nemocnice. K dispozici je dům kultury a knihovna.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Nejsvětější Trojice: římskokatolický kostel a zároveň jeden z nejvýznačnějších příkladů novorománském slohu v Bělorusku. Historie kostela sahá až do roku 1626, kdy na místě dnešního kostela byl postaven původní ze dřeva. V roce 1877 byl přestavěn na kamenný a od té doby má svůj moderní vzhled. Dne 12. února 1746 zde byl pokřtěn Tadeusz Kościuszko.
  • Hrob účastníkům povstání v letech 1863—1864 (náhrobek byl dodán v roce 1928)
  • Starokatolický hřbitov a kaple (1859)
  • Kosaŭský zámek: byl postaven v neogotickým stylu v roce 1838. Zámek a okolní park byl navržen architektem Franciszekem Jaszczołdou, při stavbě mu vypomáhal další architekt Leandro Marconi. Palác byl uspořádán do 132 pokojů. Každá z 12 věží hradu symbolizuje jeden měsíc v roce.
  • Kostel svatého Jiří: bývalý běloruský řeckokatolický kostel z 18. století, nyní je ve vlastnictví běloruské pravoslavné církve
  • Kostel svatého Antonína (1868)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Tadeusz Kościuszko (Тадэвуш Касьцюшка; 4. února 1746 — 15. října 1817) — polský a americký generál, pevnostní inženýr, účastnil se americké války za nezávislost, roznítil protiruské hnutí v rozdělovaném Polsku a byl nejvyšším vůdcem povstání v roce 1794
  • Aŭram Ješajaŭ Karelic (Аўрам Ешаяў Карэліц, známý též jako Chazon Iš bělorusky Хазон Іш) — v Bělorusku narozený ortodoxní rabín, který se později stal jedním z vůdců charedim v Izraeli, od roku 1933 do roku 1953 žilo v Izraeli
  • Mikalaj Trynda (bělorusky Мікалай Трында) — hlava kosaŭského rajónního antifašistického výboru během druhé světové války

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Косава (горад) na běloruské Wikipedii.

  1. The population as of January 1, 2020 and the average annual population for 2019 in the Republic of Belarus by regions, districts, cities and urban-type settlements. 8. dubna 2020. Dostupné online.