Konstantin Sergejevič Aksakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Konstantin Sergejevič Aksakov
KonstantinAksakov.jpg
Narození 29. březnajul. / 10. dubna 1817greg.
Orenburg
Úmrtí 7.jul. / 19. prosince 1860greg. (ve věku 43 let)
Zakynthos
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Alma mater Lomonosovova univerzita (do 1835)
Rodiče Sergej Aksakov
Příbuzní Věra Aksakovová, Ivan Aksakov a Grigorij Aksakov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Sergejevič Aksakov (Константин Сергеевич Аксаков; 29. březnajul./ 10. dubna 1817greg., Novo-Aksakov, Orenburská gubernie - 7. prosincejul./ 19. prosince 1860greg., ostrov Zakynthos) byl ruský literární kritik a spisovatel a spolu se svým mladším bratrem Ivanem Sergejevičem Aksakovem jeden z prvních slavjanofilů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na statku známého spisovatele Sergeje Timofejeviče Aksakova v Orenburské gubernii na jižním Uralu. Od roku 1832 studoval na Moskevské univerzitě filosofii a literaturu a byl silně ovlivněn pojetím dějin a kultury ve filosofii G. W. F. Hegela. Po roce 1840, když se setkal s Kirejevským a s Chomjakovem, se s hegelovským kroužkem rozešel a postavil se do čela slavjanofilů, kteří budoucnost Ruska viděli v navázání na domněle staré slovanské tradice, v protikladu k tzv. západnikům, kteří se orientovali na duchovním a kulturním vývoji západní Evropy.

Když rioku 1855 nastoupil na trůn car Alexandr II. Nikolajevič, obrátil se na něj Aksakov pamětním spisem "O vnitřním stavu Ruska", kde se zasazoval za obnovení "zemského sboru", starého feudálního parlamentu. Podporoval svobodu podle idealizované představy středověké, po obcích organizované ruské společnosti bez nevolnictví a se svobodou vyznání. Zato měl car mít plnou volnost rozhodování ve všech zahraničně-politických otázkách. Carská vláda reagovala mírněji než na revoluční, anarchistické a demokratické směry, přesto byl Aksakov i jeho okruh pod silným policejním dohledem. Po Aksakovově smrti ustoupily sociálně romantické směry slavjanofilství do pozadí a hnutí se orientovalo nacionalisticky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Konstantin Sergejewitsch Aksakow na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DOFKOVÁ Petra. Pravoslaví v učení raných slavjanofilů. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce doc. PhDr. Radomír Vlček, CSc. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2006. 80 s. [Kapitola „Konstantin S. Aksakov" je na str. 43–53.] Dostupné online
  • LOSSKIJ, Nikolaj Onufrijevič. Dějiny ruské filosofie. Vyd. 1. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2004. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. S. 67–74.
  • Ottův slovník naučný, heslo Slavjanofilství. Sv. 23, str. 350–351. Dostupné online
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Slavjanofilství. Sv. 10, str. 1323.
  • Martin C. Putna, Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity. Praha: Vyšehrad 2015, str. 211nn.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]