Korupční skandál Katargate

Katargate
Základní informace
Trvání	od roku 2014
Příčina	korupce, obchod s politickým vlivem, praní špinavých peněz
Účastníci	Evropský parlament, Katar, Maroko, Mauritánie

Katargate (též Qatar corruption scandal at the European Parliament) je rozsáhlá korupční kauza v Evropském parlamentu, která vypukla v prosinci 2022. Základem jsou obvinění, která vznesli v prosinci 2022 belgičtí vyšetřovatelé, že Katar, Maroko a Mauritánie vyplácely peníze vybraným europoslancům a osobám z jejich okolí a poskytovaly jim dary výměnou za příznivé postoje Evropského parlamentu – zejména při hlasování o lidských právech a o bezvízovém styku. Při raziích belgické policie bylo zajištěno přibližně 1,5 milionu eur v hotovosti a obvinění čelila část současných i bývalých členů Evropského parlamentu v čele s místopředsedkyní parlamentu Evou Kaili a bývalým italským europoslancem Antoniem Panzerim.

Kauza měla výrazný dopad na reputaci evropských institucí a vedla k debatě o zpřísnění pravidel pro transparentnost, lobbing a kontakty poslanců se třetími zeměmi. V roce 2023 Evropský parlament upravil svůj jednací řád a kodex chování a Evropská komise předložila návrh společného etického orgánu pro instituce EU.

Pozadí

Evropský parlament je dlouhodobě cílem lobbistických aktivit jak firem, tak třetích zemí. Vztahy s bohatými státy Perského zálivu – zejména s Katarem – zesílily v souvislosti s přípravami mistrovství světa ve fotbale v roce 2022, otázkami pracovních práv zahraničních dělníků a energetickou krizí po ruské invazi na Ukrajinu.

V tomto prostředí vznikla i bruselská nevládní organizace Fight Impunity, kterou spoluzaložil bývalý italský europoslanec Antonio Panzeri. Oficiálně se zaměřovala na boj proti beztrestnosti za závažná porušení lidských práv, podle vyšetřovatelů však sehrála roli prostředníka pro finanční toky z Kataru, Maroka a Mauritánie směrem k vybraným politikům a lobbistům. Mezi hlavní dárce patřila nadace jihoafrického podnikatele Iqbala Survého, která podle záznamů EU poskytla Fight Impunity dar ve výši 250 000 € a byla označena za „nejdůležitějšího“ dárce.

Český kontext

Skandál přitáhl pozornost k tomu, jak poslanci využívají zahraniční cesty hrazené třetími zeměmi a jak fungují neformální „friendship groups“ s autoritářskými režimy. Nejčastěji zmiňovanou postavou v českém mediálním prostoru je lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, dlouholetý předseda neformální přátelské skupiny pro Bahrajn a aktivní člen dalších skupin zaměřených na státy Perského zálivu. V prosinci 2022 upozornil britský list The Guardian na jeho dubnovou cestu do Bahrajnu, která nebyla v době publikace vedena v oficiálním registru cest Evropského parlamentu. Zdechovský během návštěvy jednal mj. s bahrajnskou obchodní komorou a současně se podílel na vyjednávání textu parlamentní rezoluce k uvězněnému obránci lidských práv Abdulhádímu Chavádžovi. Guardian zároveň uvedl, že neexistují důkazy o protiprávním jednání Bahrajnu či Zdechovského; kritika se soustředí na střet rolí a nedostatečnou transparentnost.

Následné přehledy v českých médiích ukázaly, že Zdechovský patří k nejčastěji cestujícím českým europoslancům a že část jeho cest – včetně pracovní cesty na Maledivy v roce 2021 spojené s pobytem v luxusním resortu – hradily hostitelské státy. Tyto případy jsou uváděny jako příklad systémových slabin, na které Qatargate upozornila: prolínání neformálních skupin, cest financovaných třetími zeměmi a politického vlivu.

Zdechovský veškerá obvinění z nekalého jednání odmítá. Tvrdí, že sporné cesty si hradil sám nebo že šlo o standardní diplomatické mise, a spojování s Qatargate označuje za politicky motivovanou snahu o diskreditaci. Zároveň podporuje zřízení oficiálního registru přátelských skupin a přítomnost úředníků parlamentu na jejich jednání.

Obvinění

Podle uniklých výpovědí Franceska Giorgiho, asistenta a partnera Evy Kaili, začal Katar od roku 2019 předávat hotovost Antonimu Panzerimu s cílem ovlivnit politiku Evropského parlamentu v otázkách týkajících se tohoto emirátu. Peníze měly být používány například k tomu, aby se tlumila kritika porušování lidských práv v Kataru a k podpoře bezvízového styku pro katarské občany.

