Korálovec ježatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKorálovec ježatý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída rouškaté (Agaricomycetes)
Řád holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď korálovcovité (Hericiaceae)
Rod korálovec (Hericium)
Binomické jméno
Hericium erinaceus
(Bull.) Pers. 1797
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Korálovec ježatý

Korálovec ježatý (Hericium erinaceus (Bull.) Pers. 1797) je vzácná ježatá houba rostoucí na podzim na dřevu listnáčů, především buků a dubů. V České republice je navržena k zákonné ochraně.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

česká jména
  • lošák ježatý[2]
  • lošák ježkovitý[1][2]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice je kompaktního habitu, v obrysu nepravidelně kulovitá až vejčitá. Dosahuje 100–300 milimetrů v průměru, zbarvena je bíle až krémově, ve stáří žlutohnědě. Povrch plodnice shora pokrývají šupinovité nepravidelné sterilní ostny. K substrátu plodnice přirůstá zúženým bokem.[4]

Hymenofor je vyvinutý na spodní a přední straně v podobě dolů směřujících hustě uspořádaných ostnů, které dosahují 20–50 milimetrů délky.[4]

Dužnina má bělavé zbarvení, v masité části plodnice je dutinkatá, slabě vláknitá,[5] tuhá, s ovocnou vůní a chutí.[4]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 5-7 × 4-6 μm, jsou široce elipsovité, hladké až jemně bradavčité, amyloidní.[4] Trama je monomitická, generativní hyfy záhy tlustostěnné, inflátní, přezkaté, amyloidní. Gloeocystidy jsou přítomny.[6] Výtrusný prach je bílý.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Korálovec ježatý roste vzácně až velmi vzácně na dřevu buků, v teplých oblastech i dubů, jen zřídka jiných listnáčů (Cejp uvádí sběr z javoru[1], Socha a Jegorov zmiňují habr, jasan, jabloň a ořešák[7], Hagara také břízu, topol, jeřáb a platan[5], Dvořák a Hrouda dále akát[6]). Objevuje se na živých i mrtvých kmenech (až do výšky několika metrů[7]), případně pařezech.[8] Pilát ho řadí k vzácným druhům kyselých doubrav a oligotrofních habrových doubrav.[9] Vyskytuje se v přirozených lesích a parcích, zejména v pahorkatině, v horském stupni vzácně. Je považován za saprotrofní druh, podle některých autorů může zprvu žít poloparaziticky.[5] Fruktifikuje od srpna do listopadu.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě a Asii. V Evropě se vyskytuje v následujících zemích: Arménie, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Francie, Itálie[10], Makedonie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Řecko, Slovensko[10], Srbsko[11], Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie.[12]

První nález z území současné České republiky byl publikovaný v roce 1927, kdy časopis Vesmír zveřejnil fotografií doložený nález profesora E. Güttlera.[13][1] Velenovský jej v Českých houbách (1920-1922) ještě neuvádí.[1] Byly publikovány nálezy mimo jiné z oblasti následujících chráněných území České republiky:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Z hub rostoucích na dřevu, které mají ostnitý nebo jemu podobný hymenofor, hrozí záměna s následujícími druhy:

  • ježatec různozubý (Hericium cirrhatum) – kloboukovité plodnice (zřetelně odlišená spodní a svrchní strana)
  • korálovec bukový (Hericium coralloides) – korálovitě větvené plodnice, výrazně menší výtrusy
  • korálovec jedlový (Hericium alpestre) – korálovitě větvené plodnice, obvykle na dřevu jehličnanů
  • plstnatec tlustoostný (Sarcodontia pachyodon) – kloboukovité nebo rozlité plodnice s plochými ostny (roztrhané rourky)
  • šindelovník severský (Climacodon septentrionalis) – kloboukovité (deskovité) plodnice s krátkými ostny

