Komařice (zámek)
| Komařice | |
|---|---|
 Hlavní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | Komařice |
| Přestavba | 1566 |
| Stavebník | Jiří Kořenský z Terešova |
| Další majitelé | Kořenští z Terešova |
| Poloha | |
| Adresa | Komařice,  Česko |
| Souřadnice | 48°52′40,19″ s. š., 14°32′42,76″ v. d. |
  Komařice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16682/3-204 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Komařice jsou zámek ve stejnojmenné vesnici jihovýchodně od Českých Budějovic v Jihočeském kraji. Vznikl ve druhé polovině šestnáctého století, když Jiří Kořenský z Terešova nechal přestavět starou středověkou tvrz na pohodlný renesanční zámek. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nejstarším panským sídlem v Komařicích býval ve čtrnáctém století dvůr a později tvrz, na kterém v roce 1346 sídlil Beneš z Komařic, příbuzný Bavorů ze Strakonic. Beneš byl ženatý s Vojslavou, se kterou měl syny Vernéře a Beneše. Vojslava a Vernéř zemřeli nejpozději roku 1365. Beneš starší v témže roce daroval jeden lán v Mezileší Vyšebrodskému klášteru, který měl poté sloužit každoroční zádušní mši za Beneše a jeho příbuzné. Poslední zpráva o Benešovi starším je z roku 1369, kdy se svým zetěm Odolenem dlužil vyšebrodskému klášteru pět kop grošů. Také Beneš mladší klášteru dlužil peníze. V roce 1368 se zavázal platit úroky, dokud svůj dluh ve výši tří kop grošů nezaplatí. Kromě Komařic získal také Stradov, podle kterého se nazýval Benešem Stradovcem z Komařic. Roku 1380 přenechal obě vesnice Rožmberkům, kteří je měli vrátit Benešovým dědicům v případě, že Beneš zemře dříve než oni. V roce 1402 vyměnil s třeboňským klášterem plat ve Stropnici za plat v Doňově a ve stejném roce daroval půl lánu střížovskému faráři. Roku 1414 byl poručníkem sirotků Maršových z Olbramovic. Na začátku husitských válek odmítl platbu jakýmsi zločincům, kteří proto chtěli Komařice i s blízkými Pašinovicemi a Nežeticemi vypálit.[2]
Benešovým příbuzným byl Odolen z Komařic připomínaný v letech 1436 až 1457. K jeho majetku patřil i Slavkov, podle něhož používal také přídomek „ze Slavkova“. V roce 1452 se svým synem Benešem a s Janem z Komařic v Českém Krumlově vypověděli nepřátelství císaři Fridrichovi a o dva roky později získal od krále Ladislava ves Mostečný. Odolen z Komařic zemřel roku 1457 a celý jeho majetek – poplužní dvůr a ves Komařice a platy v Petrovicích, Nedabylicích a Straňanech – připadl jako odúmrť králi Ladislavovi. Od něj ho získal Beneš z Komařic, který zdědil také Pašinovice. Nepřátelství císaři Fridrichovi vypověděl, spolu s četnými sousedy, ještě jednou, tentokrát 13. dubna 1468. Zemřel nejpozději v roce 1496 a nástupcem v Komařicích se stal jeho syn Mikuláš.[3]
Někdy na přelomu patnáctého a šestnáctého století se Komařice dostaly do držení Lipolta Komařického z Hřebena, který byl jako zdejší pán uveden poprvé v roce 1525 a později roku 1534. Po něm následoval Volf mladší Krajíř z Krajku, který před rokem 1541 statek (tvrz, dvůr a ves Komařice, Pašiněvice, Stropnice, Rankov a dvory v Petrovicích) prodal Ctiborovi Dráchovskému z Dráchova za 1 750 kop grošů. Ctibor jej dále rozšířil o Sedlo a Jedovary.[3] Po Ctiborově smrti v roce 1545 se poručníkem jeho dětí stal Ctiborův strýc Jindřich z Dráchova a vdova Voršila ze Skuhrova. Majetek po otci zdědil syn Adam Dráchovský, který měl vyplatit po sto kopách grošů sestrám Kristýně a Anně. Adam brzy zemřel jako bezdětný, a panství připadlo sestrám, které se o něj rozdělily. V roce 1555 však Anna svůj díl prodala sestře, která se zavázala, že bude Anně vyplácet ročně čtyřicet kop grošů.[4]
Kristýna se provdala za Jiřího Kořenského z Terešova[5] a starou tvrz nechali společně přestavět na renesanční[6] zámek. Jiří zemřel v roce 1568 a pohřben byl ve Střížově. Vdova odkázala celé panství synům Petrovi, Ctiborovi, Vilémovi a Karlovi, kromě kterých měla ještě pět dcer. Poručníkem synů stanovila Kryštofa Kořenského z Terešova, Jana Kuneše z Machovic a Adama Boubínského z Újezda. Bratři se o dědictví rozdělili v roce 1580, přičemž Komařice dostali Petr se Ctiborem. Petr zemřel už v roce 1586 a vdova Markéta ze Žeberka roku 1591 prodala komařický díl svých potomků Ctiborovi. Ctibor se oženil s Lidmilou Hřebenářkou z Hřebene, ale v roce 1592 bez dětí zemřel. Majetek připadl jeho bratru Karlovi Kořenskému. Po Karlově smrti v roce 1619 připadlo panství synům Jiřímu, Ctiborovi a Karlovi. Podle dohody ze dne 10. února 1623 Komařice dostal Ctibor. Už v říjnu téhož roku však vesnici s tvrzí, dvorem a pivovarem a dalším majetkem prodal za 45 000 kop míšeňských grošů opatovi a převorovi Vyšebrodského kláštera.[5] Důvodem byly dva požáry zámku, jejichž škody Ctibor nedokázal nahradit.[7] Opat Jiří Wendschuch dne 9. listopadu 1653 vysvětil zámeckou kapli svatého Bernarda.[5] Klášteru poté zámek zůstal více než 300 let.[7]