Panzeri ve své pozdější spolupráci s vyšetřovateli tvrdil, že první finanční toky přišly již dříve z Maroka, a Katar tak vstoupil do schématu až následně. Vyšetřování se proto postupně rozšířilo z Kataru i na Maroko a později na Mauritánii. V předvečer razií vzbudily v parlamentu pozornost aktivity Evy Kaili. Jako místopředsedkyně otevřeně chválila Katar za „pokrok v oblasti pracovních práv“ a v jednom z výborů hlasovala ve prospěch zprávy podporující bezvízový styk pro katarské občany, přestože nebyla řádným členem výboru.

Vyšetřování, razie a zatýkání

Formální vyšetřování vede belgické Národní centrum pro potírání korupce pod dohledem vyšetřujícího soudce. V červenci 2022 zahájila belgická prokuratura prověřování podezřelé trestné činnosti; 9. prosince 2022 proběhlo přibližně dvacet razií v Bruselu a okolí, včetně bytů a kanceláří v budovách Evropského parlamentu.

Při zásahu byli zatčeni a obviněni mimo jiné řecká europoslankyně a místopředsedkyně EP Eva Kaili, bývalý italský europoslanec Antonio Panzeri, parlamentní asistent Francesco Giorgi (partner Evy Kaili), odborový předák Luca Visentini, šéf organizace No Peace Without Justice Niccolò Figà-Talamanca. U Panzeriho doma policie našla stovky tisíc eur v hotovosti, další bankovky byly zabaveny u otce Evy Kaili a v bytě, který sdílela s Giorgim. Celkem bylo v rámci prvních razií zajištěno zhruba 1,5 milionu eur.

Souběžně s raziemi v Belgii proběhly zásahy v Itálii, kde byla na základě evropského zatýkacího rozkazu zadržena Panzeriho manželka a dcera. V následujících měsících vyšetřovatelé požádali Evropský parlament o vydání imunity u belgického europoslance Marca Tarabelly a italského poslance Andrey Cozzolina; oběma byla imunita v únoru 2023 odebrána a následně byli také zatčeni.

V roce 2023 se policie zaměřila rovněž na belgickou europoslankyni Marii Arenu, v jejímž okolí bylo nalezeno několik set tisíc eur v hotovosti. V březnu 2025 požádala belgická prokuratura o odebrání imunity dalším dvěma italským europoslankyním, Alessandře Moretti a Elisabettě Gualmini, u nichž rovněž předpokládá, že byly zapojeny do části již zmapovaného schématu.^[zdroj?]

Zapojení Kataru, Maroka a Mauritánie

Katar: Vyšetřovatelé podezřívají Katar, že se snažil ovlivnit parlamentní procesy v oblastech pracovních práv, letecké dopravy a vízové politiky. Podle zveřejněných dokumentů měl emirát poskytovat Panzeriho skupině pravidelné platby v hotovosti, které byly dále distribuovány vybraným poslancům a jejich spolupracovníkům. Katar všechna obvinění odmítá a tvrdí, že jde o kampaň motivovanou geopolitickými soupeři, zejména Spojenými arabskými emiráty. Zástupci Kataru kritizovali Belgii, že s nimi v souvislosti s vyšetřováním nekomunikuje, a varovali, že negativní mediální obraz může poškodit energetickou spolupráci s EU.

Maroko: Podle belgických a evropských médií měl být klíčovou postavou na marocké straně velvyslanec Abderrahím Atmún, který dříve spolupředsedal parlamentnímu výboru EU-Maroko a měl blízké vazby na Panzeriho. Panzeri byl v minulosti vyznamenán marockým královským řádem za přínos v budování vztahů EU s Rabatem. Vyšetřovatelé prověřovali, zda marocká strana nefinancovala Panzeriho volební kampaně a zda se finanční toky neprojevily v jeho postoji k obchodním a rybářským dohodám mezi EU a Marokem, včetně otázek souvisejících se Západní Saharou. V roce 2024 Financial Times informovaly, že Belgie pravděpodobně nevznese obžalobu proti podezřelým marockým občanům a případ v této části přenechá marockým orgánům, což vyvolalo otázky ohledně efektivity a dosahu vyšetřování.

Mauritánie: Z uniklých výpovědí Antonia Panzeriho vyplývá, že on a Francesco Giorgi obdrželi od mauritánské strany přibližně 200 000 eur za „zlepšení image“ země v institucích EU. Dohoda měla vzniknout kolem roku 2018 za vlády prezidenta Mohameda Oulda Abdela Azíze a pokračovala i po nástupu jeho nástupce Mohameda Oulda Ghazouáního. Součástí spolupráce byla organizace mezinárodní konference o lidských právech v Mauritánii v roce 2022, které se účastnili Panzeri, Giorgi i europoslanec Andrea Cozzolino. Mauritánie přitom dlouhodobě čelí kritice kvůli přetrvávajícím formám moderního otroctví a porušování práv menšin.