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Korálovec ježatý je uveden v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky jako zranitelný druh (VU).[8] Jako silně ohrožený druh byl navržen k zákonné ochraně v rámci vyhlášky o zvláště chráněných druzích organismů.[23] Figuruje v kandidátní listině evropského červeného seznamu a mezi 33 druhy doporučenými k mezinárodní ochraně v rámci Bernské konvence.[24][25] V Evropě je ohrožený intenzivním lesním hospodařením, kácením starých buků a dubů a to i na synantropních stanovištích z bezpečnostních důvodů.[12] Vzácný výskyt je důsledkem absence starých vzrostlých listnatých lesů.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h CEJP, Karel. Dryodon erinaceus. In: Josef Velenovský. Mykologia. Praha: Československý Klub mykologický, 1928. Ročník 5. S. 101-102.
  2. a b c d e FREMR, Václav. Lošák ježatý. – Dryodon erinaceus (Bull.) Quél. In: SMOTLACHA, František. Časopis československých houbařů. Praha: Československá mykologická společnost, 1934. Ročník XIV. S. 84-85.
  3. a b c Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  4. a b c d e BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola 353. Hericium erinaceus, s. 244. 
  5. a b c HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 1152 s. ISBN 978-80-7451-407-4. S. 371. 
  6. a b DVOŘÁK, Daniel; HROUDA, Petr. Ježaté houby, lošáky a korálovce. 1.. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. 35 s. ISBN 80-210-3801-2. Kapitola Hericium erinaceus, s. 6-7. 
  7. a b SOCHA, Radomír; JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Praha: Academia, 2014. 768 s. ISBN 978-80-200-2312-4. S. 182-185. 
  8. a b DANIEL, Dvořák. Hericium erinaceus (Bull.: Fr.) Pers.. In: HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online.
  9. a b PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. S. 74, p18/36. 
  10. a b Comments on the proposal to include 33 fungi species to the Appendix I [online]. wcd.coe.int, 2003 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. SADIKOVIĆ, Dušan; KUŠTERA, Marjan. Fungal conservation: Protected species of fungi in South Serbia region. In: Biologica Nyssana. Vlasina lake: [s.n.], 2013. S. 35-40. (anglicky)
  12. a b c The European Council for Conservation of Fungi (ECCF). Datasheets of threatened mushrooms of Europe, candidates for listing in Appendix I of the Convention [online]. The European Council for Conservation of Fungi (ECCF), 2001-06-13. (anglicky) 
  13. GÜTTLER, E. Lošák Hydnum erinaceus. In: Bohumil Němec. Vesmír. Praha: Nákladem vlastním, 1927. ISSN 0042-4544. Ročník/číslo VI./4. S. 178.
  14. a b ZÍBAROVÁ, Lucie. Hericium erinaceus (Korálovec ježatý) [online]. mykologie.net [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  15. kolektiv zaměstnanců Správy NP. Správa národního parku České Švýcarsko, Ročenka 2007. Krásná Lípa: Správa Národního parku České Švýcarsko, 2008. 84 s. Kapitola Mykologický průzkum v NP České Švýcarsko, s. 31. 
  16. Správa CHKO Český kras. Plán péče o Přírodní památku Krásná stráň na období 2011–2027 [online]. ochranaprirody.cz, 2010 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. 
  17. AOPK ČR. Národní přírodní rezervace Kaluža - Přirozené bučiny a suťové lesy [online]. ochranaprirody.cz, 2016-09-21 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. 
  18. a b PŘÍHODA, Antonín; MACHULKOVÁ, Anna. Houby přírodních rezervací na Křivoklátsku v roce 1978. In: Bohemia centralis. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1980. ISSN 0231-5807. S. 43-61.
  19. REITEROVÁ, Lenka; ŠKORPÍK, Martin, a kol. Plán péče o národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo 2012-2020 [online]. Správa národního parku Podyjí, Znojmo, 2012 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. 
  20. DECKEROVÁ, Helena. Dřevokazné houby Poodří – část I.. In: JAROŠEK, Radim. Poodří. Ostrava: Společnost přátel Poodří, 2013. Dostupné online. ISSN 1803-2338. S. 4-10.
  21. ČERNÝ, Alois; ANTONÍN, Vladimír. Třetí mykologické dny na Moravě v r. 1981. In: URBAN, Zdeněk. Česká mykologie. Praha: Československá akademie věd, 1982. ISSN 0009-0476. Ročník 36. S. 186.
  22. LAZEBNÍČEK, Jiří; FRÉLICH, Zdeněk. Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje - 2.17 Mykologický inventarizační průzkum v PR Suchá Dora, Závěrečná zpráva. [s.l.]: Moravskoslezský kraj, 2011. 27 s. S. 11. 
  23. HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Seznam druhů hub na doplnění vyhlášky o zvláště chráněných druzích organismů. In: ANTONÍN, Vladimír. Mykologické listy. Praha: ČVSM, 2004. Dostupné online. Číslo 87, 88. S. 4-14, 6-16.
  24. European Council for the Conservation of Fungi. European Red List of endangered macrofungi. Red List candidates [online]. European Council for the Conservation of Fungi, 2008 [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. DAHLBERG, Anders; CRONEBORG, Hjalmar. 33 threatened fungi in Europe [online]. Swedish Species Information Centre, 2003 [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]