Kolonie benevolence

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kolonie benevolence
Světové dědictví UNESCO
Plattegrond van de kolonie van de Maatschappij van Weldadigheid te Wortel Kolonie van de Maatschappij van Weldadigheid by Wortel (titel op object), RP-P-AO-3-62F-1.jpg
Smluvní státNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
BelgieBelgie Belgie
Typkulturní dědictví
Kritériumii, iv
Odkaz1555 (anglicky)
OblastEvropa
Zařazení do seznamu
Zařazení2021 (44. zasedání)

Kolonie benevolence je název přeshraniční památky světového dědictví UNESCO v Nizozemsku a Belgii. Je to skupina čtyř vnitrozemských kolonií, které se nacházejí v provinciích Drenthe a Antverpy v tehdejším Spojeném království Nizozemska. Byly zřizovány od roku 1818 Společností benevolence pro boj s rozmáhající se chudobou. Projekt je sociálním experimentem, který je jedinečný pro Evropu a byl počátkem Nizozemska jako sociálního státu.

Společnost benevolence byla soukromá organizace založená v 19. století, která chtěla pomoci chudým rodinám, většinou z velkých měst, vybudovat si vlastní existenci jako zemědělci. Ústřední osobností Společnosti byl politik Johannes van den Bosch. Kolonie vznikaly v odlehlých, málo osídlených částech království. Pod ochranou UNESCO jsou od roku 2021 čtyři kolonie, nicméně kolonií existuje více.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kolonie lze rozdělit na svobodné a nesvobodné. Ve svobodných koloniích byla zbídačeným rodinám z velkých měst nabídnuta obživa tím, že jim bylo umožněno kultivovat přidělenou neobdělanou půdu. Jelikož malé farmy kolonií poskytovaly nedostatečné příjmy, hledala Benevolenční společnost jiné zdroje a uzavřela smlouvy se státem o umístění sirotků, brzy následovali žebráci a tuláci, což vedlo k vytvoření „nesvobodných“ kolonií, jako je Veenhuizen, s budovami kolejního typu. Na velkých centralizovaných farmách se pracovalo pod dohledem stráží. Kolonie byly z pohledu územního plánování navrženy jako osady podél ortogonálních linií sítě cest a vodních kanálů. Zahrnovaly obytné budovy, hospodářská stavení, kostely a další komunální zařízení. Na svém vrcholu v polovině 19. století žilo v takových koloniích v Nizozemsku přes 11 000 lidí. V Belgii počet dosáhl vrcholu 6 000 osob v roce 1910.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]