Ve druhé polovině dvacátého století zámek vlastnil místní národní výbor. Budova sloužila jako sklad textilu a hospodářské zázemí využívalo jednotné zemědělské družstvo.[6] Po roce 1989 areál dostali dědicové posledních soukromých majitelů, ale zámek chátral, a dostal se do havarijního stavu. Postupnou rekonstrukci zahájil nový majitel v roce 2015.[8] Na začátku roku 2020 byl majitelem zámku Jaroslav Rygl, který pokračoval v rekonstrukčních pracích. Do února téhož roku byl celý areál vyčištěn, obnoven krov i střecha hlavní budovy, opravena okna a část krovu sýpky.[9]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Dvoupatrová zámecká budova má dvě křídla a hranolovou věž přistavěnou k severní straně východního křídla. Do dvora se vjíždí renesančním půlkruhovým portálem zdobeným bosováním a ornamentálními reliéfy s nápisem, letopočtem 1566 a aliančním znakem Jiřího Kořenského a Kristýny z Dráchova.[10] Za portálem následuje klenutý průjezd do dvora.[6] Nad portálem se nachází výklenek se štukovou miniaturou výjevu Ukřižování ze šestnáctého století. Na fasádě se dochovaly zbytky rustik a sgrafitové výzdoby. Nádvorní fasádu původně členily arkády na toskánských sloupech. Arkády v obou patrech a částečně i v přízemí jsou od devatenáctého století[6] zazděné. Přízemní arkádová chodba je zaklenutá křížovými hřebínkovými klenbami a nachází se zde renesanční pravoúhlý portál z roku 1565. Podobné portály se zachovaly i v prvním patře. Hřebínková klenba byla použita také v některých místnostech prvního patra. Jiné místnosti jsou zaklenuté valeně s výsečemi a v kapli je křížová klenba bez žeber.[10]
K památkově chráněnému areálu patří kromě samotného zámku také sýpka, další hospodářské budovy a zahrada.[11]
Před hlavním průčelím zámku stojí socha Panny Marie Immaculaty pravděpodobně z let 1730 až 1740. Základem sochy je žulový podstavec vysoký 205 centimetrů. Na něm se nachází zeměkoule obtočená hadem a teprve na zeměkouli stojí Panna Marie.[12]
Památné stromy[editovat | editovat zdroj]
Zámecký areál sousedí se silnicí II/155, podél které roste stromořadí zeravů západních (průměr kmene měří 1,3 metru) chráněných jako památné stromy.[13] Další dva chráněné zeravy rostou za zdí zámecké zahrady[14] a jiné dva před hlavním průčelím.[15] Dalšími památnými stromy v zahradě je tis červený[16] a dvojice lip velkolistých.[17][18]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-23]. Identifikátor záznamu 127259 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek III. Budějovsko. Praha: František Šimáček, 1884. 347 s. Dostupné online. Kapitola Komařice, s. 273. Dále jen Sedláček (1884).
- ↑ a b Sedláček (1884), s. 274
- ↑ Sedláček (1884), s. 275
- ↑ a b c Sedláček (1884), s. 276
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Komařice – zámek, s. 110–111.
- ↑ a b Zámek [online]. Obec Komařice [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Zámek Komařice [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-09.
- ↑ S Jaroslavem Ryglem o obnově zámku Komařice [online]. Institut pro památky a kulturu, 2020-02-15 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Komařice, s. 92.
- ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Socha Panny Marie Immaculaty [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Zeravy v Komařicích [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Zeravy v Komařicích [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Zeravy před zámkem [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Tis červený [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Lípa v Komařicích 1 [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Lípa v Komařicích 2 [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-02-23]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Komařice na Wikimedia Commons