Soudní řízení a dohody s vyšetřovateli

V průběhu prosince 2022 byli hlavní podezřelí předvedeni před soud v Bruselu. Francesco Giorgi se po několika dnech přiznal k přijímání úplatků a potvrdil, že byl součástí sítě, která měla ovlivňovat rozhodování Evropského parlamentu ve prospěch Kataru a Maroka. Zároveň se snažil ulevit své partnerce Evě Kaili, kterou popisoval jako osobu bez přímého podílu na finančních tocích. V lednu 2023 uzavřel Antonio Panzeri s belgickou prokuraturou dohodu o vině a trestu, v níž se označil za jednoho z organizátorů trestné činnosti. Zavázal se poskytnout „podstatné a konkrétní“ informace o dalších osobách zapojených do korupční sítě výměnou za mírnější trest – předpokládá se pětiletý trest, z nějž má být většina podmíněná.

Eva Kaili veškerá obvinění popírá. Dlouho byla držena ve vazbě, přičemž její právníci kritizovali podmínky zadržení i údajné porušení její poslanecké imunity. V dubnu 2023 byla propuštěna z předběžné vazby s elektronickým náramkem a později jí bylo umožněno opět cestovat v rámci schengenského prostoru. Souběžně probíhají řízení proti Tarabellovi, Cozzolinovi a dalším podezřelým. Vyšetřování provázejí úniky z vyšetřovacích spisů a spory o podjatost, které vedly i k odstoupení původního vyšetřujícího soudce Michela Claise kvůli obchodním vazbám jeho syna na rodinu jedné z podezřelých europoslankyň.

Reakce a dopady

Politické reakce v EU

Bezprostředně po raziích odsoudili představitelé EU možné případy korupce a zdůrazňovali potřebu obnovit důvěru veřejnosti. Předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolová pozastavila Evě Kaili všechna místopředsednická práva a v prosinci 2022 byla Kaili drtivou většinou poslanců zbavena funkce místopředsedkyně.

Parlament zároveň rozhodl o dočasném přerušení práce na legislativních souborech týkajících se Kataru, včetně bezvízového režimu a rozšíření práv přístupu letecké společnosti Qatar Airways na evropský trh.

Případ vyvolal i vnitropolitickou polemiku mezi frakcemi. Skupina Evropské lidové strany (EPP) zdůrazňovala, že jde především o selhání v rámci socialistické frakce S&D, odkud pocházela část hlavních podezřelých; naopak kritici upozorňovali, že problém je systémový a dotýká se širšího spektra poslanců i nestrukturovaných „friendship groups“.

Evropská komise v reakci na skandál znovu otevřela otázku vzniku společného etického orgánu pro všechny instituce EU. Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová označila posilování integrity a transparentnosti za prioritu.

Občanská společnost

Organizace jako Transparency International označily Katargate za dosud nejvážnější případ podezření z korupce v historii Evropského parlamentu a dlouhodobě upozorňují na slabiny v oblasti regulace lobbingu a střetu zájmů. Vedle toho poukazují na to, že velká část práce europoslanců v oblasti zahraniční politiky probíhá mimo formální struktury, prostřednictvím neoficiálních skupin a cesty financovaných třetími zeměmi.

Na začátku skandálu rezignovali z čestné rady organizace Fight Impunity významní bývalí evropští politici a komisaři (např. Federica Mogheriniová, Bernard Cazeneuve či Emma Bonino), kteří zdůraznili, že o podezřelých finančních tocích neměli informace.

Mezinárodní odborová konfederace ITUC dočasně zbavila funkce generálního tajemníka Luku Visentiniho a po interním šetření ho v březnu 2023 odvolala, ačkoli sama organizace zdůraznila, že tím předem nepředjímá jeho trestněprávní vinu.

Reakce Kataru

Katar opakovaně odmítá, že by jeho vláda měla s korupcí v Evropském parlamentu cokoli společného. Tvrdí, že postupuje v souladu s mezinárodním právem a že obvinění vycházejí z politicky motivovaných kampaní, zejména ze strany Spojených arabských emirátů. Katarští představitelé zároveň upozorňují, že negativní mediální obraz může ohrozit energetické projekty a investice mezi Katarem a EU.

Institucionální změny

Skandál urychlil snahy o zpřísnění pravidel pro integritu a transparentnost Evropského parlamentu. V září 2023 Parlament schválil rozsáhlou novelu svého jednacího řádu a kodexu chování poslanců, která mimo jiné:

• rozšiřuje povinnost podrobného majetkového přiznání včetně příjmů za několik let před zvolením,
• zakazuje poslancům placený lobbing spojený s rozhodovacím procesem EU,
• zpřísňuje oznamování schůzek s lobbisty a zástupci třetích zemí,
• stanoví povinnost deklarovat všechny dary a cesty hrazené třetími stranami,
• vyžaduje přiznání majetku a závazků na začátku i konci mandátu.

Evropská komise zároveň předložila návrh na vznik společného etického orgánu pro instituce EU, jehož úkolem má být koordinace pravidel a dohled nad jejich dodržováním. Evropská ombudsmanka však i rok po vypuknutí skandálu upozorňuje, že systém je stále roztříštěný a řada doporučení zůstává dobrovolných.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Qatar corruption scandal at the European Parliament na anglické Wikipedii.

Související články

• Evropský parlament
• Korupce
• Tomáš Zdechovský

Portály: Politika