Kosa (geomorfologie)

Jihovýchodní pobřeží Baltu. Zleva doprava: Helská kosa, Viselská kosa a Kurská kosa s typickými limany Viselského a Kurského zálivu.

Kosa je akumulační geomorfologický tvar – úzký a protáhlý písčitý výběžek pevniny do moře, připomínající siluetou pracovní nástroj kosu.

V nejjednodušší formě kosy vznikají v místech, kde se nánosy, unášené vodním proudem podél břežní čáry, začínají usazovat, zpravidla tam, kde se pobřeží náhle stáčí do vnitrozemí a proud obíhá mys. V takovém případě rychlost proudu a tím i schopnost unášet písek klesá a vzniká kosa. Pokud je kosa velmi protáhlá a druhým koncem se přibližuje či dotýká pobřeží, vzniká za ní takzvaný liman – zátoka či jezero téměř nebo zcela odříznuté od moře.

Nachází-li se těsně před pobřežím ostrov či skalisko, může i v jeho stínu podobným způsobem docházet k akumulaci, která propojí ostrov s pevninou. Takto vzniklá šíje, spojující ostrov s pevninou, se nazývá tombolo.

Charakteristické výskytem kos jsou v Evropě jižní a jihovýchodní pobřeží Baltského moře (Helská, Viselská a Kurská kosa), severozápadní pobřeží Černého moře (Tendrovská kosa) a moře Azovské (Arabatská kosa).

V Japonsku je známá kosa Amanohašidate, která patří mezi tři slavné japonské scenérie.

Obrázky, zvuky či videa k tématu kosa na Wikimedia Commons