Kolymit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kolymit
Obecné
Chemický vzorec Cu7Hg6
Identifikace
Barva cínově bílá
Soustava krychlová
Tvrdost mikrotvrdost 220-267 kg.mm-2 při 10-20g
Lesk silný kovový
Štěpnost chybí


Hustota 13,10 (vypočtená) g⋅cm−3
Ostatní mřížkové parametry
ao=9.418
prostorová grupa
I4-3m
Počet vz.jednotek Z
4 (syntetický materiál)
Difrakční linie (d, I)
2,98(25); 2,71(13); 2,52(42); 2,22(100); 2,01(25); 1,57(12š); 1,52(18š)
Habitus krystalů
kubooktaedry
Krystalové plochy
{100}, {111}
Opacita
opaktní
Odraznost na vzduchu %(nm)
R: 65,3 (470), 72,3 (546), 73,8 (589), 75,65 (650)
Odraznost v imerzi %(nm)
R: -
Podobné minerály
amalgamy rtuti

Kolymit (Markova & al., 1980), chemický vzorec Cu7Hg6, je krychlový minerál. Minerál byl nazván podle řeky Kolymy v jejímž údolí se nachází původní naleziště.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Vzniká v pozdních stádiích mineralizace hydrotermální křemen - antimonitové mineralizace.[zdroj?]

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Na základě průřezů tvoří kubooktaedry s převládajícícm tvarem hexaedru {100}, obvykle jemnozrnné, tvarově nepravidelné, lístkovité, vzácně zakulacené agregáty s nerovným, někdy pórovitým povrchem. Povrch agregátů a pórů bývá vystýlán shluky jemných krystalků o velikosti do 0,005 mm.[1]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Mikrotvrdost 220-267 kg.mm-2, hustota 12,5 g/cm³ (s příměsí mědi), h=13,10 g.cm-3(vyp.), štěpnost chybí.
  • Optické vlastnosti: Barva: na čerstvém lomu cínově bílá, ve vlhkém vzduchu a ve vodě šedne a matní. Lesk silný kovový, průhlednost: opakní.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Cu 26,98%, Hg 73,02% (teoretické složení); 26,6% Cu, 72,6% Hg (Kolyma).[1]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

  • RuskoKrochalino (TL) (údolí řeky Kolymy, 60 km od města Jagodnoje).[1]
  • ChileMarcelita (cca 70 km jv. od Copiapó)
  • Mexiko – v muzejních vzorcích
  • USANevada v muzejních vzorcích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Zapisky Vsjesajuznovo mineralogičeskovo obščestva; 109, č.2, s.206-211, 1980.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]